sKRPAL 2012 Traditional Geocache
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(small)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Tato keš je druhá ze série krabiček (rádi bychom každý rok přidali jednu) rozesetých po trase jarního pochodu šKRPÁL, který každoročně v půlce května pořádá základní škola na Špicáku.
Pochod se v roce 2012 koná už poosmé, pravidelně má nejméně dvě trasy s úkoly - kratší pro malé deti a rodiče (i s kočárky) lesem kolem Špicáku a delší pro starší a širokou verejnost vedoucí do okolí Svojkova a zpet. Bližší informace se dozvíte pravidelne koncem dubna na webu školy.
Série má za úkol upozornit na zajímavá místa, která muže úcastník pochodu na ceste potkat.
Tato keš do série je umístěna na vrchu pihelské čedičové kupy převyšující o 45 metrů okolí. Býval zde hrad vybudovaný nejspíš Hynkem Zajícem z Házmburka (†1363), nebo krátce po jeho smrti – první zmínka o hradu je z roku 1396, kdy jej držel Vilém Zajíc, ten je zde doložen ještě v roce 1404. Jeho synové Vilém († před 1407) a Hynek za nejasných okolností hrad přenechali Janu Kepkovi z Chlumu (†1425), který vlastnil i nedaleký Svojkov. V červnu 1422 byl hrad zřejmě ze strategických důvodů (sousedil s panstvím katolíka Hynka Hlaváče z Dubé) obsazen husity, jejichž vojsko se zde soustředilo po necelém roce při tažení na Českou Kamenici, znovu. V témže roce se Pihele zmocnil Hynek Hlaváč a panství bylo připojeno k České Lípě. Na podzim 1423 Hynek zemřel a další osudy hradu jsou nejasné. Je však zřejmé, že byl v letech 1422–23 silně poškozen nebo dokonce zničen. Při soupisu majetku Jindřicha Berky z Dubé a na Milštejně z roku 1455 se totiž uvádí ves Pihel bez zmínky o hradu. V roce 1461 je ale ještě uváděn v predikátu Hynka z Házmburka. Roku 1502 byl přidělen ke Sloupskému panství a roku 1552 je uváděn pouze dvůr Pihel.
Přístupová cesta ke hradu vedla zřejmě po jihovýchodním svahu kopce, z jižní části vstupovala do předhradí, které je dnes zčásti zničeno lomem. Z předhradí je dnes dochován pouze střep opevnění. Severně nad předhradím se nacházela střední část hradu, dnes, s výjimkou fragmentů hradby na západní straně a zdiva nad bývalým příkopem, bez patrné zástavby. Na nejvyšším místě kopce se nacházelo hradní pětiboké jádro, ve kterém je patrná obdélná prohlubeň původního sklepa, nad kterým se pravděpodobně tyčila obytná čtverhranná věž.
Pihel býval malým šlechtickým hradem patrně donjonového typu, jeho podobu je v současné době velice obtížné určit.
zdroj: (visit link)
Přidávám ještě historku z mládí. Tenkrát jsem zjistil, že Pihel existuje:
Mé rodné Polabí má sice něco do sebe, ale dost podstatně mi v něm chyběly hrady. Kdo by je také stavěl v takové rovině. A já si zrovna usmyslel, že navštívím všechny hrady, co jich v Čechách je. Nezbývalo než navštěvovat oblasti okolní. Moji úzkostliví rodičové mě nemínili pouštět dlouho z domova na noc, a tak, když jsem chtěl rychle zaplňovat prázdná místa v mé ručně malované mapě, musel jsem každou akci plánovat se svědomitostí armádního generála.
O existenci České Lípy jsem dlouho věděl jen z vyprávění svého dědy, který zde byl za války nasazený ve Vagónce. (Pokaždé, když potkám nějakého Bártu, nenápadně zjišťuji, jestli není mým příbuzným. A že jich tady žije!) Rychle po vyhlášení závazku o návštěvě všech hradů jsem zjistil, že severně od České Lípy leží rovnou tři - Svojkov, Sloup a Pihel. Plán byl jasný - ve čtyři hodiny vstanu (byl to fakt flák cesty), před pátou už mi jede vlak, párkrát přestoupím a před devátou jsem v Lípě. Kousek od nádraží začíná červená značka (otevřete si poprvé mapu - třeba Máchova kraje či starou dobrou 1 : 100 000 - České Středohoří), červená značka mě dovede ke zřícenině Svojkova a později ke skalnímu hradu Sloup. Od Sloupu mě modrá značka přes Pihel zase přivede zpět na českolipské vlakové nádraží a před půlnocí jsem doma.
Vše bylo samozřejmě úplně jinak. Na každý přestup jsem měl pár minutek, a tak jsem většinu času hypnotizoval vteřinovou ručičku svých hodinek. Už jsem se blížil k Mladé Boleslavi, kde jsem měl naposledy přestupovat, když vlak zastavil. Stál deset minut, stál dvacet minut. Mé romantické představy o pochodu Modlivým dolem se pomalu, vlastně rychle, rozplývaly. A stál hodinu, když konečně přišla průvodčí: „Přejeli jsme cikána, budete muset chvíli počkat!“ Čekali jsme ještě dvě hodiny, než si příslušníci vše zaprotokolovali a zřejmě udělali fotky i do památníčku.
Ze své první cesty do okolí Lípy si nejvíce pamatuji scénu, která se udála, když jsme se konečně rozjeli. Mrtvola přejetého člověka ležela vedle kolejí přikrytá bílou plachtou, jak to známe z filmů. Všichni, samozřejmě včetně mě, se nahrnuli k okénkům, aby co nejlépe viděli. Čekali jsme opravdu dlouho, chtělo to odměnu. Rozjíždějící vlak způsobil však tak velký vzduchový vír, že plachta se nejprve lehce nadzdvihla a pak naprosto beze studu odletěla o pár metrů stranou. První zvracela průvodčí ...
Takže příště už doopravdy vyrazíme do okolí. Snad jsem vás přesvědčil, že cesty se mnou nebudou nejnudnější.
P. S. Do své mapy jsem si tenkrát zanesl hrad Valečov u Mnichova Hradiště.
Additional Hints
(Decrypt)
i xnzraaé qhgvar