Jistá úleva nastala po velmi bohatých žních 1812. Oddech trval však jen krátce. V Evropě se schylovalo k poslednímu dějství napoleonských válek, do nějž měly být nakonec vtaženy i Čechy. K účasti na tažení do Ruska bylo donuceno celkem 17 „spojenců“ Francie včetně Rakouska. Rakouský císař František I. byl od dubna 1810 Napoleonovým tchánem (Bonaparte se, po svém prvním bezdětném manželství s Josefinou, oženil s jeho dcerou Marií Luisou).
Rakousko mělo poskytnout na tažení podle smlouvy 30 000 mužů (tzv. Observační sbor), jejich velitelem byl jmenován generál Karel ze Schwarzenberga. Každý z českých krajů měl stanoveno, kolik vozků, koní a vozů má poslat k tomuto sboru, který se shromaždoval v Haliči (přibližně oblast mezi městy Krakov a Lvov). Požadavky byly dále rozepsány na jednotlivá panství: Podle zápisu milčického rychtáře Vaváka:
Ve Vídni pochopili, že porážkou Napoleona se Rakousku nabízí možnost vymanit se z jeho područí, a tak na tajných jednáních bylo uzavřeno v lednu 1813 mezi Rakouskem a Ruskem příměří. Observační sbor nechal trosky napoleonské armády svému osudu a ustoupil z Varšavy do Haliče. Během roku 1813 se na českém území pohybovalo mnoho vojenských osob – dezertéři z bývalé Velké armády (např. Slovinci, Italové, samozřejmě Francouzi i další), kteří se snažili dostat domů. Po porážce rusko-pruské armády u Budyšína zase mnozí lidé prchali před odvetou Francouzů z Berlína do Čech a do Vídně, v Čechách se objevily i zbytky pruské domobrany nebo ranění ruští a pruští důstojníci (ti bohatí odjeli do českých lázní, ostatní směřovali do zatím ještě bezpečného českého vnitrozemí). Rakousko v té době provozovalo diplomacii „mírového prostřednictví“ mezi Francií a prusko-ruskými spojenci a zároveň pilně zbrojilo a připravovalo se k aktivní účasti ve válce. Armáda byla podle teritoria svého soustředění nazvána Česká armáda – velitelem byl jmenován, v té době už polní maršál, kníže Schwarzenberg (později rovněž vrchní velitel všech spojeneckých armád). Za náčelníka svého štábu si prosadil hraběte Radeckého. K 31.12.1813 mělo Rakousko ve zbrani již 587025 mužů a to i přes to, že mnoho rekrutů dezertovalo (odhadem asi 10% všech branců). Vyzbrojení více než půlmilionové armády bylo nad síly monarchie, Rakousko mělo jen asi 100 000 pušek, vykupovalo i střelné zbraně v soukromém držení, přesto šlo mnoho mužů na podzim 1813 do boje beze zbraně a čekali na pušky svých raněných a padlých kamarádů. Také nebyl dostatek uniforem a bot – všichni ševci v Čechách museli tehdy všeho nechat a šít boty pro armádu, část ševců i krejčích musela zároveň „narukovat“ do státních dílen, i tak šli mnozí vojáci do války bosi. Přípravy k válce si vynutily i rozšiřování kapacit vojenských nemocnic. Celkem bylo do léta 1813 v Čechách vytvořena kapacita pro 12 000 raněných –ukázalo se, že je to zoufale málo. Spolu s formováním České armády a s tím spojenými přesuny vojska přicházely do vsí tisíce vojáků, které museli rolníci živit a za to nedostávali zpravidla zaplaceno jinak, než tzv. kvitancemi, které sice byly propláceny, ale většinou až několik let po válce.
Dnes si těžko představíme, co znamenalo zásobovat vojsko. Rozsah denních dávek na jednoho vojáka byl stanoven na: 2 libry chleba, půl libry krup, fazolí nebo čočky, půl libry hovězího masa - důstojníci 2 libry. (Libra = cca 0,5 kg) Kromě toho byla armádě dodávána i pálenka, pivo, seno, oves, střelivo, uniformy, boty, sedla…
Zásoby bylo nutno armádě také dovézt, opět často jen za stvrzenku a nezřídka na vzdálenost 100 i více kilometrů, což někdy mohlo trvat i několik týdnů, když třeba byl rolník s potahem prostě zařazen do armádního trénu a musel vojákům vozit munici apod. Aby ho pustili domů, musel se zpravidla vyplatit, takže mnozí raději utekli a vrátili se bez vozů a potahu, někdy taky proto, že jim vojáci koně ukradli a tažné voly prostě snědli.
