Celou Faerii zahalilo jako těžký příkrov napjaté očekávání. Hlubokými lesy již po nocích nezní zlomyslný smích, palouky zalité svitem měsíce neožívají omamným vírem tance a v chladných bažinách nevábí pocestné do zrádných hlubin tajemná světýlka. Utichl dokonce i neúnavný cinkot kladívek v temných štolách pod povrchem.
Co mohlo vyvolat takové narušení odvěkých zvyklostí skrytého lidu? Jaká záležitost dokáže spojit skřítky s rarášky nebo šotky s vílami? To může jen jedna jediná, úchvatná, s ničím nesrovnatelná událost - blížící se termín VELKÉ HRY. Pravidelné, netrpělivě očekávané soutěže v šifrování
O prsten krále Oberona
Každých třináct let, bez jakéhokoli přerušení již od stvoření světa, vyhlašuje král skřítků pro své poddané šifrovací soutěž. Příslušníky starší krve, kteří spolu mají jinak jen pramálo společného, totiž spojuje neutuchající vášeň pro luštění rébusů, hádanek a šifer. Na krátký čas všichni odloží obvyklé rozbroje a hašteřivost, aby vyslali své zástupce do vyřazovacích kol, jejichž vítězové postoupí do samotného finále. To se tentokrát koná kdesi v lesích jižního Slezska, mezi obcemi Hrabyně a Budišovice. Každý tým ve vymezeném prostoru ukryl krabičku s logbookem pro zápis hráčů, nazývanou od úsvitu věků trpasličím slovem keš. Její zašifrovanou polohu pak předal ostatním soutěžícím.
Keše jsou ukryty, šifry zveřejněny, hra může začít. Zvítězit může jen jeden - ten, kdo jako první objeví a zapíše se do všech soutěžních skrýší.
Jelikož úkryty leží podél mé oblíbené cyklotrasy, povedlo se mi je postupem času jeden po druhém náhodou objevit. Netuším, jak jsou na svých místech dlouho, ale vypadá to, že dosud nikdo z poddaných krále Oberona neobjevil ani jediný. Proto se teď o jejich nález můžete pokusit Vy. Ve dne by to snad mělo být docela bezpečné, přesto si dejte dobrý pozor. Pozor na každé podezřelé zašustění trávy, pozor na kradmý pohyb ve větvích stromů, pozor na žblunknutí vody v potůčku a hlavně pozor na ten tichý, škodolibý smích.
Představme si nyní jednotlivé soutěžní týmy a jejich šifry:
Víly
jsou něžné, éterické bytosti, živící se pouze vůněmi. Proto tolik milují všechny květy, hlavně však ty divoké, nešlechtěné, rostoucí bez zásahu člověka. Po nocích tančí na paloucích a mýtinách, vdechujíce jejich aroma. Když před časem řešily problém sdělování informací na větší vzdálenosti, rovnou zavrhly hlasité halekání či zběsilé mávání pažemi, jakožto krajně neestetické. Jejich volba padla na tanec a jednotlivé figury pojmenovaly samozřejmě po květinách. Na obrázku dole vidíte stylizovaný zápis jedné takové zprávy. Zkuste si ji někde na trávě zatančit, ale nezapomeňte, že víly mají křídla a jejich kroky tak mohou být až nečekaně dlouhé. Květinou prý řekneš vše, ale všímejte si také listů. I ony Vám mohou pomoci nalézt správný směr.
Tato keš nebyla testována na zvířatech ale na
MOJAAMUJ
Tímto jim moc a moc děkuji
