Poklad pánů z Jenštejna Mystery Cache

Nejslavnějšímu hradnímu pánu a romantickému Jenštejnu věnuji tuto cache. Není nutná žádná domací příprava a nečeká vás "luštění" nějakých šifer. Jde o krátkou a rychlou multinku s prvky mystery. Pořádně si prohlédnete hrad i podhradí a uvidíte většinu místních zajímavostí.

NEJSLAVNĚJŠÍ PÁN HRADU

Jan z Jenštejna, syn královského notáře Pavla z Jenštejna, studoval na universitách v Praze, Pavii a Bologni. Jeho životní dráha měla rychlý vzestup. Ve 26 letech byl jmenován biskupem míšeňským a o čtyři roky později se stal - po svém strýci Janu Očkovi z Vlašimi - třetím arcibiskupem pražským (19. 3. 1379). Již předtím po čtyři roky zastával místo kancléře Václava IV. V té době s králem velmi dobře vycházel, protože ačkoliv nabyl značného vzdělání a dal se na duchovní dráhu, "nepřestal milovat svět a rozkoše jeho, uměl výborně zacházet s všelikou zbraní a veliké zalíbení měl v kratochvílích a veselých spolcích" (J. Malý).

V církevním schismatu, který byl způsoben dvojpapežstvím, se postavil na stranu římského papeže Urbana VI., a tím se dostal do sporu s králem, který vyčkával. Rozhodující obrat však nastal roku 1380, když zachvátila Čechy "černá smrt" a Jan onemocněl. Sice se uzdravil, ale jeho povaha se zásadně změnila. Arcibiskup se téměř stále postil, spal na kamenné podlaze, na těle nosil drátěný pás s ostrými špicemi a trýznil se tak, že ho musel kárat i jeho zpovědník. Jan také často upadal do vytržení, ale především se stal oddaným synem církve, jejíž práva hájil proti světské moci. Není tedy divu, že se jeho vztah ke králi záhy zkomplikoval. Z veselého kumpána a přítele dobrého moku se stal nepohodlný a nekompromisní nepřítel. Václav jej dokonce držel v zajetí na Karlštejně a neváhal ho zbavit kancléřského úřadu (1384).

V roce 1393 vypukl mezi oběma další spor o zřízení nového biskupství v Kladrubech, čímž měla být omezena moc arcibiskupa. Po násilné smrti generálního vikáře Jana z Pomuku opustil Jan z Jenštejna Čechy a vydal se hledat spravedlnost a podporu do Říma. Neuspěl tu však a po návratu mu král nechal roku 1395 dokonce zabavit veškerý majetek. Arcibiskup se znovu vydal do Říma, kde se roku 1396 vzdal svého úřadu. Pak krátce pobýval na hradě Helfenburku, ale když se dostal do sporu s novým arcibiskupem o rentu, odešel potřetí a tentokrát natrvalo do Říma, kde také jako patriarcha alexandrijský zemřel. Jan byl pochován v bazilice sv. Praxedy v Římě, jeho hrob tam najdete dodnes.

Zůstalo po něm rozsáhlé literární dílo, kde vedle písemností úřední a církevní povahy vyniká především jeho duchovní lyrika a autobiografický pokus Knížka o úniku ze světa (Libellus de fuga mundi).