Kometova / Cometary cache Mystery Cache

Kometa bývá nejjasnější, když je Slunci nejblíže. Průměr jádra je zhruba jen několik kilometrů, zřídka několik desítek kilometrů. Koma může mít průměr až několik milionů kilometrů, ohon může přesahovat i 100 milionů kilometrů, to se týká ale jenom těch největších komet. Velké jasné komety, viditelné pouhým okem na obloze jako třpytící se vlasatice jsou velkou vzácností. Statisticky připadá cca. jedna na taková kometa na desetiletí. V polovině 90.let dvacátého století jsme měli velké štěstí – mohli jsme vidět dvě takové komety rok po sobě – na jaře 1996 kometu Hyakutake a na jaře 1997 kometu Hale-Bopp. Mnohé komety jsou vidět jen ve hvězdářských dalekohledech či dokonce jsou rozlišitelné pouze na fotografických či elektronických snímcích pořízených velkými astronomickými teleskopy.

Komety přilétají do blízkosti Slunce ze vzdálených oblastí sluneční soustavy. Zásobárnou stamilionů kometárních dlouhoperiodických komet je Oortův oblak, který tvoří vnější obal sluneční soustavy ve vzdálenosti zhruba 40 000 až 100 000 AU (astronomických jednotek, jedna astronomická jednotka je cca 150 milionů kilometrů). Zdrojem krátkoperiodických komet je Kuiperův pás, prstenec těles začínající za drahou Neptunu a sahající zhruba do vzdálenosti 1 000 AU (astronomických jednotek).

Kometa Hale-Bopp (foto Miloš Tichý, Observatoř Kleť, 1997)

Z jádra se uvolňuje plyn i prachová zrnka. Tato zrnka jsou rozprostřena po celé dráze komety a pokud kometa protíná zemskou dráhu, vzniká meteorický roj. Když Země prochází místem, kde kometa křižuje zemskou dráhu, s těmito zrnky se potkává a ty v atmosféře shoří. Vidíme pak meteor neboli "padající hvězdu".

Jelikož z jádra neustále uniká látka, kometa ztrácí na hmotnosti a časem (po několika stovkách či tisících obězích kolem Slunce) se buď zcela rozplyne nebo po ní zůstane neaktivní jádro, které snadno zaměníme s planetkou. Některé komety mohou také skončit svoji cestu srážkou s planetou, některé mohou dokonce vletět i do Slunce, jako například komety SOHO.

Kometa C/2006 P1 (McNaught) na snímku pořízeném koronografem LASCO C3 družice SOHO. (foto NASA)

Zajímavou byla kometa D/1993 F2 (Shoemaker-Levy 9). Tato kometa se v roce 1992 přiblížila velmi těsně k Jupiteru, takže se její původní těleso roztrhalo slapovými silami na víc jak 20 jader („šňůrka perel“), v roce 1994 se potom s Jupiterem srazila, takže v současné době již neexistuje. Byla to vlastně „první srážka těles ve sluneční soustavě pozorovaná v přímém přenosu.“

kometa Shoemaker-Levy 9 (foto Observatoř Kleť - M. Tichý)

Nejlépe pozorovatelná kometa 20.století na severní polokouli byla kometa Hale-Bopp. Rovněž patří mezi úplně nejjasnější a nejkrásnější komety 20. století celkově.

Kometa Hale-Bopp byla pozorovatelná pouhým okem několik měsíců - od ledna do května 1997. Nejblíže se k Zemi přiblížila 22. března na 197 milionů km, nejblíže ke Slunci byla 1.dubna a to 137 milionů km. V tomto období byla také nejjasnější.

Barevný snímek s krajinou (viz výše) byl pořízen běžným fotoaparátem expozicí 25 sekund a takto asi vypadala kometa Hale-Bopp při pohledu na oblohu volným okem v místech nerušených nevhodným umělým osvětlením.

V současnosti komety dostávají jména po svých objevitelích, o přidělení jména rozhoduje Mezinárodní astronomická unie (IAU). Nezávislý objevitel komety může být jeden, dva, výjimečně tři. Kometa může též dostat jméno nikoliv jednotlivce, ale celého projektu (například komety LINEAR,NEAT či SOHO), jedná-li se o týmovou práci. Velmi jasné komety, které vidělo naráz mnoho pozorovatelů mohou dostat obecná jména jako Great January comet, Eclipse comet. Několik komet nese už z 19.století jména nikoliv objevitelů, ale autorů výpočtu dráhy (například komety Halley, Encke). V katalozích a databázích však astronomové přednostně užívají kódovaná značení komet složená z čísel a písmen. Například označení P/2000 U6 znamená že tato kometa je periodická (P) a byla objevena v roce 2000 jako šestá kometa zaznamenaná ve druhé polovině měsíce října (tj. U, leden má písmena A a B, únor C a D atd., podobné značení jako u planetek). Periodická kometa pozorovaná nejméně ve dvou návratech pak dostává pořadové číslo (například 196P/Tichý).

OBJEVY KOMET NA OBSERVATOŘI KLEŤ

Kometa Tichý: kometu objevil na Kleti 23.října 2000 zdejší astronom Miloš Tichý na snímku určeném ke zkoumání planetek. Dostala mezinárodní označení je P/2000 U6 (Tichý). Je to krátkoperiodická kometa.

