Ztracena bota obra Jemnosila
Je tomu již řádky dlouhých let co se udála příhoda, jež se mezi obry traduje dodnes, a i při vzpomínání v rodině obra Jemnosila stále vyvolává úsměvy. To bylo tomu tak. V našem kraji žil tehdy, kromě jiných, i jeden dobrácký obr jménem Jemnosil. Říkali mu tak nejspíše proto, že i přes svou ohromnou velikost, nikdy nepoužíval hrubých sil. Naopak své obří prsty, většinou tak neohrabané, dokázal používat velice jemně a neustále něco kutil a vynalézal. Měl k tomu i docela nemalou inspiraci, jímž mu byla krásná obří slečna Ohnivláska, která svému okolí, a jak víme hlavně Jemnosilovi, učarovávala, krom jiného, svými zářivě ohnivými, po pozadí splývajícími vlasy.
A tak Jemnosil denně vymýšlel a vyráběl věci jimiž by se odlišil od ostatních nápadníků krásné obřice, či dárek jimž by ji mohl obdarovat.
A tak šel čas svým neoblomným krokem dál a dál ….
Mezitím i Ohnivláska našla v Jemnosilovi své zalíbení a trávili spolu více a více času, až oba věděli, že chtějí dál žít už jen společně bok po boku. Však zbývalo na Jemnosilovi, aby toto vyslovil. To naše dobrácké obřisko, však již dávno ve své velké bystré hlavě střádalo tyto myšlenky a ve své tajné dílničce, zřizoval pro tu událost potřebné propriety.
Dominantou toho byl zcela jistě zlatý prsten zdobený velikou perlou. Pro něj však obr vytesal ještě kamenou ..no krabičku:), ve tvaru škeble. Sám si pro sebe přichystal svůj mezi obry nevídaný doplněk, a to vytesané boty. Toto byla největší chlouba Jemnosilovi kutilské práce. Na těchto botách strávil dlouhé desítky ba stovky hodin jemného vytesávání. Zvláště pak zdířek a háčků pro jakési šněrování, připevňující tuto neforemnou obuv k jeho obřím nohám.
A tu přišel ten osudný den, kdy se ten náš dobrák konečně rozhoupal a jal se požádati Ohnivlásku, aby se stala jeho družkou. Bylo nádherný den! Slunce příjemně hřálo z blankytně modré oblohy, okolí všudypřítomně zářilo a vonělo rozkvetlou květenou a ptactvo dokreslovalo tu nádheru svým libozvučným zpěvem. Jen Jemnosil zdaleka ani netušil, že tento den neskončí ani vzdáleně tak, jak si již dlouho plánoval.
Obr uložil prsten do krabičky, vzal připravenou kytici toho nejrásnějšího kvítí, nasadil si své boty a chystal se vyrazit vstříc svému osudu. Jenže nervozita z chvil příštích způsobila, že úplně zapoměl řádně připevnit jednu z bot, což se mu mělo stát osudným.
A tak se dostáváme k příhodě, jenž byla zmíněna na počátku příběhu a jež v rodině Jemnosila a Ohnivlásky vyvolává při vzpomínce na ní úsměvy dodnes. Ano nemýlíte se, skutečně se Ohnivláska stala Jemnosilovou družkou a měli spolu dva malé obříky, Valibuka a Koloděje:). Jenže namísto toho, aby dorazil k Ohnivlásce pečlivě upraven, s kyticí květů před ní ve svých dominantních botách poklekl a s vyslovenou nabídkou předal „mušlovou“ krabičku s perlovým prstenem, sehrálo se vše jinak.
Jemnosil na pokraji sil s obrovskou boulí na hlavě, dozdobenou krvavými potůčky, doklopýtal v jedné botě k Ohnivlásce a v jedné ruce svírajíc, vůbec ne hezky kvetoucí větev a v druhé perlový prsten, zřítil se jí do náruče, z posledních sil zašeptajíc stane -li se jeho družkou. Jelikož si však pro chvíli žádosti vybral zrovna oslavu jejich narozenin, kde byli celá její rodina a obři z širého okolí, nemohl se divit, že celá tahle situace vyvolala v přihlížejích bouřlivý až hromový smích a Jemnosilovi se tak ještě více znásobilo jeho současné utrpení. Ale nemuselo ho to nijak mrzet, Ohnivláska mu v obětí zašeptala, „ To víš, že stanu, ty můj nešiko:). Co se ti to probůh stalo?“
Na to však Jemnosil nedokázal odpovědět, jelikož si po ráně do hlavy vůbec nepamatoval události posledních okamžiků....
