Na úvodních souřadnicích keš nehledejte, přivádí vás do ulice, která byla dalším významným centrem židovského osídlení v tomto městě, ale k tomu se dostaneme později.
OBYVATELÉ
Nejdříve trocha historie
V době feudalismu se židé v českých zemích nesměli živit zemědělstvím a nesměli provozovat ani mnohá řemesla. Nejčastějším zdrojem jejich obživy byl tedy i v Ledči obchod. Protože si dlouho nesměli pořizovat kupecké krámy, věnovali se především podomnímu obchodu v širokém okolí města. Na Ledečsku tak vykupovali a dále prodávali např. kožky a kůže (doloženo od 18. století), plátno a sukno (18. století), nejčastěji pak drobné kramářské zboží. V polovině 18. století je ve městě doložen židovský trafikant (obchodník s tabákem) a židovský posel - předchůdce poštovní služby (byl ženatý a měl čtyři děti). V 18. století pracoval ve městě i židovský krejčí a dokonce i zlatník.
V mnoha obcích pronajímala vrchnost židovským pachtýřům drobné výrobní podniky, zvláště ty, kde se pracovalo s žíravinami, nebo ve kterých byla práce znepříjemňována zápachem. Často to tedy byla např. koželužna (draslovna neboli flusárna - v Ledči fungovala od 17. stol.) a vinopalna (výrobna pálenky - v Ledči také doložena od 17. století). Tu ledečskou, která stávala v tehdejší Svatotrojické - dnešní Havlíčkově ulici č.p. 177 měl jednu dobu pronajatu Hermann - pradědeček Marie Hermannové - matky světoznámého skladatele Gustava Mahlera.
Marie se narodila 7. prosince 1837 v rodině obchodníka a výrobce mýdla Abrahama Hermanna a jeho ženy Theresie z Nové Cerekve, kde vyrůstala spolu s jedenácti sourozenci. Ve svých dvaceti letech byla přinucena k sňatku s majitelem vinopalny v Kališti u Humpolce Bernardem Mahlerem. V Kališti se jim 7. července 1860 narodil druhorozený syn Gustav, který za svého mládí často zajížděl do Ledče k babičce a dědovi a jenž později vyrostl ve velkého umělce, hudebníka, skladatele a dirigenta Gustava Mahlera.
Část svého dětství prožil v Ledči i žid Josef Stránský, který později měl tu čest stát se v New Yorku Mahlerovým následovníkem za dirigentským pultem.
Konec 19. a první polovina 20. století
V roce 1890 žilo v Ledči 160 osob židovského vzdělání, tj. 7,2 % všech obyvatel (pro srovnání: ve městě nežil ani jeden evangelík a 11 obyvatel se hlásilo k německé národnosti). Byli to především obchodníci , řemeslníci, později i továrníci, lékař a právník.
Ledečská židovská obec měla i svou školu, kterou v roce 1844 navštěvovalo celkem 17 dětí a v roce 1872 se uvádí 32 žáků. Škola byla nedaleko synagogy a zároveň na dohled od kostela sv. Petra a Pavla v Havlíčkově ulici čp. 154 (dnes budovu užívá firma TOST.CZ). Ve škole se učilo v té době pouze německy.
21. září 1898 městská rada požádala židovskou obec, aby svou německou školu zrušila. Navrhla posílat židovské děti do české školy, což by prý přispělo k lepšímu soužití židovských občanů s českými. Město také mělo zájem naplnit nově postavenou školu v Komenského ulici, kde se začalo vyučovat v roce 1899.
S postupem času Ledeč vděčila židům i za mnoho pracovních příležitostí.
V roce 1900 založil ve městě vlašimský Vojtěch Sellinger se svým společníkem Josefem Goldsteinem první továrnu vyrábějící obuv. Goldstein později převzal továrnu sám a nazval ji AUSTRIA. Zaměstnával v ní 250 lidí, z toho část pracovníků v domácí výrobě. Vyráběla se luxusní obuv - převážně ručně šitá. V době první světové války se zde vyráběla pouze vojenská obuv. Převážná část výroby se exportovala do Anglie a Francie.
Po první světové válce továrnu přejmenovali na TOGMA - po prezidentu T. G. Masarykovi. Za světové hospodářské krize byla TOGMA nucena v roce 1934 vyhlásit bankrot. Její majitel skončil v koncentračním táboře.
Druhá židovská továrna patřila Rudolfu Moravcovi (1877 - 1942) . Založena byla roku 1902 jako I. ledečská mechanická továrna na kartáčnické zboží a štětky. V Komenského ulici postavil tovární budovu o ploše 300 m2., vybavil ji moderními kartáčnickými a dřevoobráběcími stroji a spustil výrobu všech druhů štětců, štětek a kartáčů. Pracovalo v ní okolo třiceti zaměstnanců. V roce 1940 ji majitel ze strachu před árizací prodal. I tento továrník skončil s celou svojí rodinou v koncentračním táboře. Svou poslední cestu, 
(stejně jako ostatní ledečští židé nastoupil již zmíněného 9. června 1942. Výjimkou byli pouze židé žijící ve smíšených manželstvích. Ti přišli na řadu později.)
