Kousek níž odtud je takový malý jezírko. Sem tam se tam zajdu vykoupat, no celkem pravidelně, tak každejch stopadesát let. Kdysi tu žila i vodní víla, ale vítr ju někam odfoukl. Škoda, byla to kočka.
Vodní víly jsou k nalezení v řekách, rybnících, potocích, jezerech a vodních tůních. Pečlivě se starají o průzračnost vody, její čistotu a chlad. Nejraději mají horské prameny u kterých často pobývají a žijí. Když se rozzuří, začne voda divoce čeřit. Stejně jako se starají o vodu, pečují i o vodní živočichy. Vodní víly jsou velmi křehké a krásné bytosti.
Pavel vyprávěl, že vodním vílám lidé taky říkaj rusalky. Obývají prameny, řeky a jezera, ale i moře; každá víla může žít v obou druzích vod. Měly blízko k vodníkům. Jejich vlasy musí být vždy mokré, jinak rusalka zemře. Tato víla může rozčesáváním svých vlasů způsobit i povodeň. Často vědí o velkých pokladech ukrytých v podmořských jeskyních nebo v jeskyních kolem ponorných řek, ale zlato obvykle nenosí u sebe. Víly jsou mírné, slabé a téměř bezbranné. Avšak mohou být dobré i zlé. Ta naše byla moc hodná a ani se moc nečesala. Říkám, že byla moc krásná! Škoda, že odletěla. Aspoň nám zde nechala pár svých slz, co se proměnily do malých démantů, tak ty jsme si schovali a pár i přidali do kešky.
Pavel tady něco nechal kousek nad cestou, asi budete muset vylézt na vyvýšený břeh. Ale určitě to najdete!