Dobrodružství kriminalistiky - Krev
Zločin je starý jako lidstvo samo, a již od nepaměti se společnost či její různá uskupení snažila dopadnout a potrestat tyto pachatele trestné činnosti. Metody vyšetřování a dokazování se samozřejmě lišily stejně jako následný soudní proces. (Pokud vůbec nějaký byl). Právě zhlediska dokazování je tedy nutné zajistit stopy z místa činu, které by nezvratně prokázaly pachatelovu vinu. Jednou z takovýchto stop je i krev a to jak oběti, tak hlavně pachatele. V historii však u krevních stop nastal problém, neboť docházelo ke zpochybňování této stopy, protože nebylo možno jednoznačně určit, zda se jedná o krev lidskou či zvířecí.
Krev by se dala do jisté míry označit, minimálně v rámci savčí říše, za červené zlato. Jen málo která tekutina je pro život natolik důležitá jako je právě krev. Její důležitost a velký význam si uvědomovalo lidstvo už od svého vzniku. Nejstarší civilizace používali krev jako symbol síly, oddanosti nejčastěji svým bohům. Některé civilizace věřili na omlazující účinky po koupeli v této jasně červené „kapalině“, další věřili, že síla jejich protivníků a nepřátel přejde do jejich těla pokud krev svých soků vypijí. Aztékové a Májové zase doufali, že si rituálním obětováním mladých dívek či dobytka usmíří své božstvo a tak se jejich lidé vyhnou době neúrody a nepokojů a zajistí tak svým lidem blahobyt na zemi.
Za objevení krevního systému se zasloužil rakouský lékař Karl Landsteiner a to v roce 1901. Ale ani české bádání nezůstalo pozadu, vždyť pouze o šest let později, tedy v roce 1907, se stejný unikátní objev podařil nezávisle na Landsteinerovi i rodáku z Prahy doktoru Janu Jánskému. Ovšem popis nalezených krevních skupin nebyl v této době jednotný, bylo tedy třeba zavést jednotné a stálé označení. O to se postarali roku 1927 Dungern a Hirszfeld, kdy pojmenování krevních skupin získalo dnes všem známé rozdělení na krevní skupiny A, B, 0 a AB. Na površích erytrocytů bylo nalezeno postupem času ještě několik dalších antigenních systémů. Většina z nich nemá významnější klinický význam, alespoň z pohledu identifikace stop. Významný zlom na poli medicíny a sérologie byl však učiněn roku 1940, kdy byl náhodně objeven systém, který vysvětloval do té doby nevysvětlené aglutinace u jedinců stejné krevní skupiny. Jedná se o Rh skupinový systém nebo také Rh faktor. Zásluhy za objev jsou připisovány Landsteinerovi spolu s Wienerem.
Krev je kapalná, viskózní, červená cirkulující tkáň, společně s mízou a tkáňovým mokem tvoří vnitřní prostředí organismu. Hlavní význam má krev, ze které vzniká tkáňový mok a z tkáňového moku se zase tvoří míza. „Krev se vyskytuje jako tělní tekutina u obratlovců, kde cirkuluje v uzavřené cévní soustavě a plní velmi důležité a mnohostranné funkce“. Základní funkcí krve v organismu je udržení homeostázy neboli udržení vnitřní stálosti. Přivádí kyslík ke tkáním a orgánům a odvádí od nich zplodiny, které zde vznikají, především oxid uhličitý, který vede zpět do plic. Roznáší živiny ve formě resorbovaných částic z trávícího traktu a naopak odvádí už využité a nepotřebné látky do místa jeho vyloučení z organismu. Je také nositelem informací, hormonů, organických a anorganických sloučenin. Nemalou úlohu hraje taky v udržení konstantní vnitřní tělesné teploty. Naopak k udržení krevního tlaku je nutný stálý určitý objem, který je u mužů kolem 5,5 litrů a u žen o něco méně, kolem 4,5 až 5 litrů krve, záleží na tělesných proporcích daného jedince. Musí tak neustále docházet k obměně a případnému dotváření všech složek krve. Krev také hraje velice důležitou roli při specifické i nespecifické obraně organismu.
Krevní skupiny, neboli skupiny systému AB0 představují určitou imunologickou individualitu každého jedince. Objevení tohoto jedinečného systému, této vlastnosti na membránách erytrocytů vedlo k začátku nové éry chápání individuality každého lidského organismu.