Oba podniky přinesly do města průmyslovou výrobu a zaměstnání pro mnoho obyvatel Ledče a okolí, což bylo pro chudý kraj na okraji Vysočiny zcela nepochybně velkým přínosem. Obuvnická výroba v Ledči pokračovala i po válce a stejně tak kartáčnické zboží se zde vyrábělo až do devadesátých let 20. století. Např. zdejší kartáčovna byla po dlouhý čas jediným producentem malířských štětek v naší republice.
A ještě jedna zajímavá postava zdejší židovské obce: židovský lékař MUDr. Josef Lustig (1896-1942) . I on bydlel v Komenského ulici - v čp.444, proti (tehdejší i dnešní) základní škole. V roce 1924 byl jmenován městským lékařem, i když častěji než tímto oslovením byl nazýván lékařem chudých. Pro nemajetné obyvatele ordinoval zdarma. Když v roce 1934 objevil ve městě případ tyfu, začal všemožně bojovat za zřízení městského vodovodu. Podařilo se a vodovod začal fungovat v roce 1936. (Do té doby byl v Ledči vodovod nejspíš jen na hradě. Ten neměl studnu a tak se voda přiváděla dřevěným vodovodem z vodojemu v Horní Ledči do dvou kašen na jeho nádvořích.) I MUDr. Lustig nastoupil spolu se svou manželkou Františkou (35 let) a dcerami Věrkou (14 let) a Hankou (11 let) do transportu 9. 6. 1942. Nikdo z nich nepřežil.
Pohled do ulice Komenského. Šedý dům na rohu je Goldsteinova vila. Během 2. světové války ji obsadilo jagdkommando SS, v mírových časech je vila využívána jako sídlo škol. Vedle vily je bývalá i současná základní škola, která slouží svému účelu od roku 1899. Od tohoto roku ji navštěvovaly i židovské děti. Druhý dům zprava obýval svého času židovský lékař Lustig. Po válce v ní sídlilo oddělení SNB, později zde byla také služebna Policie. Oranžová budova v kopci na pozadí snímku byla kartáčnickou továrnou Rudolfa Moravce.
Toto povídání je o ledečských židech a o stopě, kterou po sobě v našem městě zanechali. Podobné to však bude i v dalších místech naší země, odkud do Ledče míříte. Tato keš by tak mohla být připomenutím všech nešťastníků, kteří žili ve zlé době a bohužel neměli štěstí.
Jak keš najít?
Schránka leží mimo město. Celá trasa od startu ke schránce měří necelých 300 metrů. Pro nalezení keše je třeba splnit tři předpoklady.
Zaprvé - znát číselný význam písmen A, B, C, D, E, F, G, H , abyste se mohli vydat na cestu. Písmena jste potkali v bonusových číslech prvního a druhého dílu této série a nyní si pomocí nich můžete sestavit souřadnice:
N HC° HB,(C-H)(A+B)(G+H)´kontrolní součet je 38
E B(D+G)° (H-G)(F+D),(C-D)(G+H+B)E´kontrolní součet je 30
Zde můžete nechat i vaše geovozidlo. Odtud vás dál povede hint.
Zadruhé - najít s pomocí hintu pěticiferný šifrovací klíč a podle něj dešifrovat text. Tato etapa je nejobtížnější a není vhodná pro georobůtky. Krátkozrakým by se mohly hodit brýle a při horší viditelnosti nejspíš dobře poslouží baterka. Šifrovaný text naleznete v galerii na konci listingu pod heslem SIFRA. (Nezapomeňte si ho vytisknout a vzít sebou, bude se hodit i tužka.)
Jde o tzv. Vigenerovu šifru. Je to substituční šifra, kdy se písmena zamění za jiná, avšak nikoliv všechna stejně, nýbrž podle určitého číselného klíče (Ten vy právě musíte nejdříve najít.) U písmen chybí diakritika, nejsou vyznačeny mezery mezi slovy.
Příklad šifrování
text: ZDAR KACERE zvolený klíč: 123
abeceda : A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z
Z se „posune“ o jedno písmeno doprava - zamění se za A.
D se „posune“ o dvě písmena - zamění se za F.
A se „posune“ o tři písmena - zamění se za D a klíč se znova opakuje.
R se „posune“ o jedno písmeno - zamění se za S atd.
Výsledný zašifrovaný text tedy zní: AFDSMDDGUF
Dešifrant musí podle klíče zpět písmena podle abecedy „odečítat“, tj. posouvat nikoliv doprava, nýbrž doleva.
Zatřetí - zařídit se podle rozšifrovaného textu a dohledat schránku. To už zvládnou i děti, jen v prostoru cíle se pohybujte opatrně, dejte pozor na sebe a buďte i ohleduplní i k okolí.
Na závěr prameny: většina informací pochází z publikací J. Plevy - Synagoga (2000) a Ledeč nad Sázavou - Dějiny města (1997). Za inspiraci k použití šifry díky Sven&Bara.