Buk lesní
(Fagussylvatica) je statný opadavý listnatý strom se štíhlým kmenem a pravidelnou vejčitou korunou, který může dorůstat výšky i přes 45 metrů.
Vzhled
Koruna je mohutná, pravidelného vejčitého tvaru. Kmen je štíhlý, pokrytý tenkou hladkou borkoubělošedé barvy, někdy s mírným namodralým nádechem.
Pupenyjsou úzce kuželovité a pichlavě zašpičatělé, červenohnědé a pokryté brvitými šupinami. Listyjsou řapíkaté, velmi mírně nepravidelně laločnaté (téměř celokrajné), široce vejčité, zašpičatělé, lysé, jen při kraji brvité. Kvete v dubnua květnu. Samčí květyrostou ve vztyčených svazečcích, samičí po dvou na konci letorostů.
Plodyjsou bukvice– trojboké nažkypokryté měkkými ostny. Plody jsou jedlé, avšak ve velkém množství mírně toxické, díky svému obsahu tříslovin. Roste hojně od pahorkatin do hor, vytváří významná společenstva – bučiny. Má vysoce ceněné středně tvrdé a snadno štípatelné dřevohnědé až narůžovělé barvy.
Velikost buků pro bonsaje:
Nejkrásnější bonsaje z buků jsou od 30 do 80-ti cm výšky.V této velikosti lze na stromku uplatnit již všechny pravidla pro tvarování,pravidelně se zužující linii kmene, pravidelné za větvení kdy první dolní větev nasedá v cca 1/3 výšky stromu, skladbu kosterních větví a jejich následné jemné větvení.Toto vše je u malého stromku problematické a bonsai poté nepůsobí přirozeně.
Buky lze tvarovat snad do všech stylů a ve všech stylech působí krásně. Buk je považován mezi bonsajisty za krále mezi stromy. Na buku vyniknou všechny charakteristické rysy bonsaje. Nádherný je jak olistěný tak v zimě opadaný. Buk vřele doporučuji všem pěstitelům kteří s bonsajemi začínají. Jeho zaštipování je trochu věda ale když se budete držet jednoduchých zásad vše zvládnete.
Využití
Řada kultivarů se vysazuje v parcíchjako okrasné stromy, nebo masově pro dřevo. Dřevo se používá v nábytkářství (využívá se jeho dobré ohebnosti po ohřátí párou), truhlářství, na výrobu parket, železničních pražcůči kuchyňského nářadí. Je velmi výhřevné. Dříve se suchou destilací bukového dřeva vyráběl methanol(dřevný líh) a bylo i materiálem pro výrobu dřevoplynu.
Otravy
Plody jsou pro člověka za syrova mírně jedovaté a to díky vyšší koncentraci taninů, tepelnou úpravou však jejich toxicitaznačně klesá. Při požití většího množství syrových semen dochází k zažívacím obtížím (nevolnost, průjem, případně zvracení), křečím, otupělosti a případně i ke známkám ochrnutí. Záleží ovšem na (velmi kolísajícím) obsahu jedovatých látek v rostlině i na citlivosti daného jedince, mnozí lidé konzumují syrové bukvice bez jakýchkoliv následků. První pomocíje vyvolání zvracení a podání dávky živočišného uhlí.
|
Pohostinný buk
Josef Rodr (jr)
|
|
Jeden lesní buk jest v zahradě jedné raspenavské secesní vily. Objevil se tu počátkem devadesátých let devatenáctého století. Už ve své pětadvacítce obohacoval a ochucoval válečný jídelníček zdejšího obyvatelstva svými plody, trojhrannými nažkami, jež dozrávají v ostnitých zachlupacených žlutohnědých číškách, pukajících čtyřmi chlopněmi.
S Tadeášem Hájkem z Hájku, českým průvodcem Matthioliho Herbáře a bylináře, lze již od 16. století pozorovat, že malé i velké myši, veverky, kvíčaly a drozdi, proto do lesů bukových na pastvu přibíhají. Pro svoje bílkoviny, škrob i trošku tuku bukové plody přilepšovaly i chovnému dobytku, zejména vepřům.