Postup při zajištění krevních stop na místě činu
Po zajištění místa přichází na řadu důkladná fotodokumentace s popisem a užitím přesného měřítka. I velikosti jednotlivých vzorků společně s tvarem a barvou mají vypovídající hodnotu pro další šetření. Následuje vlastní odebrání jednotlivých krevních vzorků. Krev na místě většinou odebírá už vyšetřující orgán, nikoliv lékař. K analýze do laboratoří se odesílají i vzorky, u kterých je na první pohled zřejmé, že se jedná o krev. Samotné makroskopické určení, jedná-li se o krevní stopu, může být zavádějící (může se totiž jednat o zaschlou stopu po čokoládě, nápojích, či barvě). Nesmíme také zapomínat, že krev už krátko po opuštění svého přirozeného vnitřního prostředí, mění svoji barvu a tmavne. To je způsobeno působením světla a vysycháním, kdy dvojmocné železo v hemoglobinu, ztrácí svoji odolnost vůči vzdušnému kyslíku a mění se na trojmocné železo. Vzniká methemoglobin, který má jiné chemické vlastnosti než hemoglobin, zabarvení se mění na hnědavé. Záleží také na faktu, co očekáváme od následné laboratorní expertízy.
Identifikace krve
Jedna z věcí, která se určuje před samotnými sérologickými a molekulárně genetickými metodami, je určení zda, sledovaný vzorek je skutečně krev, popřípadě je-li krev obsažena ve skvrně. Jednotlivé testy byly rozděleny podle významnosti na orientační (nespecifické) a specifické. Orientační zkoušky, jak již název napovídá, mají rychle a snadno určit, zda se skutečně jedná o krev. Většinou takovou zkoušku provádí přímo na místě činu vyšetřovatel. K nejčastějším omylům identifikace dochází u rzi ulpěné na látce, čokolády nebo u barev.
A) Orientační testy – Nejznámějším prostředkem pro rychlé zjištění krve je dihydrogen dioxid (triviálním názvem peroxid vodíku – H2O2). Zde dochází k explozivní reakci, kde krev slouží jako katalyzátor a dihydrogen dioxid se rozštěpí na vodu a kyslík. Jedná se tedy o typické „zašumění“ vzorku. Nevýhodou je, že dochází k poškození DNA ve vzorku. Dále se užívá například luminolu (C8H7N3O2), který reaguje se železem nalézajícím se v hemoglobinu a emituje modré luminiscenční světlo o vlnové délce 430 nm. Velkého uplatnění na poli biologické kriminalistiky dosáhl tzv. Kastle-Mayerův test. To není nic jiného, než reakce fenolftaleinu [3,3-bis(4-hydroxyfenyl)isobenzofuran-1(3H)-on] s krví a interakcí peroxidu vodíku za vzniku tmavě růžového až fialového zbarvení. Dochází k reakci hemoglobinu a peroxidu vodíku, při kterém se spotřebovávají elektrony. Fenolftalein se v této reakci chová jako dárce elektronů, dochází k redukci, mění tak svoji klasickou formu na fenolfthalin a mění své prostředí na alkalické . Následně však oxiduje do své původní formy, proto přibližně po 30 vteřinách není test spolehlivý. Některé chemické oxidanty dokáží reagovat s fenolftaleinem ještě před přidáním peroxidu vodíku ke vzorku, proto je nesmírně důležité počkat pár vteřin, aby nedošlo k negativně pozitivní reakci. Dnes už podstatně méně užívaným testem je tzv. Adlerův test (zkouška benzinidem), kde dochází po přidání ke vzorku k modro-zelenému zabarvení. Udává se, že tento test dokáže detekovat krev i ze vzorku, který byl zředěn 1 : 500 tisícům, jedná se tedy o velmi citlivý test.
