Tady se tomu v posledních sto letech říkalo U zelený chaty. Dnes to tady nějakej místní značkař popsal jako U včelína, haha. Jak říkám, U zelený chaty. Ta původní se už rozpadla. Raděj ani do ní nelezte, ať vám něco nespadne na hlavu. Aspoň že zde lidi postavili chajdu novou, taky zelenou. Zelenou mám rád. Je dobrá. Nejlepší barva.
O trollovi, co si nedal říct.
Kdysi zde bydlel starý troll. Začal zde stavět tuhle chajdu, vystrašeně se kolem rozhlížel a byl docela rád, že ho všichni brali a nevyháněli. Oni tihle trollové totiž nejsou zrovna společenský typy. Ale zdálo se, že tenhle bude jinej. Byl uctivej, úslužnej, všechny zdravil, no všichni si říkali, no tohle, takovej hodnej troll, a my jsme si mysleli, že oni jsou jen zlí. A pomáhali jsme mu všichni se stavbou, aby to už měl hotovo a mohl v klidu bydlet a staral se s námi zas o les.
Jenže pak přišly problémy. Troll si začal stýskat, že ho tuhle a tamto bolí, do ničeho se mu nechtělo, vždy se vymluvil a zůstával válet se v chajdě na posteli. Ze začátku jsme mu věřili, ale to jsme prostě neměli dělat. Troll z chaloupky sledoval, jak to kolem chodí, nudil se a vymyslel si hru. Začal všechny, kteří kolem chodili do lesa strašit. Tudle na někoho vyskočil ze šera lesa a vybafl, tuhlevá po někom hodil starou shnilou bramborou, nejvíc si dovoloval na děti. Ty dokázal zahnat od lesa až skoro k první třebovským domům. Úplně přitom chropěl blahem, tak se mu to líbilo.
Jenže se to nelíbilo nám ostatním a moc jsme mu domlouvali. Chodili jsme za ním do zelené chaty a prosili ho, ať zanechá zlého jednání, protože s lidmi my se snažíme vycházet v dobrém. Troll nás poslouchal jen na půl ucha, vždy něco slíbil a pak to porušil. Když naposled prohnal i starostovic Andulku, která si šla do lesa s košíčkem pro jahůdky, došla lidem trpělivost. Popadli vidle, rýče, lopaty a hnali se na udiveného trolla.
Tohle troll nečekal. Když viděl, co všechno se na něj žene, úplně se strachy sesypal, otočil se na kramfleku a mazal zpět do lesa. Šíleny strachy se chtěl schovat v chajdě, ale to naštvaný lidi rozhodně nezastavilo. Hodně škaredě mu ji pomuchlovali, nakonec i on slízl pěkných pár ran lopatou na záda, než se zdekoval hlouběji do lesa.
Troll už se do chajdy nikdy nevrátil. Zalezl do těch nejhlubších křovin a lidí už si raděj přestal všímat. Jen někdy, když si na tohle všechno vzpomene, vzteky bouchá pěstí do skály a tyhle rány se pak nesou daleko do lesa. Ale my už jsme si zvykli. Každej nemá furt dobrej den, že jo.
Pavel nechal malou stopu pod kořeny, určitě to nebude daleko od cesty.
Tak to najděte, zapište si to číslo, co tam je, a jděte dál. Cestou uvidíte dole to město, co tam bydlí spousta lidí. Nikdy jsem tam nebyl, ale prej to tam je pěkný. Ale na mě je tam fakt dost lidí. Tak raděj zůstávám zde.