Kometa patří do Jupiterovy rodiny komet. V přísluní se přibližuje k dráze Marsu, v odsluní těsně k dráze Jupiter. Kolem Slunce oběhne jednou za 7,32 roku. Pohybuje se sluneční soustavou po eliptické dráze s velkou poloosou 3,77 astronomických jednotek - AU (1 AU=vzdálenost Země-Slunce), s výstředností 0,43 a sklonem k rovině ekliptiky 19 stupňů. Její jasnost dosahuje 18,5 magnitudy, není tedy viditelná okem ani s použitím dalekohledu. Jedná se slabou kometu pozorovatelnou jen velkými profesionálními přístroji vybevenými citlivými CCD detektory.

Trocha statistiky - kometa P/2000 U6 (Tichý) je: 
• první kometa objevená v nynější České republice (předchozí kometa byla z Čech objevená 1991, pochopitelně také z Kleti) 
• první česká kometa objevená s použitím moderního elektronického záznamového zařízení (CCD detektoru),  předchozí české a slovenské komety byly objeveny buď vizuálně nebo fotograficky 
• jediná kometa objevená v letech 2000 a 2001 v celé Evropě (většina současných objevů komet připadá na  americké a japonské pozorovatele včetně sondy SOHO u komet v blízkosti Slunce)
• celkově čtvrtá kleťská kometa - P/2000 U6 (Tichý), P/1991 F1 (Mrkos), P/1984 H1 (Kowal-Mrkos),  P/1983 J3 (Kowal-Vávrová) 
• za posledních sto let byly z území nynější České republiky pouze čtyři výše uvedené kleťské komety, další komety objevili čeští a moravští astronomové v zahraničí (L. Kohoutek v Hamburgu, A. Bečvář a A. Mrkos  v Tatrách) 
• v 19. století byly z našeho území objeveny komety Biela a Brorsen 
• kometa byla M. Tichým a kol. znovuobjevena  pomocí teleskopu KLENOT v únoru 2008 při svém dalším návratu ke Slunci, a nyní tak nese označení 196P/Tichý

Více o kometách se dozvíte na www.komety.cz.

EN

Comet is a relatively small, at times active, object whose ices can vaporize in sunlight forming an atmosphere (coma) of dust and gas and, sometimes, a tail of dust and/or gas.

Comets are bodies of ice, rock, and organic compounds that can be several miles in diameter. Comets are thought to originate from a region beyond the orbits of the outermost planets. Scientists believe that gravitational perturbations periodically jar comets out of this population, setting these "dirty snowballs" on orbital courses that bring them closer to the Sun. Some, called long-period comets, are in elliptical orbits of the Sun that take them far out beyond the planets and back. Others, called short-period comets, travel in shorter orbits nearer the Sun.

When comets venture into the more intense sunlight of the inner solar system, the ices in the comet nucleus begin to vaporize and fall away. The evolved gas forms a tenuous atmosphere around the nucleus called a coma, while the dust previously in the nucleus forms a tail that can be thousands of miles long and sometimes can be seen from Earth.

A relative few comets are so visually impressive as to be termed "great comets". Far from the sun, the solid portions of comets, which consist mostly of water ice and embedded dust particles, are inactive. They are not large enough to be seen with the naked eye. However, when near the sun, the icy cometary surfaces vaporize and throw off large quantities of gas and dust thus forming the enormous atmosphere and tails that make comets so visually striking. It is the fluorescing of these gases, and particularly the reflection of sunlight from the minute dust particles in the comet's atmosphere and tail, that can make these objects so visually impressive. However, this activity by itself does not insure that a comet will become a great comet. An active comet can only become great by making a particularly close approach to the sun so that it produces enormous quantities of gas and dust or by making a close approach to the Earth so that its tail can be easily viewed. In either case, great comets must be seen in a dark sky.

Comets are named after their discoverers and the names are assigned by the International Astronomic Union (IAU). Each comet may be discovered by one, two or exceptionally three independent discoverers. A comet can be also named not after an individual but also after a project (e.g. LINEAR, NEAT or SOHO comets), provided it was discovered by a team. Very bright comets seen at a time by many observers can be given a general name like Great January comet, Eclipse comet. Several comets from the 19th century were named not after their discoverers but after the people who calculated their paths (e.g. Halley, Encke). However, in catalogues and databases astronomers prefer coded identifications made up of numbers and letters. E.g. P/2000 U6 means the comet is periodic (P) and was discovered in 2000 as the sixth comet recorded in the second half of October (i.e. U, the letters assigned to January are A and B, for February C and D etc.., similarly as for asteroids). A period comet with at least two observed returns is provided with an ordinal number (e.g. 196P/Tichý).

First comet of the Czech Republic
Faint object found at the Kleť Observatory (South Bohemia, Czech Republic) by astronomer Milos Tichy on images taken at Klet with J. Tichá and M. Kočer on 2000 Oct. 23.08, originally reported as asteroidal, was subsequently noted to be diffuse on Kleť images taken during Oct. 28.9-29.2 UT.

M. Tichý and J. Tichá, Kleť Observatory, recovered comet P/2000 U6 on CCD images obtained on February 3rd with the 1.06-m KLENOT Telescope of the Klet Observatory. Comet received permanent designation 196P/Tichý = P/2000 U6 (Tichý) = P/2008 C2 (Tichý).