B) Specifické testy – tyto testy dávají pozitivní reakci pouze v případech, že se jedná skutečně o krevní vzorek. Tyto metody je třeba provádět již laboratorně. Řadíme sem Teichmanovu zkoušku spočívající v utváření heminových krystalků. Tento test spočívá v zahřátí směsi vzorku krve, chloridu sodného a kyseliny octové. Při pozitivní reakci můžeme mikroskopicky pozorovat množství hnědých kosodélníkových krystalků někdy ve formaci křížů nebo hvězdic. I když se jedná o silně specifický test nemusí se podařit nalézt krystalky u vzorku vystaveného teplotě kolem 140 oC. Velice rozšířená je Takayamova zkouška, která se řadí ke zkouškám hemochromogenovým. Jedná se o velmi specifickou zkoušku, pro určení krve ve skvrně. Ke vzorku se přidá na podložní sklíčko roztok (glukózy, louhu draselného, destilované vody a pyridinu), mírně se zahřeje. Pokud je vzorek pozitivní, reakcí dojde ke tvorbě oranžově-červených pyridinových hemochromageních krystalků. Test se dá provádět i s krví starou, v počátcích hniloby, mírně tepelně degradovanou nebo s krví, která byla ve styku s kyselinami a alkáliemi.
Krev má velmi specifické fyzikální vlastnosti. Její viskozita a povrchové napětí způsobí, že ihned po tom, co se kapka oddělí od většího množství krve, vytvoří nikoliv "klasickou“ kapku (protáhlou, jako je např. zobrazována kapka deště), ale skutečně kulatou.
Pokud násilník udeří oběť nějakým předmětem, z hlediska analýzy tvaru krevních stříkanců dochází k následujícímu:
Úder do oběti způsobí rozstříknutí krve do okolí. Napřáhnutí pachatele k dalšímu úderu je však již odlišné. Vražedný předmět je od krve. Ta začne předmět opouštět a vytváří další krevní stopy na stropě, zdech a podlaze. Pohyb předmětu směrem k oběti vytvoří další krevní stopy. A druhý úder opět...
Ze všech těchto stop lze zrekonstruovat, co se na místě činu dělo, a vyloučit či potvrdit verzi o sebeobraně. Lze také podle nich poznat, s jakou brutalitou byl útok veden.
Vražda, nebo sebeobrana?
Co vše ovlivňuje, jak bude vypadat výsledná kapka krve na místě činu?
Úhel dopadu
Čím menší úhel dopadu, tím dojde k vytvoření protáhlejšího obrazce. Kapka dopadající kolmo vytvoří kruhový obrazec, kapka dopadající pod úhlem 10 ° již obrazec, který bude mít délku několikrát delší než šířku. Navíc ještě poznáme, z jaké strany na objekt kapka dopadla.
Úhel dopadu deformuje vzniklý obrazec. Nahoře kapky dopadající pod úhlem 70 ° (charakteristický vykřičníkový tvar, s nepatrnou kapkou, která "odskočí“ a vytvoří druhý obrazec), dole kapky dopadající pod úhlem 20 °.
Povrch
Dále je třeba zvážit povrch, na který kapka dopadá. Příkladem může být hladký a tvrdý povrch zdi a měkký a jemný povrch bavlněného trička. I tyto vlastnosti v menší míře ovlivní "odstříknutí“ a deformaci vzniklého obrazce.
Rychlost
Rychlost kapky ovlivní její deformaci na povrchu objektu, kam kapka dopadla. Pomalu letící kapka způsobí nulové až velmi malé odstříknutí následných drobných kapek. Rychle letící kapka vytvoří rozsáhlé odstříknutí. V praxi se určují tři druhy rychlosti dopadajících kapek. Pomalé kapky letí do 2 m/s, střední do 10 m/s a rychlé okolo 100 m/s.
Ukázka rozptylu kapek v důsledku větší rychlosti dopadu. Levá část obrázku – dopad z 10 cm, pravá – dopad ze dvou metrů.
Rozptyl
Rozptyl kapek určuje, jak byl objekt vzdálen od předmětu, na který kapky dopadaly. Čím větší vzdálenost objektu například od stěny, tím větší rozptyl kapek mezi sebou. Kapky vytvořené v blízkosti objektu budou méně rozptýlené než kapky vytvořené na vzdálenější stěně. Zpětná analýza umožňuje určit vzdálenost objektu (oběti) na základě rozptylu. V kombinaci s úhlem dopadu (tvar kapky) a rychlostí (její velikost a následné odstříknutí) již umožňuje umístit oběť do prostoru.
Veškeré uvedené informace je nutné spojit do jedné mozaiky, ze které může, ale nemusí vypadnout závěr, který potvrdí verzi pachatele, nebo nikoliv. K této takzvané rekonstrukci místa úderu se používá několik metod.
