Při cestách do Prahy mé oči u Mýta vždy přitahovala drobná stavba nad polem u lesa. Hrdě otočená štítem k širokému údolí Holoubkovského potoka připomínala svoji klidnou a trvalou přítomnost, vždy nápadnější než oba blízké kostely.
Kaple sv. Vojtěcha na severním návrší v blízkosti Mýtského vrchu nestála samozřejmě odjakživa. První zmínky o kapli v těchto místech jsou z roku 1738, kdy zde snad stála dřevěná lesní či polní kaplička s prostorem pro půl tuctu věřících. Zda v té době kaple opravdu stála, se už s jistotou asi nedozvíme. Zmínka z roku 1790 je spolehlivější a uvádí polní kapli, ve které byla umístěna dřevěná socha sv. Vojtěcha, jednoho z patronů českých zemí. Dřevěná kaplička však v následujících desetiletích postupně chátrala, až se její stav stal havarijním. Aby kaplička sama nespadla a třeba i věřícím na hlavu, rozhodli se občané Mýta kapličku zbourat, což se v roce 1849 stalo.
Zároveň byla zahájena stavba nové kaple, tentokrát již zděné, která vydržela až do současnosti. Po slibném začátku však v roce 1850 došly peníze a stavba kaple musela být přerušena. Občané pod vedením starosty vyhlásili sbírku na dokončení stavby, protože nedostavěná kaple je větší ostudou než kaple žádná. Sbírka oslovila i lidi ze sousedních vsí, např. ze Siré, Cekova, Kařezu i Kařízku, Cheznovic, Medového Újezdu, Holoubkova či Těškova. Kromě peněz, kterých bylo tenkrát nazbyt ještě méně než dnes, pomáhali lidé třeba jen dodávkou materiálu či vlastní prací.
Kaple sv. Vojtěcha byla dostavena na konci roku 1853. Stavba je na obdélném půdorysu doplněném drobnějším lichoběžným kněžištěm. Průčelí je prolomeno dveřmi a oválným, zdobeným okénkem, pod tvarovaným štítem je jednoduchý štukový kříž v kruhu, v bočních zdech jsou dvojice úzkých oken, ve zdech kněžiště jsou pak tři drobná, vysoko umístěná kulatá okénka. Na valbové střeše lodi je šestiboká zvonička s křížem na špici, kněžiště je zastřešeno samostatně. Občané Mýta se zavázali úpisem společně o kapli postarat a provádět její údržbu. Po povolení vysvěcení kaple bylo slavnostní vysvěcení naplánováno na svátek svatého Vojtěcha. Toho dne, 23. dubna 1854, se v okolí sešlo na pět tisíc farníků z celého okolí, aby přihlíželi vysvěcení okresním vikářem páterem Václavem Vlčkem z Hořovic.
Cesta ke kapli od města vedla dnešní Vojtěšskou ulicí a dále stále mírně do kopce mezi poli. Řídicí učitel Emanuel Kaucký inicioval v roce 1907 vysázení třešňové aleje podél této cesty; třešně naleznete v okolí cesty a kaple ještě dnes. Jak kaple přibližně v té době vypadala, si můžete prohlédnout na historické pohlednici Mýta.
Od dostavění kaple se každoročně v dubnu konaly v Mýtě vojtěšské poutě. Tradice poutí vydržela do 50. let 20. století, později jim společenské podmínky komunisty ovládaného státu nepřály. Člověk by nečekal, že by kapli kdokoliv v takové době opravoval, když ta pro nepozornost až nedbalost dětí v roce 1957 vyhořela. A přesto občané nejen Mýta dokázali kapli obnovit do původní podoby! Připomínány jsou zvláště zásluhy K. Berana a J. Klíra, kteří vyrobili nové dveře do vstupu, též krov a střechu.
Až příliš obvyklé a časté chátrání sakrálních objektů zahájili v případě kaple sv. Vojtěcha nad Mýtem neznámí vandalové, kteří v roce 1969 zničili a vykradli interiér kaple. Zbylé vybavení kaple postupně vyrabovala a spálila místní mládež. Ani stavba samotná nebyla ušetřena vandalských zásahů, neboť ji ničily děti a to dokonce i v přítomnosti dospělých. Do devadesátých let kaple vstoupila v dezolátním stavu, v jejich průběhu byla tradiční cesta ke kapli přeťata dálnicí D5.
V roce 2000 se spojily finanční prostředky města Mýta s dotací státu a kaple byla zcela rekonstruována. Opět se čekalo na následující rok, aby k vysvěcení došlo na svátek sv. Vojtěcha. Do kaple se začal vracet život, neboť od roku 2002 se opět v dubnu ke kapli putuje a během roku se zde čas od času odehraje svatební obřad. Novou etapu kaple zdůrazňuje noční nasvícení fasády, které bylo realizováno díky darům podnikatelů Jaroslava Tyce a Bohumila Auingera.
Opravená kaplička sv. Vojtěcha zve k procházce, lavičky v jejím okolí lákají k příjemné posezení a samotné místo nabízí pěkný výhled na Mýto, zdejší rybníky a protilehlé kopce, želbohu i na nikdy neutichající dálnici. Přijďte se také podívat na pěkně opravenou kapli a posedět ve stínu jírovců.
Vidíte, málem bychom zapomněli na kopce ve výhledu. Horizont není vidět celý, stromy okolo cesty jej rozdělují, ale alespoň od kaple není vidět celá průmyslová zóna. Zcela vlevo táhle stoupající Hřebeny (566 m), o kus dál vystupuje výrazná, dvouvrcholová Jivina (620 m), následující brdské kopce vojenského újezdu jako špičatější Beran (684 m), Hejlík (682 m), Houpák (794 m) či ještě vyšší, leč plochý Jordán (826 m). Blízké jsou vrcholy vystupující z lesů přírodního parku Trhoň jako Osičina (619 m), nejvyšší Bílá skála (659 m), samotný Trhoň (624 m) a Žďár (630 m), možná zahlédnete ještě další rokycanskou dominantu Kotel (575 m) a snad i Maršál (569 m).
Výhled z blízkého pole směrem k Jivině
Historická poznámka: Kapli byla věnovaná stejnojmenná keš teamu TheOnions, která zde od července 2008 do dubna 2013 udělala radost více než 400 kačerům.
Kudy ke krabičce
Jen pár metrů od východního konce náměstí odbočuje z Pražské ulice malá ulička se zákazem vjezdu (waypoint T1). Prochází jí i modře značená turistická trasa z Mýta do Siré a dále do Zbiroha, která vás provede okolo zemědělského areálu a později podél dálnice. Celková délka 1,5 km, místy kamenitá cesta je sjízdná pro cyklisty i pro terénní kočárky.
(kopie listingu)