Ale jak už to tak v pohádkových příbězích bývá, je vždy nějaký ten kouzelný dědeček, vševěd, hříbek, či babička, jenž znají odpověď na každou otázku. Nejinak je to i v našem příběhu, kde v této roli vystupuje stará ušatá bříza, ano slyšíte dobře, o ní se říká, že co do levého ucha jí zašeptáš, na to Ti pravé odpoví.
Jelikož se pohroma obra Jemnosila odehrála v jejím blízkém okolí, mohla s jistotou vypovědět co přesně se mu stalo, že dopadl jak dopadl.
A copak nám naše vševědoucí bříza pověděla? Samozřejmě to co mnozí již tuší. Jeho velká pýcha, originální obuv, způsobila mu veškerou pohromu. Jak bylo řečeno, nastalou nervozitou zapomněl si připevnit jendnu z bot, a tak po pár krocích se stalo, že ta se z nohy uvolnila a připravila obrovi krušné chvilky. Jemnosil se zrovna kochal pohedem na prsten který vyndal z krabičky a navlékl si ho na nejtenčí z jeho prstů. V tu chvíli však uvolněná bota zůstala v blátě, z ničehonic o mnoho lehčí noha se vymrštila dopředu více než bylo zdrávo, a s přispěním nepozornosti, kterou nevěnoval cestě, rozklopýtané obřisko začalo se řítit k zemi. Samu moudrou břízu prý jen tak tak, že obří tělo řítící se k zemi minulo. To už však s ohlušující ránou zabořilo se Jemnosilovo tělo do země tak hluboko, až na dně vytvořené jámy, začala prameniti voda. Naneštěstí však dopadl náš milý obřík tak nešťastně, že při pádu narazil hlavou o přilehlé skalisko. Jak vypověděla ušatá bříza, na skalisku potřísněném obrovou životadárnou tekutinou, od té doby roste nejhustší mech v okolí. Jediné dobré co na tom celém mohl Jemnosil nalézti, bylo, že měl v tu chvíli nasazen prsten na ruce a tak ho neztratil, jako vyrobenou krabičku, která mu při pádu vyletěla z ruky neznámo kam, stejně jako připravené květiny. Když se pak prý obr probral z chvikového omráčení po ráně do hlavy a vydrápal se zpět na nohy, vydal se klopýtavě dál za svým cílem. Aby tak nějak nepřišel k Ohnivlásce s prázdnou, utrhl po cestě namísto květin pár větví ze stromu vřešťovníku. Jak vypověděla vševědoucí březová dvojčata, celé se to odehrálo během mžiku a jen na pár krocích a obr se pro botu, již nikdy nevrátil.....:-).
N 50° 04.???E 013° 27.???
Cache :
Na počest trablí obra Jemnosila byl poblíž jeho ztracené boty ukryt poklad a Váš úkol je tedy jednoduchý. Najdeš botu dozvíš se kde poklad leží! A jak nalézti botu? Je to jednoduché pro každého, kdo pozorně sledoval Jemnosilovi trampoty. Pro toho jistě nebude těžké z dostupných informací a pomůcek sestavit správnou cestu po jeho patáliích. Až dotyčný pak stane na místě kde se obr udeřil do hlavy, odtamtud ať se rozhlíží po staré moudré bříze. S jejími slechy nelze přehlédnout a ona jistě už poví co a jak dál:-). Do logu můžete připojte foto Vás na "botě" :-). Ta je léty již značně poznamenána, ale zřetelně na ní můžete vidět zřízené úchyty pro šněrování:). Přeji příjemnou zábavu:)
!!!Chovejte se ke cache prosím tak, jako by jste to byli vy, komu to dalo dost práce , tudíž ohleduplně!!!