V oblasti Valašska a Beskyd bylo zbojnictví velmi rozšířeno od 17. až do konce 19. století. Mezi nejznámější moravské zbojníky patřil Ondráš také zvaný „Pán Lysé hory“ a kamarád Juraje Jánošíka. Ve Velkých Karlovicích byl pověstný zbojník Paseka, který měl chalupu na kraji Jezerného. V karlovských pověstech se také hovoří o zbojnících - sedmi bratrech Mateřánkových.
Na Valašsku se zbojnictví vyvíjelo společně se zbojnictvím na Slovensku, Slezsku, Polsku a v celé karpatské oblasti. Hornatý kraj s rozlehlými lesy a ráztokami, se salašemi a pasekami skoro na rozhraní tří států s možností snadného útěku a přízeň lidu – to všechno dalo zbojnictví na Valašsku osobitý ráz.
Zbojníci to však na moravské východní hranici neměli jednoduché, protože byla hlídaná sbory horských četníků (portášů) znalých poměrů a krajiny, o jejichž skutcích se na Valašsku vypráví dodnes. Tyto sbory založil císař Ferdinand III, kterého znepokojovali Turci v Uhrách a chtěl udělat přítrž násilí, které vypuklo při povstání vsetínských Valachů. Pověstnými se stali hlavně portáši Stavinoha z Velkých Karlovic a Malina z Hošťálkové. Ozbrojeni bývali „pluhákem“ nebo těšínkou, což byla lehká jednohlavňová lovecká puška malé ráže, obuškem, pistolí, později i šavlí a provazem na chytání a svazování zbojníků. Pojmenování portášů je odvozeno od latinského slova porta - brána. Portáši měli za úkol střežit průsmyky, které byly branami do země.
Makovský průsmyk a jeho nejbližší okolí byl častokrát svědkem honiček portášů se zbojníky. Aby nebyli lapeni se svou uloupenou kořistí, zbojníci ukrývali své poklady poblíž cesty, často se stávalo, že už zbojníci své úkryty znovu nenašli a vy tak máte možnost si je dohledat dnes.
O místních zbojnících se tradují legendy, byli opěvováni v písních a jsou i častým objektem malířů či sochařů. Snad nejznámější jsou krásné dřevoryty od grafika Jana Kobzáně v knize O zbojnících a pokladech. S laskavým svolením jeho dcery Jany Dočkalové - Kobzáňové je mohu uveřejnit i v listingu jednotlivých keší.
EN: In the 17th - 19th centuries, banditry was very widespread in the region of Wallachia and in the Beskydy Mountains. The most famous Moravian outlaw was Ondráš, also known as the "Lord of Lysá Mountain" In Velké Karlovice, there was the famous outlaw Paseka, in Velké Karlovice folk-tales there is also mention of the seven Mateřánek brothers. However, life was not easy for bandits on the Eastern Moravian border as it was guarded by troops of mountain gendarmes (border guards). It was the job of border guards to guard the mountain passes that were the gates into the country. The Makov Pass and its close vicinity often saw chases of border guards and bandits. Not to be caught with stolen loot, rebels often hid their treasures close to the path. It often transpired that rebels did not find their caches again, and so you can go and look for them even today...
Portáši Stavinoha a Malina
pověst z knížky Co sa Karlovjanom stalo aj nestalo od Heleny Mičkalové
Chýr Oportášoch Stavinohovi a Malinoví sa roznesl až k Olomúcu. Tam sa stalo toto. Hdyž sa vracál z vojny syn z libosvárovského mlýna, potkal dva regrúty. Tí nésli peníze. Vrátil sa s nimi k Olomúcu, tam jích chytil za lémce od kabátúch a hlavami jím tak dlúho tlúkl do sebja, až jích zabil. Peníze vzál a kúpíl obchod v Lipníku, aj velkú chalupu. V obchodě prodával a kupoval zboží a kašu. Menoval sa Antúšek. Brze okolo sebja měl takých, jaký býl on sám. Byla to velká banda, kerá rabovala široko daleko, aj prý u nás na Valašsku sa objavovali. Scházali sa u Antúška. Všecí mysleli, že nakupujú, lebo prodávajú. Oni sa zaty domlúvali. Vrchní z Lipníka proti ním poslal vojáky, ale nepořídili nic. Proto chcel, aby přišli portáši. Lajtnant poslal Stavinohu a Malinu. V Lipníku jím pravíli: „Co chcete dělat? Dvá chlapi proti tolkým!" Stavinoha sa nedál: „Pane vrchní, zkusá to, ani čerta sa nebójíme."V kanceláři nechali flinty a pistule, vzali si edem obušky a provazy. Vrchní pravíl: „Poďte za mnú, na kerú chalupu uderím paličku, tam ho nájdete." Aj tak sa stalo. Stavinoha ostál venku u dveřích a Malina sa dělal hrbatým, nesl na zádoch měch a vešél. Dál pozdravení. Podpírál sa o valašku. U dlúhého stola sedělo deset silných chlapúch. Antúšek řezal tabák, ohlédnul sa a zeptal: „Co chceš?" Malina odpovídal pokorně: „Idu kúpiť, poníženě prosím, kaše." Vtem, než sa hdo nadál, praštil Malina Antúška valašku za tylo a povázal ho. Stavinoha rozrazil dvéři, až z pantúch vyletěly, skočil před stůl, napřihnúl valašku a zakřičál: „Hdo sa hne, temu poletí hlava dolu." Než sa vzpamatovali, vtrhli vojáci a všeckých zvážali. Zaty Malina vyvedl svázaného Antúška na ulicu a hnali ho k vrchnímu. Tam ho přivázali na vůz, šest vojákúch ho obstúpilo a už ho vezli k Přerovu a na Špilberk. Pod Pavlovicámi roztrhnúl Antúšek provazy a chcél utéct. Vojáci sa báli, aby mu nehdo nepřišél na pomoc, tak sa s ním radši vrátili do Lipníka. Vrchní zas volal oba portáše, esli by Antúška neodvedli na Špilberk. Oni že ano: „A sami?" ptál sa vrchní. „Sami," odpověděli. Vyšli na dvůr, vrchní a páni z kancelára sa dívali oknem. Stavinoha pravíl vojakom: „Rozvažte ho." Tí sa báli, ale nakonec odvázali. Antúšek slézl s voza. Stavinoha k němu pristúpil, ukázal valašku a pravíl: „Jak sa hneš, hneď ťa zapleštím. A včiléj, marš!" Antúšek šél před nimi taják baránek až do Brna. Hdyž sa vrátili, prosíl jích vrchní, aby ukázali jak dovedú rýchlo chlapy povázat. Stavinoha na to: „Ale nesmíte sa zlobiť, esli nejakú škodu při tem uděláme." Vrchní súhlasil a ešče jím slíbil deset rýnských. Vybral najsilnějšího písařa a kázal všeckým, aby si posedali kolo stola.Portáši vyšli ven a písař sa chystal k temu, aby sa ubráníl povázáňu. Byli ticho, taják hdyž mak seje. Venku též ticho. Už to trvalo dlúho, mysleli si, že portáši si z nich dělajú škláby. Začali lomoziť. Vtem z kamen s velkým křikem vyletěl Malina. Všecí hleděli naňho a zaty Stavinoha hýp a povázal písařa. Vrchní jím dál slíbené a Stavinoha s Malinú odešli spokojeno domů.