Poutni misto Kajov Traditional Geocache

Známé poutní místo Kájov je obec s velkou tradicí, dlouhou historií a koluje o něm mnoho pověstí.
Už samotný původ Kájova je opředený legendami.
Podle jedné z nich zde osamělý poustevník vybudoval dřevěný kostelík zasvěcený Panně Marii. Kostelík, ve kterém poustevník vedl svůj kající život, brzy začali navštěvovat lidé z okolí a podle kajícníka ho nazvali Kájov. Podle jiné zde kázal na své cestě Řezeňský biskup sv.Wolfgang. Na kameni, kde při kázání stál, zůstaly obtisknuté stopy jeho nohou. Lidé sem začali konat pouti a z jejich darů byl vystavěn dřevěný kostelík.
Ať už je to pravda nebo fikce, skutečností zůstává, že kult tohoto světce zde byl živý jěště ve druhé polovině 15. století.
Lidové pouti k onomu zázračnému kameni nakonec byli zakázány. Společně s dalšími místními duchovními, z důvodu sporného a historicky nedoložitelného tvrzení, se o to zasadil i místní farář Michael Pils, který zdejší farnost, vydrancovanou po husitských válkách, dal do pořádku a za shromážděné prostředky nechal vystavět nový kostel Nanebevzetí Panny Marie. Podle tradice stál oltář v místě pramene s léčivou vodou. Zmíněný pramen spolu s Kájovskou Madonou (mimořádným řezbářským dílem někdy z roku 1500), vytvořenou pro hlavní oltář, se stali předmětem uctívání poutníků, kteří věřili, že jsou zázračné. Pouti se sem pořádali od jara do začátku prosince. Vrchol sezóny představovaly čtyři říjnové soboty označované jako zlaté.V důsledku II.světové války a posléze nástupu socialismu došlo k úpadku zdejších poutí. Zachována zůstala druhá sobota a neděle v říjnu, které probíhají dodnes.

Podle jedné z legend na louce nad hřbitovem sídlí dobrá víla. Někteří faráři, kteří to znali, tudy vodívali při poutích své ovečky a stávalo se, že zde při modlidbách docházelo ke spontálnímu vyléčení.
Své průzkumy zde vedl i Pavel Kozák. Podle něj se na místě dnešního poutního areálu v dobách předkřesťanských nacházelo obětiště.Našel zde tři silné energetické body. Jeden se nachází za hřbitovní zdí směrem k sousoší na křižovatce, další se nacházejí v kapli u kostela a v samotném chrámovém prostoru obřadního stolu.Patří mezi nejsilnější v Čechách a spolu s proslulou sochou Panny Marie je toto místo vhodné pro velmi těžce nemocné.

Když už jsme u těch legend, dám k dobru ještě jednu, protože souvisela se samotnou keškou.(původní schránku i s rybkou bohužel nějaký nenechavec odnesl)
Je to už dávno,když bylo velké sucho a lidé se báli,že kvůli neúrodě pomřou hlady.Tenkráte se vydalo procesí do Kájova a prosili Pannu Marii Kájovskou, aby jim pomohla a zachránila je od hladu.Zatím co se v kostele modlili, venku se strhla bouřka a strašlivý liják.Když lidé vyšli ven, přivítala je krásná duha.Stále ještě pršelo a lidé děkovali za příslib, že již bude dobře.Náhle začaly z nebe padat ryby.Malé, velké,lidé je sbírali a děkovali,že byli zachráněni od hladu.
Na památku tohoto zázraku se zde o pouti pekly ryby z těsta a tato tradice vydržela až do roku 1947,kdy ustalo mnoho zvyků i pověr.