Z kombinace rychlosti, úhlu a rozptylu kapek lze určit pozici oběti v prostoru (takzvaná rekonstrukce v prostoru). Ta je určena třemi souřadnicemi. Pokud se jednotlivé skupiny kapek vyskytují na více místech, je možné tvrdit, že se jednalo o více úderů, a vyloučit nebo zpochybnit tak verzi o sebeobraně. Výstup ze softwaru Hemospat je již kompatibilní s programy jako AutoCAD apod. Program automaticky zachytí hrany stříkance, které následně budou použity pro výpočet rychlosti a úhlu. Uživatel může provést korekci, pokud se jedná např. o fotografii nevhodného kontrastu a program detekuje hranu nesprávně.
Mladého vraha usvědčila "kapka krve"
V roce 2004 ve Spojených státech stanul před soudem 17letý lupič podezřelý ze spáchání vraždy. Té se měl dopustit na 76leté prodavačce. Lupič tvrdil, že poté, co byl při krádeži přistižen, ženu udeřil, ale nikoliv v úmyslu ji usmrtit. Expertka na analýzu tvaru krevních stříkanců však zjistila, že se jednalo o mnoho úderů vedených na hlavu a z intenzity úderů (tvaru kapek) bylo možné tvrdit, že úmysl útočníka směřoval k vraždě. Soud se ztotožnil s verzí obžaloby na základě výsledků analýzy tvaru krevních stříkanců a pachatele odsoudil za vraždu.
V některých případech může být interpretace krevních stop ještě jednodušší a bez složitého počítání úhlů a rychlostí. V případu z devadesátých let v USA se řešila verze podezřelého, který tvrdil, že byl napaden osobou, která ho ohrožovala střelnou zbraní. On na ni proto vystřelil. Pistole se na místě činu skutečně našla. Pečlivé prozkoumání však zjistilo, že na velké části místa činu jsou drobné stopy krve, které vznikly tím, že útočník prostřelil oběti hlavu. Na jediném místě však nalezeny nebyly – pod zbraní oběti. Tím se prokázalo, že oběť nemohla mít zbraň v ruce, ale že zbraň ležela na zemi ještě před tím, než z druhé zbraně bylo vystřeleno.
Z výše uvedného tedy vyplývá že kriminalistika se společně se soudním lékařstvím stala páteří justičního systému, kde obrovskou roli hraje analyzovaný biologický materiál, ve spojení s moderní technologií a postupy. Člověk tak získává možnost téměř bezchybně „ukázat prstem“ na zločince a dopracovat se ke spravedlnosti.
Jak uz tak byva v teto serii zvykem, dame si maly testik na zahrati, aby se nam pak lepe hledalo. Vse co budete potrebovat vedet jste se jiz dozvedeli, tak pozor zaciname.
1) Karl Landsteiner objevil krevni system v roce:
- 1901; A=9
- 1907; A=0
- 1927; A=4
2) Chemicky vzorec luminolu, který emituje modré luminiscenční světlo o vlnové délce 430 nm.
- C8H3N7O2; B=4
- C7H8N3O2; B=2
- C8H7N3O2; B=1
3) Ihned po tom, co se kapka oddělí od většího množství krve, vytvoří kapku:
- kulatou; C=3
- oválnou; C=9
- protáhlou; C=6
Tak maturita za nami, rychle dosadit vysledky a hura ven
N 49° 17.A(6*B)(A-1)
E 16° 59.ABC
Ke schrance se chovejte prosim s citem, nesnazte se ji jakkoliv vyndat, sundat, otocit ci jakkoliv premistit. K otevreni neni treba zadne hrube sily ani nastroje, nez se vrhnete do otevreni radsi chvili zapremyslejte. Staci volne zvednout horni cast a pote ji vratit zpet na stejne misto. Dekuji
Tak a ted jiz preji jenom uspesny lov, a podotykam na zaver, ze toto je pata cache z planovane serie, a dalsi dily na sebe snad nenechaji dlouho cekat.
V soucasnosti mate na vyber:
GC2G2GG DK#1 - Daktyloskopie
GC2G45G DK#2 - Mechanoskopie
GC2G48R DK#3 - Rekognice
GC2G48R DK#4 - Trasologie
GC2G48R DK#5 - Krev
GC2G48R DK#6 - OMČ