Rakouské úřady však 14. 9. 1916 zakázaly zkrmovat bukvice v chlévech a nařídily tlačit z nich olej upotřebitelný prostými lidmi.
Svou užitkovou hodnotou prý se lískovému a trnkovému oleji skoro vyrovnal bukvičný omastek, vhodný při smažení brambor a maštění topinek. Kdo řekne, že takové přirovnání kulhá, musí se spokojit alespoň s odpovědí, že hlad je nejlepší kuchař. Z rozemletých bukviček se vařila káva, v horách si z bukvic pálili lidé rosolku.
Komu se nevyplácel spiritus dobývaný z obilí nebo z erteplí, počíhal si na něj doslova za bukem.
Marie Úlehlová-Tilschová udržuje v roce 1944 přízeň oleji vylisovanému studenou cestou z čerstvých a loupaných bukvic: ,,Je velice lahodný i libovonný, průzračný i trvanlivý, takže se vyrovná dobrému oleji olivovému. A právě tento olej ,bukvový‘ zachoval se u nás mezi lidem i bez úředních pokynů až po naše časy.“ Ke cti vskutku občas přicházely i olejnické chalupnické dílny, kde se tlačil nejen kostkový olej z pecek švestkových a duranciových, ale i olej z bukvic. Louskání bukvic bývalo krásně provázeno vrčením kolovratů a přetřásáním starých pověstí i nových zvěstí.
Co se ještě před sedmdesáti lety prodávalo v kornoutech jako lahůdka, jeví se dnes leckomu už ,,pasé – ať se na tom zase prase pase…“
Nepleťme si však bukové plody s dvojděložnými bylinami bukvicemi! Dle Mathiolliho „...bukvice všudy v hojnosti roste – na lukách, na horách i mezi křovím… Prut od kořene vypouští loketní i vyšší, čtverohranný. Listí má široké, svraskalé, vůkol zastřihané, vonné. Květ při vrchu klasovitý, brunátný. Je sice hořká, ale kámen v ledví rozdrobuje, a navíc nám pomůže od následků hadího uštknutí i od nadměrného chrlení krve. Padoucnici zkrotí, pobláznění zmírní a potrhlého člověka jakž takž vyléčí. Uvážím-li, že hlavu pročistí a k rozumu přivede, zvláště když je možno přijmout ji ve víně či s medovinou snoubiti…“ Antonius Musa sepsal ostatně chválivou i chvalitebnou knížku, jak tato bylina svou mocí tisíc nemocí zažene.
Ze 100 lib. bukvic lze nabýti 12 lib. dobrého a 4 lib. zadního oleje. Prvější nechá se učistit ve sklenicích, přileje se vody, míchá se tím a nechá se stát, až se nečistota usadí. Olej takto čištěný vydrží kolik roků.
Postůjme v pozoru před bukvicí takovou i makovou!
|
[dr. V. K.: Český herbář, nakladatelství Alois Hynek, Praha, 1899 , str. 35]
Odkazy:
Máte-li chut a cas, podívejte se, co o buku ví clovek, který s ním témer denne pracuje:
Pokud máte rádi stromy vubec, doporucuji mé oblíbené porady:
Až budete na míste, nezapomente se stromu nejdríve poklonit. Má na to právo.
O keši:
Nevím proč, ale v tomhle kraji zkrátka chyběla pořádná stromovka. V Poděbradech, kde najdete úvod k tomuto volnému pokračování série GC2GW0C, je dosti dubu. A zde zase buku. Proto je to právě buk.
Užijte si odlov, pokochejte se shora a nebaštěte bukvice – viz výše Otravy J…
Jedná se o klasickou stromovku, ke které vám bude stačit 50 m statika (možná i 40-tka). Důrazně varuji před odlovem v noci a i přes den dávejte pozor, přes jakou větev máte lano. Nezapomínejte i na nebezpečí ulomených větví a jejich ostrost. Užívejte helmu.
Keš je odlovitelná pouze se speciálním vybavením a s příslušnými znalostmi.
Jste-li začátečník, nepokoušejte se o ni. Lov je pouze na vlastní nebezpečí! Nikdy nechoďte sami.
V keši jsou na dně nějaké tužky. Až se poztrácejí, tak tam co? Nebudou. Tak raději něco s sebou na psaní.