Na počátku podzimního tažení r. 1813 stál proti sobě ve střední Evropě téměř milion vojáků (koalice 490 tisíc a 1463 děl, Napoleonova armáda 440 tisíc mužů a 1200 děl). Vojska protinapoleonské koalice s hlavním stanem v Budyni nad Ohří vytvořila jakýsi pás sahající od Mělníka přes Loket, Cheb až k Berlínu, napoleonská armáda byla soustředěna v Sasku, s centrem v Drážďanech. 17. srpna vpadli Francouzi a Poláci do severních Čech, následovalo rekvírování zásob, ukládání výpalného obcím, rabování i násilnosti.
19. srpna poprvé vstoupil na českou půdu i sám Napoleon – ubytoval se v Jablonném, ale ještě téhož večera odjel do Žitavy.
Schwarzenbergova Česká armáda vpadla Napoleonovi do týla a zaútočila na Drážďany. Utrpěla těžké ztráty (např. plzeňský 35. pluk ztratil 463 mužů – z toho 122 mrtvých, včetně velitele pluku), přesto byl rozhodnuto v útoku pokračovat. V noci na 27. srpna zůstalo spojenecké vojsko v poli. „Vítr hučel strašlivě, pral deštěm o shluklé řady… některá oddělení v hlubinách stála až po kolena ve vodě a blátě.“
Pokus o ovládnutí Drážďan ztroskotal a Česká armáda ustoupila zpět do Čech k Teplicím. Mezitím francouzský velitel generál Dominic René Vandamme obsazoval na Napoleonův rozkaz přechody přes Labe a silnici vedoucí na Prahu a tak hrozilo, že uzavře ustupující Českou armádu v Krušných horách. Po těžkých bojích u Přestanova, Chlumce, Stradova, Varvažova 29. a 30.8.1813 bylo naopak francouzské vojsko více méně náhodou obklíčeno a generál Vandamme zajat; probít a uniknout se podařilo jen části francouzského jezdectva.
Zatímco se konaly přehlídky a byly slouženy mše za vítězství nad nepřítelem, zůstaly na bitevních polích tisíce raněných a mrtvých. Vojenská zdravotní služba sice pracovala, ale nebylo v jejich silách poskytnou pomoc všem. Lehce ranění vojáci raději zůstávali u svých jednotek, protože měli oprávnění obavy, že v lazaretu zemřou. Pro zraněné se podařilo sehnat povozy a přimět vesničany, aby sváželi raněné, které hledali na bojišti ještě 3. září – tedy 4 dny po bitvě – stěží si lze představit hrůzu těch dní, kdy tisíce mrtvých se již začaly rozkládat a mezi nimi byli ještě živí lidé. Mezi Stradovem a Přestanovem je nevelký dubový hájek, uprostřed něhož je pohřbeno na 10 000 vojáků obou bojujících stran. Do tohoto největšího masového hrobu v Čechách sváželi těla ještě koncem října 1813.
První stovky vozů se objevily v Praze 1. a 2. září 1813 aniž by bylo město jakkoli připraveno, byť i den předem, na to, že má být dovezeno přes 40 000 raněných. Přes všechna opatření úřadů stály po celé září v pražských ulicích povozy plné raněných, kteří zůstávali i několik dní jen tak pod širým nebem. Epidemie tzv. nervové horečky vypukla nejdřívě mezi vojáky a brzy pronikla i mezi civilní obyvatelstvo a to nejen v Praze, ale po celých Čechách. Epidemie ovšem nebyly za napoleonských válek ničím neobvyklým.
Po bitvě u Lipska zmizely obavy z dalšího vpádu Napoleona do Čech a také Rakousko převzalo část zajatých francouzských vojáků. Zajatců bylo tolik, že byli posíláni „na živení“ po celé zemi, pohybovat se mohli celkem volně. Řada z nich žádala, aby byli propuštěni domů, a když nedostali povolení, prostě se sebrali a šli.
1814
Po abdikaci Napoleona (6.4.1814) byl 1.11.1814 zahájen ve Vídni kongres jednající o mírových podmínkách a „rozdělení kořisti“ vítězům. Samozřejmě docházelo ke sporům – především Rusko hrozilo, že si své „oprávněné požadavky“ vynutí třeba i silou. Nakonec se „velká pětka“ (Anglie, Rusko, Rakousko, Prusko, Francie) dohodla na vyrovnání (především uzemním).
