Nachází se na severozápadním okraji města na tzv. Graselově naučné stezce a tvoří krajinnou dominantu. Na místě kostela stála ve 13. století kaple. Její vystavění je spojeno s vyloupením tehdejšího farního kostela. Po svatokrádežném činu našel místní pasáček Eucharistii ve křoví. Ihned to sdělil zbožnému lidu, který ji v průvodu odnesl zpět do farního kostela. Netrvalo ale dlouho a Eucharistie se opět vrátila na své místo do trní. Když se tato situace opakovala vícekrát rozhodl se moudrý farář pro stavbu kaple zasvěcené Božímu tělu. Husitské války zanechaly šrámy na stavbě, ale už na konci 15. století dostál kostel obnovy.

Chrám je mohutný podle předlohy sv. Víta v Praze, rozdělen osmibokými pilíři na dvoulodní prostor sklenut pozdně gotickou hvězdovou klenbou. Raně barokní přístavba byla dokončena roku 1677 a v roce 1820 přistavěna i loretánská kaple.

K poutnímu kostelu vedou kapličky křížové cesty z 18. století, která je v posledním úseku doprovázena mohutnými stromy lipové aleje. Poutní místo můžeme též najít pod názvem kostel sv. Ducha, neboť jej nechali protestanté v druhé polovině 16. století přesvětit.