V oblasti Valašska a Beskyd bylo zbojnictví velmi rozšířeno od 17. až do konce 19. století. Mezi nejznámější moravské zbojníky patřil Ondráš také zvaný „Pán Lysé hory“ a kamarád Juraje Jánošíka. Ve Velkých Karlovicích byl pověstný zbojník Paseka, který měl chalupu na kraji Jezerného. V karlovských pověstech se také hovoří o zbojnících - sedmi bratrech Mateřánkových.
Na Valašsku se zbojnictví vyvíjelo společně se zbojnictvím na Slovensku, Slezsku, Polsku a v celé karpatské oblasti. Hornatý kraj s rozlehlými lesy a ráztokami, se salašemi a pasekami skoro na rozhraní tří států s možností snadného útěku a přízeň lidu – to všechno dalo zbojnictví na Valašsku osobitý ráz.
Zbojníci to však na moravské východní hranici neměli jednoduché, protože byla hlídaná sbory horských četníků (portášů) znalých poměrů a krajiny, o jejichž skutcích se na Valašsku vypráví dodnes. Tyto sbory založil císař Ferdinand III, kterého znepokojovali Turci v Uhrách a chtěl udělat přítrž násilí, které vypuklo při povstání vsetínských Valachů. Pověstnými se stali hlavně portáši Stavinoha z Velkých Karlovic a Malina z Hošťálkové. Ozbrojeni bývali „pluhákem“ nebo těšínkou, což byla lehká jednohlavňová lovecká puška malé ráže, obuškem, pistolí, později i šavlí a provazem na chytání a svazování zbojníků. Pojmenování portášů je odvozeno od latinského slova porta - brána. Portáši měli za úkol střežit průsmyky, které byly branami do země.
Makovský průsmyk a jeho nejbližší okolí byl častokrát svědkem honiček portášů se zbojníky. Aby nebyli lapeni se svou uloupenou kořistí, zbojníci ukrývali své poklady poblíž cesty, často se stávalo, že už zbojníci své úkryty znovu nenašli a vy tak máte možnost si je dohledat dnes.
O místních zbojnících se tradují legendy, byli opěvováni v písních a jsou i častým objektem malířů či sochařů. Snad nejznámější jsou krásné dřevoryty od grafika Jana Kobzáně v knize O zbojnících a pokladech. S laskavým svolením jeho dcery Jany Dočkalové - Kobzáňové je mohu uveřejnit i v listingu jednotlivých keší.
EN: In the 17th - 19th centuries, banditry was very widespread in the region of Wallachia and in the Beskydy Mountains. The most famous Moravian outlaw was Ondráš, also known as the "Lord of Lysá Mountain" In Velké Karlovice, there was the famous outlaw Paseka, in Velké Karlovice folk-tales there is also mention of the seven Mateřánek brothers. However, life was not easy for bandits on the Eastern Moravian border as it was guarded by troops of mountain gendarmes (border guards). It was the job of border guards to guard the mountain passes that were the gates into the country. The Makov Pass and its close vicinity often saw chases of border guards and bandits. Not to be caught with stolen loot, rebels often hid their treasures close to the path. It often transpired that rebels did not find their caches again, and so you can go and look for them even today...
Poklad néni všecko
pověst z knížky Co ci pamatujú Karlovjané od Heleny Mičkalové
Jeden Karlovjan švercovál tabák. Chodíl sám a dařilo sa mu. Pomáhala mu jeho robka. Byl s ňú domluvený, ona portáše vartovala, hde choďá, hdyby šli naňho, měla pod rozsochú pověsit bílů šatku. Raz přeci portáši čakali. Roba na to došla a honem k jedli, aby dala věděť. Šver, jak uviděl bílú satku, smýknýl do jednéj ďúry, co byla blízko Košelúch na léskovečku. Seděl tam tichúčko, ani nedýchál, celú noc. Bylo mu zima, ale znál portášů, tí dovédli čekať! Neměl chť vletěť jím do rúk. Portáši zaséj mysléli, že jích nehdo vyvédl a udělál z ních blázna. Podívali sa hde všade, nahlédli pod kříby, do ďúr. Prám téj, co seděl šverc, sa vyhnúli. Byla dobře schovaná za hlohovým kříbem. Šverc, celý pokrúcený už už chtěl vylézť. Ale pořáď slyšél hlasy portášúch. Už bylo skoro poledně. Konečně sa začál dvihať, ale býl zdřevěnělý. Najprv vytlačíl nohami měch s tabákem a opřél sa o zem. Pod rukámi bylo cosi divného. Cingalo to, peníze, a kolik! Ešče nihdy takú kopu peněz neviděl. Začál ich dávat do uzla ze šatky, co měl na krku. Z ďúry sa naráz ozvalo: „Všetky nejsú tvoje. Udělaj dobré skutky a zbytek si s robú užij!“ nasbírál jich plný uzel. Tak tak, že to všecko pobrál a stihnúl donést domů. Jeho roba nemóhla ani očám uvěřiť. Vyptávala sa, řeknul, ale né všecko, dobré skutky chybovaly. Naraz sa z něho stál lakomec. Začali ináč žiť, peněz měli až moc. Naraz bývalý šverc začál mluviť z cesty. Chodíl mezi ludích a každému přikazovál, že má dělat dobré skutky. Doma na robu křičél, že nic dobrého nedělá. Jeho řeči byly jak od člověka, kerý pozbýl rozumu. Robě to nedalo a mudrovala, proč edem o dobrých skutkoch od něho slyší. Snáď měl k temu pokladu ešče něco udělat dobrého. Šla do kostela, nechala slúžit mšu za dobrodinca, hodně peněz rozdala chudákom a šverc sa pomaly uzdravovál, až býl zdravý jak prvéj. Teprv z něho vylézlo, že jakýsi hlas mu poručíl dělat dobré skutky. Od téj doby na dobré skutky nezapomínál a zdálo sa mu, že peněz neubývá. Konečně býl ščastný.