Prvni zeleznicni nestesti Traditional Geocache
Prvni zeleznicni nestesti
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(micro)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
[CZ] První železniční neštěstí. Keška vám ukáže místo první železniční nehody na území České republiky i střední Evropy, ke které došlo 7. července 1839.
[EN] The first railroad accident. The cache will show you the place where the first railroad accident on the territory of the Czech Republic and Central Europe happened on 7th July 1839.
Trať Brno-Břeclav je nejstarší lokomotivní železniční tratí na území našeho státu. V roce 1836, po udělení výsadního privilegia císaře Ferdinanda I. (zvaného Dobrotivý), vznikla akciová společnost s názvem c.k. privilegovaná Severní dráha císaře Ferdinanda (zkráceně též Severní dráha, resp. z německého názvu odvozená zkratka KFNB). Tato společnost realizovala parostrojní železnici z Vídně severním směrem přes Břeclav, Přerov a Ostravu do Bochnie (u Krakova), s odbočkami do Brna, Olomouce, Opavy, Bielsko-Biale a k solným dolům ve Dworech a Wieliczke. Křídelní trať do Brna, v délce 63 km, odbočila z hlavní trati v Břeclavi. Na tomto úseku bylo zřízeno pět stanic, z toho tři hlavní (Břeclav, Vranovice a Brno) a dvě mezilehlé (Zaječí a Rajhrad). Vůbec první jízdu podnikla parní lokomotiva Moravia dne 11. listopadu 1838, a to z Rajhradu do Brna. 15. prosince téhož roku byl zahájen v tomto úseku občasný parostrojní provoz. Právě od těchto dvou dat se píše historie lokomotivního železničního provozu v českých a moravských zemích.
Pravidelný železniční provoz z Vídně do Brna byl slavnostně zahájen dne 7. července 1839 a nešlo jen tak o ledajakou událost. V tento den se už od rána plnily brněnské ulice i náměstí lidem, který spěchal k nádraží a daleko široko lemoval trať. Přímo na "dražišti", tehdy idylicky malém a klidném, stála špalírem ozbrojená garda měšťanů a v hloučcích debatovala městská honorace, která přišla uvítat vzácné vídeňské hosty. Ze stráně pod Petrovem, svěže zelené a rozkvetlé kyticemi dívčích úborů s pestrými slunečníky a stuhami vlajícími zpod kloboučků, hřímala vojenská hudba pěšího pluku. Asi o půl jedenácté přijížděl "nad vznešenými oblouky jako římského druhdy viaduktu" první vlak. Za malou chvíli už tu stály čtyři ověnčené lokomotivy s vlajícími praporky - Bruna, Herkules, Gigant a Bucefalos - a za nimi 38 vagonů, jež dorazily za čtyři a půl hodiny z Vídně. Vystoupilo z nich 1125 hostů. Když dozněla hudba a ustaly rány z hmoždířů, Brňané slavnostně uvítali první příchozí "co apoštoly nových idejí a nového života". Guvernér Ugarte dával na počest hostů slavnostní hostinu v Redutě, prostší hosté byli pohoštěni od "přívětivých hospodských, jejichž interese s vynálezem tímto (rozumí se železnice) velmi ouzce souvisely".
Na sklonku odpoledne, asi o půl páté, nastoupili hosté zpáteční cestu. Navečer se město po celodenním vzrušení uklidňovalo, v zákoutích náměstí, u kašen i doma u stolu se ještě debatovalo a vzpomínalo. Náhle se po městě roznesla hrůzná novina - zpráva o železničním neštěstí, přihodivším se brzo po odjezdu vlaků z Brna. Došlo k němu ve stanici Vranovice, kde anglický strojvůdce John Williame, který řídil největší lokomotivu (Gigant) u třetího vlaku, najel z neopatrnosti na druhý vlak, který zde předtím zastavil. Zpráva šla od úst k ústům, počet mrtvých a raněných rostl od minuty. Prameny mluví o pěti těžce raněných a ostatních lehce. Avšak v zápise pamětní knihy městyse Rajhradu pisatel zaznamenal, že "ta srážka hned ale 15 vozů na kusy rozdrtila, takže z těch lidí a pánů, co v těch vozech seděli, hned ale 16 mrtvých a ale 30 plezírovaných zůstalo". Tato čísla jsou pravděpodobně značně nadsazena.
Zpráva o neštěstí se rozběhla po světě s velkou rychlostí. František Ladislav Rieger o něm ihned referoval matce v dopise datovaném ve Vídni 9. července 1839: "Vrazily vozy na sebe a dva se roztloukly, něco lidí bylo poraněno. Stalo se to nepozorností vůdce třetího parního vozu, jenž jsa trochu napilý, jakožto při příležitosti první slavné jízdy do Brna, tak prudce vůz svůj hnal, že do předsebou jedoucího vozu vrazil." Mnoho lidí se vyděsilo, výstrahy temných proroků ožívaly a strach z jízdy ve vlaku rostl. Nebyl malý úkol utišit vzniklou paniku. Dráha i úřady ji mírnily nově zaváděnými bezpečnostními opatřeními, mezi nimi zákazem jízdy v noci. Trval pět let a byl odvolán až roku 1844, kdy Severní dráha - jako první v Evropě - zahájila noční provoz.
Dnes vypadají trať, železniční stanice i zabezpečení jinak než v dobách gründerského provozu. Přestože však byla původní trať projektována pro rychlost okolo 30 km/h, svými parametry vyhovuje, samozřejmě po dalších úpravách, i dnešním podmínkám pro rychlosti 160 (výjimečně až 200) km/h. Což svědčí o vizi a inženýrském cítění našich předků... Při hledání kešky není nutno vstupovat na trať, přesto buďte, prosím, opatrní a nevstupujte do míst, kde by vám mohlo hrozit nebezpečí - vlaky na hlavní trati jezdí opravdu rychle... Místo uložení cache není dnes ničím zvláštní, jen tím, že tady někde poblíž (tedy u vjezdu do stanice) se událost před dávnými léty stala... Cache je velikosti mikro a nemusí v ní být tužka... Příjemný lov.
Poznámky:
1) K neštěstí pochopitelně došlo na hlavní trati, jiná tady ani tehdy nebyla... Vedlejší trať, u které je keška umístěna, vznikla až o 60 let později (1895) a dnes je mimo pravidelný provoz. Dát cache blíže k hlavní trati bych si ale nedovolil, zejména z důvodu bezpečnosti, kačeři často jezdí s dětmi a ty prostě neuhlídáte...
2) Někteří se ptají po zdroji informací. Podle mě to není úplně nutné, nejde o vědeckou či dokumentární práci, účelem je pobavit... Nicméně čerpám hlavně z knihy Brno a železnice (sborník Ředitelství Státních drah v Brně, duben 1946), údaje validuji z knihy 160 let železnice v Brně (Ing. Jiří Kotrman a kol., České dráhy, s.o., Obchodně provozní ředitelství v Brně, 1999). Zejména ten první zdroj je psán půvabným jazykem, přišlo mi zajímavé se o něj s vámi podělit...
Additional Hints
(Decrypt)
ebu, zntarg