1815
6.března 1815 došla na kongres zpráva, že Napoleon zmizel ze svého exilu na Elbě… Napoleon pravděpodobně přecenil zprávy o sporech, k nimž na konferenci došlo a počítal s tím, že se mezi účastníky schyluje k válce, byl to omyl – rázem se proti němu postavili a semkli všichni evropští panovníci i celé evropské veřejné mínění. Napoleon byl vídeňským kongresem prohlášen za „nepřítele a rušitele klidu lidstva“ a bylo rozhodnuto postavit proti němu armádu, jakou Evropa do té doby neviděla – 800 000 mužů, avšak než se mohla dát obrovitá koaliční armáda na pochod, byl Napoleon 18.6.1815 poražen pruským a anglo-batavským vojskem pod velením polního maršála Blüchera a vévody Wellingtona.
Celá válka tentokrát trvala jen 8 dní a ani ruská ani rakouská armáda již do boje nezasáhly, protože například Ruské vojsko čítající přes 114 000 tisíc vojáků, postupovalo do Francie přes Čechy teprve v květnu a červnu. První proud procházel přes Opavu, Svitavy, Litomyšl, Čáslav, Beroun, Plzeň, Stod. Poslední (třetí) proud opustil Čechy až 19.6.1815 – tedy den po rozhodující bitvě u Waterloo.
Zpracováno podle knihy Milana Švankmajera - Čechy na sklonku napoleonských válek
Nuže dosaďte:
N 49°DX.EZÁ
E 13°YQ.IVL
Přičemž:
1) D = Kde sbíral generál Arthur Wellesley velitelské zkušenosti v letech 1797 až 1805?
2) Kdo korunoval Napoleona v prosinci roku 1804 císařem?
X = 1 jeho žena Joséphine
X = 2 jeho tchán - římsko německý císař František II.
X = 3 papež Pius VII.
X = 4 korunoval se sám
3) E = Kdo vymyslel revoluční způsob ošetřování vojáků přímo v poli tzv. „létající ambulance“ (příjmení)?
4) Z = Těžce oslabená Grande Armée ustupovala z vypálené Moskvy, kterou nechal vrchní velitel ruské armády generál Michail Kutuzov vyklidit. Koncem listopadu 1812 byla francouzská armáda téměř zdecimována u řeky….
5) Á = Napoleonovo tažení do Egypta 1798-1801, které pro Francii skončilo porážkou, přineslo největší prospěch především vědě, např. roku 1799 byla nalezena……………….., díky které mohly být později rozluštěny hieroglyfy.
6) Mohl se Napoleon proletět horkovzdušným balónem?
Y = 1 ne
Y = 2 ano
Y = 3 těžko říct, vynález horkovzdušného balónu není možné přesně datovat
7) Q = „Jed Napoleonovi pravděpodobně podáván nebyl, příčinou smrti byla nejspíše rakovina žaludku.“
(tady nemusíte pátrat, stačí se na větu pořádně podívat a číslo se objeví).
8) I = Který velitel v bitvě u Kodaně 1801 údajně přiložil dalekohled ke svému slepému oku a řekl: „Signál k ústupu? Žádný nevidím!“ (první jméno tohoto slavného velitele, kterému chyběla krom oka také pravá ruka)
9) V = Ještě více než nepřítel, oslabovalo vojsko hlad a kurděje. Napoleon roku 1795 vypsal odměnu pro toho, kdo vymyslí způsob, jak jídlo dlouhodobě uchovávat. Slíbenou částku osobně vyplatil v květnu 1809 pařížskému sládkovi a vinaři za vynález…………... . O rok později tento vynález ještě zdokonalil jistý Angličan, takže už vypadal v podstatě tak, jak ho známe i my dnes.
10) L = Na území kterého dnešního státu leží Waterloo?
Pokud jste doplnili vše správně, kontrolní součet všech číslic v obou souřadnicích Vám vyjde 62.
Souřadnice Vás dovedou na místo, kde budete ještě muset trochu zapátrat, protože přímo tady by bylo obtížné ukrýt krabici větších rozměrů. Takže se nejdříve pokochejte rozhledem, který se zde nabízí a pak ještě dosaďte:
N 49°DX.EQW
E 13°YQ.IGÁ
a) Uniforma byla:
W = 0 rakouská
W = 4 pruská
W = 8 francouzská
W = 2 polská
W = 6 ruská
b) Zapsáno podle vyprávění pana:
G = 2 Kleina
G = 6 Cirkla
G = 0 Brady
G = 4 Jílka
Tak, teď už máte vše potřebné k nalezení samotné keše. Až budete hledat logbook, stačí použít H L A V U. Prosím opatrně a s citem…