Trocha historie
Portáši byli po dvě staletí součástí valašského kraje. Obyvatelé této části Moravy, která kdysi tvořila zemskou hranici s Uhrami, znali hory, byli fyzicky zdatní, urostlí a odvážní.
Portáši, známí nejprve jako sbor Valachů, či sbor věrných Valachů, byli ustaveni reskriptem Ferdinanda III. z 31. března 1638. Hraběti Salmovi bylo povoleno najmout sto mužů z Valašska pro uklidnění zoufalé situace na východní Moravě.
Roku 1663 byl sbor povolán k obraně zemských průsmyků při vpádu Tureckých a Tatarských hord. Při obraně Vlárského průsmyku padlo na 200 portášů. V roce 1677 - 1678 byli znovu povoláni moravskými stavy do služby, naštěstí se vpády Moravě vyhnuly. O dva roky později chránili znovu hranice, tentokrát k zabránění rozšíření moru šířícího se z Turecka. V té době docházelo i k vpádům odbojných uherských skupin, které bez ohledu na nebezpečí moru napadaly a drancovaly moravské pohraničí. Pak přišly další vpády Tureckých oddílů, které loupily, vraždily a odváděly obyvatele do otroctví. Rok 1704 a 1708 a útoky další povstalecké armády tzv. „Kuruců“, kteří si počínali krutěji než Turci a Tataři. Tato armáda pustošila široký kraj.
Sbor byl takto svoláván a rozpouštěn až do roku 1717, kdy na návrh moravských stavů císař potvrdil Portášský sbor s pevnou službou. Pro velitele sboru byla potvrzena hodnost lajtnant-poručík. K potřebě měl tento velitel jednoho feldvebla-šikovatele, jednoho mladšího šikovatele, pět desátníků a 54 prostých portášů. Toto rozdělení platilo pro sbor s malými výjimkami až do jeho konečného rozpuštění v roce 1830.
V roce 2005, v rámci obnovy kulturních tradic regionu byl „portášský sbor“ obnoven. Cílem občanského sdružení portášů v dnešní době je připomenutí slavné portášské historie na Moravě. Členové sdružení provádějí pochůzky po horách v dobových krojích a výstrojích. Na nich se potkávají s místními obyvateli a turisty, poskytují informace o historii „Portášů“. V dnešní době již nestráží hranice, ale jako strážci přírody ve spolupráci se Správou chráněné krajinné oblasti Beskydy, ochraňují přírodu a krajinu, působí jako informátoři. Portáši požívají ochrany veřejného činitele. Protože nosí zbraň, musí absolvovat potřebný výcvik.
Více informací o historii i současnosti Valašského sboru portášského najdete ZDE
Všimněte si:
Rozptýlená zeleň, což je termín používaný v územním a krajinném plánování, v sobě zahrnuje jednotlivé dřeviny nebo jejich porosty rostoucí ve volné krajině rozptýleně, a to jak na zemědělské, tak i nezemědělské půdě. Mají různý původ, půdorys, prostorovou podobu a druhovou skladbu, v katastru nemovitostí přitom nejsou zapsány jako les ani zemědělská kultura. Ve starší odborné literatuře můžeme pro takovéto porosty nalézt označení nelesní nebo také mimolesní, roztroušená, rozvinutá, mozaikovitá či vysoká zeleň.
V novější literatuře se lze také setkat s termínem dřevinné vegetační prvky. V současnosti platné legislativě, tedy zákoně 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a jeho prováděcí vyhlášce č. 395/1992 Sb., se potom všechny výše popsané pojmy skrývají v označení dřevina rostoucí mimo les.
Dřeviny představují charakteristickou součást krajinné struktury, která vznikala v závislosti na způsobu dlouhodobého využívání území. Jsou nezbytnou součástí mnoha procesů probíhajících v krajině a úzce navazují na řadu přírodních, i člověkem vytvořených prvků v území. Spoluvytvářejí charakteristický obraz krajiny, ovlivňují její mikroklimatický režim, rekreační hodnotu, obyvatelnost, hygienické podmínky, stejně jako její biologickou i estetickou úroveň. Ovlivňují podmínky vedoucí k vodní i větrné erozi. Jsou nenahraditelným prvkem, který se významně podílí na zvyšování retenční schopnosti krajiny, tzn. schopnosti krajiny zadržet vodu.