V oblasti Valašska a Beskyd bylo zbojnictví velmi rozšířeno od 17. až do konce 19. století. Mezi nejznámější moravské zbojníky patřil Ondráš také zvaný „Pán Lysé hory“ a kamarád Juraje Jánošíka. Ve Velkých Karlovicích byl pověstný zbojník Paseka, který měl chalupu na kraji Jezerného. V karlovských pověstech se také hovoří o zbojnících - sedmi bratrech Mateřánkových.
Na Valašsku se zbojnictví vyvíjelo společně se zbojnictvím na Slovensku, Slezsku, Polsku a v celé karpatské oblasti. Hornatý kraj s rozlehlými lesy a ráztokami, se salašemi a pasekami skoro na rozhraní tří států s možností snadného útěku a přízeň lidu – to všechno dalo zbojnictví na Valašsku osobitý ráz.
Zbojníci to však na moravské východní hranici neměli jednoduché, protože byla hlídaná sbory horských četníků (portášů) znalých poměrů a krajiny, o jejichž skutcích se na Valašsku vypráví dodnes. Tyto sbory založil císař Ferdinand III, kterého znepokojovali Turci v Uhrách a chtěl udělat přítrž násilí, které vypuklo při povstání vsetínských Valachů. Pověstnými se stali hlavně portáši Stavinoha z Velkých Karlovic a Malina z Hošťálkové. Ozbrojeni bývali „pluhákem“ nebo těšínkou, což byla lehká jednohlavňová lovecká puška malé ráže, obuškem, pistolí, později i šavlí a provazem na chytání a svazování zbojníků. Pojmenování portášů je odvozeno od latinského slova porta - brána. Portáši měli za úkol střežit průsmyky, které byly branami do země.
Makovský průsmyk a jeho nejbližší okolí byl častokrát svědkem honiček portášů se zbojníky. Aby nebyli lapeni se svou uloupenou kořistí, zbojníci ukrývali své poklady poblíž cesty, často se stávalo, že už zbojníci své úkryty znovu nenašli a vy tak máte možnost si je dohledat dnes.
O místních zbojnících se tradují legendy, byli opěvováni v písních a jsou i častým objektem malířů či sochařů. Snad nejznámější jsou krásné dřevoryty od grafika Jana Kobzáně v knize O zbojnících a pokladech. S laskavým svolením jeho dcery Jany Dočkalové - Kobzáňové je mohu uveřejnit i v listingu jednotlivých keší.
EN: In the 17th - 19th centuries, banditry was very widespread in the region of Wallachia and in the Beskydy Mountains. The most famous Moravian outlaw was Ondráš, also known as the "Lord of Lysá Mountain" In Velké Karlovice, there was the famous outlaw Paseka, in Velké Karlovice folk-tales there is also mention of the seven Mateřánek brothers. However, life was not easy for bandits on the Eastern Moravian border as it was guarded by troops of mountain gendarmes (border guards). It was the job of border guards to guard the mountain passes that were the gates into the country. The Makov Pass and its close vicinity often saw chases of border guards and bandits. Not to be caught with stolen loot, rebels often hid their treasures close to the path. It often transpired that rebels did not find their caches again, and so you can go and look for them even today...
