V oblasti Valašska a Beskyd bylo zbojnictví velmi rozšířeno od 17. až do konce 19. století. Mezi nejznámější moravské zbojníky patřil Ondráš také zvaný „Pán Lysé hory“ a kamarád Juraje Jánošíka. Ve Velkých Karlovicích byl pověstný zbojník Paseka, který měl chalupu na kraji Jezerného. V karlovských pověstech se také hovoří o zbojnících - sedmi bratrech Mateřánkových.
Na Valašsku se zbojnictví vyvíjelo společně se zbojnictvím na Slovensku, Slezsku, Polsku a v celé karpatské oblasti. Hornatý kraj s rozlehlými lesy a ráztokami, se salašemi a pasekami skoro na rozhraní tří států s možností snadného útěku a přízeň lidu – to všechno dalo zbojnictví na Valašsku osobitý ráz.
Zbojníci to však na moravské východní hranici neměli jednoduché, protože byla hlídaná sbory horských četníků (portášů) znalých poměrů a krajiny, o jejichž skutcích se na Valašsku vypráví dodnes. Tyto sbory založil císař Ferdinand III, kterého znepokojovali Turci v Uhrách a chtěl udělat přítrž násilí, které vypuklo při povstání vsetínských Valachů. Pověstnými se stali hlavně portáši Stavinoha z Velkých Karlovic a Malina z Hošťálkové. Ozbrojeni bývali „pluhákem“ nebo těšínkou, což byla lehká jednohlavňová lovecká puška malé ráže, obuškem, pistolí, později i šavlí a provazem na chytání a svazování zbojníků. Pojmenování portášů je odvozeno od latinského slova porta - brána. Portáši měli za úkol střežit průsmyky, které byly branami do země.
Makovský průsmyk a jeho nejbližší okolí byl častokrát svědkem honiček portášů se zbojníky. Aby nebyli lapeni se svou uloupenou kořistí, zbojníci ukrývali své poklady poblíž cesty, často se stávalo, že už zbojníci své úkryty znovu nenašli a vy tak máte možnost si je dohledat dnes.
O místních zbojnících se tradují legendy, byli opěvováni v písních a jsou i častým objektem malířů či sochařů. Snad nejznámější jsou krásné dřevoryty od grafika Jana Kobzáně v knize O zbojnících a pokladech. S laskavým svolením jeho dcery Jany Dočkalové - Kobzáňové je mohu uveřejnit i v listingu jednotlivých keší.
EN: In the 17th - 19th centuries, banditry was very widespread in the region of Wallachia and in the Beskydy Mountains. The most famous Moravian outlaw was Ondráš, also known as the "Lord of Lysá Mountain" In Velké Karlovice, there was the famous outlaw Paseka, in Velké Karlovice folk-tales there is also mention of the seven Mateřánek brothers. However, life was not easy for bandits on the Eastern Moravian border as it was guarded by troops of mountain gendarmes (border guards). It was the job of border guards to guard the mountain passes that were the gates into the country. The Makov Pass and its close vicinity often saw chases of border guards and bandits. Not to be caught with stolen loot, rebels often hid their treasures close to the path. It often transpired that rebels did not find their caches again, and so you can go and look for them even today...
U Košelúch
pověst z knížky Co sa Karlovjanom stalo aj nestalo od Heleny Mičkalové
V Léskovém sa praví, že je tam Košelovská republika. Jak k temu ménu došlo? Z Polska prý došli do Karlovic Domáci aj Pavelci, ale též Seroni. Usadili sa pod Beskydem a jeden ze Seroňúch býl moc hypký a dobrý gazda. Aby nachystal dobytku na zimu za jasla, aj stele, jak měl chvilku, lozil po jasenoch a lámal letinu. Jeho roba s děcky ju sušila. Hdyž už byla zima přede dveřami, zas Seroň lámal četinu na stel. Bylo mu horko a tak edem v košeli a gaťách lozil po stromoch. Prý býl tak šikovný, že sa rozhúšál na haluzi a přeskočil na druhý strom. To aby neztrácál čas slézáním z jedného a vylézáním na druhý. Ludé sa zastavovali a obdivovali, co umí. Raz šli Karlovjané z jarmaku a uviděli bílú košelu Seroňa, jak sa míhá ze stroma na strom. Hdosi zavolal: „Poďte sa podívať na tú košelu, jak hýpe ze smreka na jedlu." Od téj doby temuto Seroňovi pravíli Košela. Protože okolo jeho chalupy si postavili jeho syni svoje stavená, začali tam praviť Košelovská republika. Seroni sa temu nebránili. Nové méno sa jím zamlúvalo a připomínalo jím staříčka, kerý v mladých rokoch dokázal to, co žádný iný. Košelúch už v Karlovicách není. Ale méno Košelovská republika ostalo.