Tady na tomto místě kdysi uhlíři stavěli své milíře. Samozřejmě nejen na tomhle místě, celý tenhle svah byl jejich rejdištěm. Vy si asi řeknete, co to je ten milíř zač? Milíř je velká hranice dřeva, která je zvenku utěsněna hlínou. V hliněném obalu je na začátku několik otvorů, aby do milíře mohl vnikat vzduch při jeho rozhořívání. Pak uhlíři otvory utěsnili a přísun vzduchu tak skoro zastavili. Milíř mnoho hodin doutná za minimálního přístupu vzduchu a uvnitř probíhá za vysoké teploty přerod dřeva na uhlí. Pak se nechá milíř vychladnout a po jeho zbourání se může vzniklé uhlí vyjmout. Celá tahle stráň tu dycinky doutnala a trvalo dlouho, než si lidi vymysleli jiný způsob, jak získat uhlí. Málokdo ale ví, že dělat milíře, to se lidi naučili právě tady.
O drakovi z milíře
Kdysi tu totiž bydlel drak. Žádnej útočník, takovej drak pohodář to byl. Ze všeho nejraději spal. A uměl spát docela dlouho.Jak tak spal, lítaly mu od tlamy ohýnky, které bylo vidět zdaleka. Ty přilákaly lidi zpod kopce. Nejdřív se draka báli, ale když zjistili, že je to lenivec lenivá, přestali si ho všímat.
Ten podzim přišla strašná vichřice. Stromy padaly jak o závod, ale náš drak furt spal, toho hned tak něco nerozhází, natož nějakej ten větřík. A divte se, ono ho neprobudilo ani když ty stromy popadaly na něj. Jen si trochu víc vodfoukl a nic, spal dál. Hned po vichřici přišla velká bouřka. Blesky lítaly, lijavec bičoval domečky v údolí, lidičkové se báli, křižovali se, zapalovali hromničky a prosili, aby už byl konec. Jenže pršelo skoro tři dny, stráň se podmáčela a kopec skoro sjel do údolí.
Jenže ta hlína narazila na překážku. Tou byl náš spící drak. Tomu nějaká ta voda nevadila, spal si dál, prostě byl moc unavenej. Klády se kolem něj s tou hlínou naskládali jako na ohniště a pak se to všechno překrylo mokrou hlínou. A drak klidně spal, dřevo kolem něj pomalinku hořelo, pak jen doutnalo, pak už jen kouřilo a ta hlína nad ním pěkně ztvrdla.Po dlouhé době se lidi odvážili přijít se podívat, co se tu vlastně stalo. Mysleli si, že je po drakovi a docela jim ho bylo líto. Však jim nijak neškodil a byla to vlastně taková jejich celebrita. Tak smutně postávali nad tou ztvrdlou kouřící hlínou a říkali, jak by asi památku toho nešťastnýho draka uctili.
Najednou ale hlína začala pukat a drak lezl ven. Nevěřícně se rozhlédl, zívl, protáhl křídla a frrr, byl pryč. Lidi stáli jako přibití. Ty jo, tohle teda nečekali. No co vám budu povídat, radost měli. Drak přežil, však už ho skoro začali oplakávat. Navíc si všimli, že v jeho pelechu doutná podivně zčernalé dřevo. Když se zapálilo, vydávalo neuvěřitelný žár. Ten posloužil hlavně kovářům, ti zdejší uměli ukovat i nemožné. A za vším bylo právě to zuhelnatělé dřevo z dračího doupěte.
Drak se sem už nikdy nevrátil, ale lidi se naučili jeho doupě napodobit. Jen místo draka ho zapalovali sami. A tak vznikly první milíře, které se odtud rozšířily do celýho světa.
Pavel vám tu nechal schránku u cesty, která stoupá vzhůru. Vy ji určitě bez problému najdete ...