GC3JDR9 Tovarna na celulozu Vratimov (Traditional Cache) in Moravskoslezský kraj, Czechia created by šponka + mauglo/aja team

This cache has been archived.

Tobias Reviewer: Archivace listingu keše.

Tobias Reviewer, Reviewer pro ČR

GC3JDR9 ▼

A cache by šponka + mauglo/aja team Message this owner

Hidden : 5/1/2012

Difficulty:

Terrain:

Size: Size: other (other)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Related Web Page

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:

Jedná se o lehce odlovitelnou kešku, která Vás přivede na historicky velice zajímavé místo, ovšem nehledejte zde žádné velké průmyslové centrum. Provoz celulózky byl ukončen a přesunut zhruba před dvaceti lety. Více zajímavosti se dozvíte pročtením listingu.

Počátky výroby celulózy

V uplynulých osmi stoletích vzniklo převážně v Evropě sedm vynálezů, které vytvořily z tajemného bílého umění nejdříve papírenské řemeslo a od 19. století pak papírenský průmysl, jemuž můžeme vděčit za vzdělanost a z ní pak za stav našeho každodenního života. Tyto vynálezy můžeme rozdělit do tří skupin. První skupinu vytvořily vynálezy, které umožnily nahradit lidskou práci prostřednictvím strojů. Skupinu druhou vytvořil pouze jeden vynález a tímto vynálezem se podařilo zlepšit jakost papíru. Bylo to bělení. Závěrečným okruhem vynálezů se staly tři nové moderní chemicko - technologické objevy, které zbavily papírenské řemeslo staleté závislosti na sběru hadrů a odkryly téměř nevyčerpatelnou a stále se doplňující zásobu surovin k výrobě papíru. Jsou to vynálezy dřevoviny, sulfátové a sulfitové buničiny. Uvedené vynálezy si zachovaly svou platnost od jejich objevení až po současnost bez zásadních změn.

Trocha školního opakování aneb první beskydská buničina je na světě

Proces výroby buničiny představuje vaření drobných kousků dřeva – štěpek – s pomocí zásaditých (sulfátový způsob) nebo kyselých (sulfitový způsob) chemikálií, tlaku a horké páry. Dochází při něm, velmi jednoduše řečeno, k odstraňování, či alespoň minimalizaci látek, které jsou v dalších procesech i v konečném výrobku – papíru, nežádoucí. Jde zejména o lignin a pryskyřičné složky dřeva. Mění se pochopitelně i vlastní mechanická struktura dřeva, dochází k narušení jeho mezivláknových vazeb tak, že se jednotlivá vlákna od sebe oddělují, postupně tak vznikne vláknitá látka s dominantním obsahem celulózy (polysacharid se sumárním vzorcem [C6H10O5]n , která je v papírenství nazývána buničinou.

Postup při sulfitovém způsobu výroby celulózy
1. odkořování dřeva
2. příprava štěpků, doprava k vařákům
3. vařák štěpků
4. výroba varné kyseliny ve věži zvané kyselárna
8. úpravna, tzv. separace sestává z filtrů, rozvlakčovače, vibračního třídiče písečníku, odstředivého třídiče a zahusťovače
5. bělení celulózové pololátky v bělících holenderech
6. odvodňovací stroj k vysušování a tvarování celulózy do komerčních rozměrů
7. balení celulózy do transparentních balíků

Celulózka na startu

Podle některých dochovaných dokladů však v první fázi nebyla vybrána lokalita k výstavbě celulózky v okolí Vratimova, nýbrž byla snaha umístit tento projekt co nejblíže ke zdroji základních surovin - dřeva a vody.Původně se měl závod nacházet v oblasti vymezené obcemi Frýdlant nad Ostravicí a Ostravice, v samotném srdci Beskyd. Avšak průzkum daných lokalit ukázal, že jeden ze základních požadavků nebude moci být splněn. Bylo to množství odebírané vody. Její kvalita v řece Ostravici byla vynikající, ale její průtočná množství byla naprosto nedostatečná.Původní projekt asi předpokládal, že k závodu se budou dovážet hlavně chemikálie a uhlí a odvážena bude hotová produkce. Po zjištění, že továrna uprostřed Beskyd nemůže existovat, bylo nutno zakalkulovat i dopravu dřeva mezi nákladové položky. Musela být nalezena taková lokalita, kde řeka byla už vodnatá, množství vody bylo nejen regulovatelné, ale bylo možné z ní vytvářet zásoby pro období sucha či zvýšené spotřeby. Tyto podmínky splňovala nejlépe řeka Ostravice na svém dolním toku v katastru obce Vratimov.Nově budovaná továrna na celulózu se měla nacházet v bezprostřední blízkosti tzv. Ostravsko - frýdlantské dráhy, která od roku 1871 spojovala Ostravu s Místkem a také s hutěmi v Lískovci a Frýdlantě, odkud mělo být do továrny také dováženo dřevo. Po stejné železnici se mělo dopravovat rovněž uhlí z ostravských šachet. Pro výstavbu závodu byla vybrána místní trať Zaryje. Zde z pravé strany byl areál nového závodu ohraničen mlýnskou strouhou a mlýnem a levá strana závodních parcel se téměř dotýkala obecní hranice mezi Vratimovem a Velkou Hrabovou. Závodem procházely současně koleje Ostravsko-frýdlantské dráhy, což bylo pro celulózku mimořádně výhodná situace z hlediska dodávek surovin i transportu dohotovené produkce.

1.ředitelství společnosti a byty ředitele a vedoucího výroby 2.kyselárna,výroba kyseliny siřičité
3.varna I.
4.malá kotelna
5.zdroj veřejné pitné vody
6.nová varna
7.výroba dřevěných štěpků ( brusírna )
8.sklady síry a sírových kyzů
9.bělení celulózy
10.kyselinové oddělení
Další budovy se nepodařilo identifikovat

Zahájení výroby

Přímý doklad o zahájení výroby celulózy se nedochoval. Podle tovární tradice i podle kroniky města Vratimova se tak stalo 12. prosince 1883, kdy byly vyrobeny první kilogramy celulózy. Jak víme z pozdějšího vyjádření ředitele Augusta Thumba, v prosinci roku 1883 začala pracovat pouze polovina závodu a celý závod byl dokončen až v dubnu roku 1884. Poměrně brzy po zahajení provozu se ukázalo, že zájem o celulózu je v českých zemích větší, než se očekávalo. Již roku 1887 proto začalo rozšiřování továrny a zvětšování kapacity její výroby. Ta se nakonec zdvojnásobila až na úctyhodných čtyři tisíce tun celulózy ročně. Zlepšovala se také doprava, vznikaly domy pro zaměstnance a majitelé se začali zabývat i ochranou životního prostředí. Vybudovali čistírnu odpadních vod, bez níž by podnik zamořil řeku na kilometry daleko.

Po sto letech do Paskova

Roku 1913 zemřel podnikatel a zakladatel papíren ve Vratimově Vinzez Miller, jeho rodina si ale v podniku udržela vliv až do druhé světové války. Během ní byl papírenský průmysl ovládán Němci, hned po roku 1945 byla proto většina podniků znárodněna. Celulózka ve Vratimově nebyla vyjímkou, práce v podniku však zpočátku pokračovaly beze změn. Zlom přišel teprve v šedesátých letech minulého století, kdy byla uzavřena řada malých celulózek a velké podniky musely následovně zvyšovat produkci. Kapacita vratimovské továrny se postupně vyčerpala a roku 1983, přesně sto let od zahájení výroby, se výroba přesunula do nově vzniklého závodu Biocel v nedalekém Paskově.