Co bylo na Bukorýšce
pověst z knížky Co sa Karlovjanom stalo aj nestalo od Heleny Mičkalové
Bukorýška je pěkný kopec ve Velkých Karlovicách. Dostala prý méno od teho, že tam rostlo moc bukúch. Dnes sa najde sem tam buček, ale po bukoch - silákoch - ostalo edem méno. A po pokladě na Bukorýšce edem táto pověsť. Na Bukorýšce býl voňavý pasínek. Kolem dokola bučník. V něm buky také, že dvá chlapi, aj nehdy věcéj, měli co dělať, aby jích obňali. Na tem pasinku, krom všelijakých bylin, keré voňaly zdaleka, byla ďúra v zemi. Úzká a hdoví jak hluboká. Ogaři kolikrát' zkúšali měřať tú hlúbku. Nehdy házali kamení a s ušia na zemi poslúchali, hdy klopne o dno. Nic nedoslechli. Ručkami od bičúch to též zkúšali. To samé. Nic, edem byli pořád věcéj zvědaví. Všimnúli si, že aj krávy sa pásly spěšéj daléj než bližéj ďúry. Zvědavosť nedala spať ani Jurkovi. Ptál sa stařenky, co v téj ďúře može byť. Dozvěděl sa, že to by sa dalo zjistiť o půlnoci. Móže tam byť poklad. Hdyby býl, nad ďúrú by hořél ohének. Móže tam ale aj strašiť. Hdoví jaké obludy tam bývajú, že sa dňa bójá. Jura to pravíl ogarom a hned sa domluvili. Žádné spaní nebude. Před půlnocú sa zejdú na Bukorýšce. Večer maměnka ani nemuseli ogary hnať na pec. Sami sa hrnuli, edem aby už li všecí spať. Sotva ve stavení všecko utichnúlo, ogaři hupitky, aby žádný neslyšél, ven. Na Bukorýšce sa zešli. Aj sa trochu báli. Nedali šak nic na sobě znať. Bez řečích došli na pasínek. Sedli si pod velký buk, aby viděli na ďúru. Och, čekání je ukrutná věc! Aj zima bylo, aj strach rostl, čím bylo bližéj k půlnoci. Na řeči nebylo chuti. Zdálo sa jím, že už sedá věčnost'. Vtem nad ďúrú zblknúl ohének. Hleděli na jeho modré světlo tak jak očarovaní. Ale chvilku po půlnoci sa ohének ztratíl. Tož poklad tam je! Včiléj, jak ho dostať? Zebrali sa a pustili sa domů. Jurka hneď ráno chytnúl stařenku a ulírovál na ních, aby mu řekli, jak sa dostane poklad. Ale tí neměli času, a tož milého Jurku odbyli, ať počká na zimu, že při dlúhých večereroch sa to dozví. Že mu raďá, aby neco pořádného dělál a neplétl sa do takých věcí, že by to mohlo špatně skončiť. Na pasínku sa ogaři zešli a mudrovali, až jím uši zčervenaly. Škoda času. Koho sa zeptať? Vzpomněli si na starého kravařa z fojstvjá. Teho sa zeptajú. Co domluvili, to udělali. Počkali si, až hnál stádo domů. Pověděli všecko, nezvěděli nic. Kravař ešče pohrozíl, že poví tatulkom o jejich túlání v noci. Ogaři šli smutní domů. V noci spali jak drvena. Šak měli co doháňať! Ani jích nenapadlo, že kravař ide na Bukorýšku pro poklad. Věděl, co dělať, nebál sa. Aj hdyž sa zjavovaly všelijaké plezmera kolem něho, nic nepravíl, neohlédál sa a nabíral z ďúry, doky ohník hořél. Už dávno skončil čas na vybírání pokladúch. Kravař chcél měť ešče věcéj. Aj v takých věcách sa musí znať, hdy do času! Jak býl chytrý, tak býl hlúpy! Nabírál a blk! Z ďúry opravdický plameň. Ten mu dál! Milého kravařa popálíl a pěkně poznamenál. Kravař vyskočil, drapíl stříbrňáky, co měl v klobúku aj v kabani a zděrigál, co mu nohy stačily. Za ním hrůza! Buky na Bukorýšce ohýbali až k zemi. Vichr trhál, co sa dalo aj nedalo. Blýskalo sa a hukot taký, že by jeden ohluch núl. Kravař jak utekál, ztrácál peníze dolu chodníkem. Šak mu dosť ostalo. Na fojství sa nevrátil. Odešél, aby mohl užiť peněz z pokladu. Ráno ogaři hnali krávy na pastvu jak každý deň. Šli chodníkem a první sa najednúc ohnul a cosi zdvihnul. Stříbrňák. Taký, jak nový. Ogaři sa smutno na něho dívali. Utekali chodníkem daléj a sbírali a sbírali. Došli až k ďúře. Tam hromádka. Honem brali a dělili. Spravedlivo. Jak žebrali poslední, hledá, ďúry nihde. Hdyž nebylo pokladu, nebylo ani ďúry. Peníze dali doma a bylo na púť, na boty a na ledaco.