V oblasti Valašska a Beskyd bylo zbojnictví velmi rozšířeno od 17. až do konce 19. století. Mezi nejznámější moravské zbojníky patřil Ondráš také zvaný „Pán Lysé hory“ a kamarád Juraje Jánošíka. Ve Velkých Karlovicích byl pověstný zbojník Paseka, který měl chalupu na kraji Jezerného. V karlovských pověstech se také hovoří o zbojnících - sedmi bratrech Mateřánkových.
Na Valašsku se zbojnictví vyvíjelo společně se zbojnictvím na Slovensku, Slezsku, Polsku a v celé karpatské oblasti. Hornatý kraj s rozlehlými lesy a ráztokami, se salašemi a pasekami skoro na rozhraní tří států s možností snadného útěku a přízeň lidu – to všechno dalo zbojnictví na Valašsku osobitý ráz.
Zbojníci to však na moravské východní hranici neměli jednoduché, protože byla hlídaná sbory horských četníků (portášů) znalých poměrů a krajiny, o jejichž skutcích se na Valašsku vypráví dodnes. Tyto sbory založil císař Ferdinand III, kterého znepokojovali Turci v Uhrách a chtěl udělat přítrž násilí, které vypuklo při povstání vsetínských Valachů. Pověstnými se stali hlavně portáši Stavinoha z Velkých Karlovic a Malina z Hošťálkové. Ozbrojeni bývali „pluhákem“ nebo těšínkou, což byla lehká jednohlavňová lovecká puška malé ráže, obuškem, pistolí, později i šavlí a provazem na chytání a svazování zbojníků. Pojmenování portášů je odvozeno od latinského slova porta - brána. Portáši měli za úkol střežit průsmyky, které byly branami do země.
Makovský průsmyk a jeho nejbližší okolí byl častokrát svědkem honiček portášů se zbojníky. Aby nebyli lapeni se svou uloupenou kořistí, zbojníci ukrývali své poklady poblíž cesty, často se stávalo, že už zbojníci své úkryty znovu nenašli a vy tak máte možnost si je dohledat dnes.
O místních zbojnících se tradují legendy, byli opěvováni v písních a jsou i častým objektem malířů či sochařů. Snad nejznámější jsou krásné dřevoryty od grafika Jana Kobzáně v knize O zbojnících a pokladech. S laskavým svolením jeho dcery Jany Dočkalové - Kobzáňové je mohu uveřejnit i v listingu jednotlivých keší.
EN: In the 17th - 19th centuries, banditry was very widespread in the region of Wallachia and in the Beskydy Mountains. The most famous Moravian outlaw was Ondráš, also known as the "Lord of Lysá Mountain" In Velké Karlovice, there was the famous outlaw Paseka, in Velké Karlovice folk-tales there is also mention of the seven Mateřánek brothers. However, life was not easy for bandits on the Eastern Moravian border as it was guarded by troops of mountain gendarmes (border guards). It was the job of border guards to guard the mountain passes that were the gates into the country. The Makov Pass and its close vicinity often saw chases of border guards and bandits. Not to be caught with stolen loot, rebels often hid their treasures close to the path. It often transpired that rebels did not find their caches again, and so you can go and look for them even today...
Co sa ešče dělo na Beskydě
pověst z knížky Co sa Karlovjanom stalo aj nestalo od Heleny Mičkalové
Karlovští formani sa najezdili po světě. Aj do Vídňa, Pešti, nekeří do Terstu, lebo Krakova. To byli tí najlepší. Ale všecí najlepší nebyli. K tým druhým patřil Jožínek Tomek. Tatka měli pěkné koně a mysleli si, že z Jožínka bude též dobrý forman. Ale škoda řeči. Dobré koně nedělajú dobrého formana. Hodilo by sa na něho řécť: „Hanba mlúviť, darmo povidať." Tož ten milý Jožínek si umanúl, že poklad též najde. Naložil vůz a vyjel si na noc. O půlnoci dojél na Beskyd. Zastavil, nachystá! si novučičkú hunu a rozhlédál sa. Nihde nic. Pravíl si, že néni všeckým dňom konec. Co jél přes Beskyd, dycky poklad hledál. Hdysi k podzimku, co už zima Jožínka prubovala esli sa dá, ale nepochodila, jél přes Beskyd též. Ať je zima! Mám dobré nové papuče aj huňu přes sebja. Latérňa pověšená na vozi sa bambélala a hádzala kolem sebja svědo. Ináč tma, až teskno bylo. Jožínek oči vypleščené do teho tmiska. Naráz uviděl cosi jak ohének. Blk, blk každú chvilku to udělalo. Hned' zastavíl koně, vzál huňu a hybaj k temu. Opravdu ohének.Zdálo sa mu, že aj belinu kuří, ale nedbál. Hodil huňu na ohének a čekál, co sa bude děť. Nic. Žádný lomoz, žádné jaskotání. Aby pokladu co najvěc dostál, chcél hunu přitlačiť. Ale co to? Huna začala hořeť, od ní též papuče. Rukámi to chcél zadusiť. Papuče to odnesly škaredě aj huňa. A na ruky si fúkal, jak jích měl popálené. Utekál k vozu, vzál latérňu a šél si na to posvítiť. Na mú dušu! Kravaři si udělali oheň na pni a ten tak hořel. Bylo po pokladě a dostál za vyučenú. Jožínek by sa nepřiznál, ani hdyby mu platili! Ale tatka to poznali. Ať sa vykrúcal, jak chcél, nepomohlo nic. Dostál vyhřešené, co sa do něho vlézlo. Ale po něm to sjelo jak voda po husím péřú. S hledáním pokladúch býl už vyléčený.