Honor a thíre, ansin beidh sí a chinntiú go crith.
Prijmete pozvani na misto, kde cas ztraci svuj vyznam a kde duse dojde klidu a míru. Na místo, kde pod vrstvou hlíny navždy odpočívají tajemství, která ve svém moderním spěchu už nikdy nepochopíme. Pojďte se mnou na Staré Hradisko, pradávné keltské oppidum, místo udivující svým klidem, zlátnoucí v paprscích zapadajícího slunce, někdy zase větrné či pokryté sněhem třpytícím se jako drahokamy.
Celkový pohled, datováno 1952.
Když jsem poprvé přišel na tohle misto, jsa řádně poučen naučnými tabulemi po cestě z Malého Hradiska, smutně jsem se z vrcholu rozhlížel kolem. Jen rozlehlá horská louka rozdělená podivnými táhlými remízky s hromadami kamení ... jenže za chvíli to začalo fungovat!
Současnost, pohled od menhiru u Malého Hradiska
Po prolezení všech těch podivně zakroucených křovin najednou všude vidím větrem ošlehané muže dlouhých vlasů a vousů, kteří s oblibou nosí pruhované látky, ve svých jednoduchých dílnách zpracovávají železo, a jejich ženy, zdobíce se lučními květinami,kovovými šperky a jantarem, který sem stezka od Baltu spolu s dalším zbožím přinesla. Snad nejznámější zpráva je totiž označení místa jako ”Hradisco, ubi myrrha effoditur” (Hradisko, kde je nacházena myrrha = jantar) na slavné mapě Moravy J.A. Komenského z roku 1627. Svědčí to o bohatých nálezech jantaru, jimiž je ostatně lokalita proslulá dodnes.
Pochopil jsem, že valy, ukryté v křoví všude kolem, vyžadovaly víc než obyčejnou lidskou práci. Přemístění tisíců kubíků zeminy a kamene (viditelné nejlépe v tzv. Řendilově žlíbku na západní straně oppida) znamenalo jistě nezměrné úsilí stovek lidských paží a nepředstavitelnou dřinu. Přesto tu lidé žili a své místo milovali. O to víc je nepochopitelné, že doba trvání osídlení je zhruba jedno sto let, protože už krátce po polovině 1. století př. n. l je místo z neznámých důvodů opuštěné ....
Hlava Kelta, Kamenné Žehrovice 1943, nyní Národní muzeum
Pojďme se podívat, co říkají oficiální zdroje:
Lokalita se nachází východním okraji Drahanské vrchoviny, blízko dnešní obce Malé Hradisko, zhruba v polovině cesty mezi Prostějovem a Boskovicemi. V minulosti procházela nedaleko oppida historická obchodní cesta Jantarová stezka. Dodnes patrnými mohutnými hradbami opevněná poloha na izolovaném ostrohu mezi dvěma potoky (Oklukou a jejím bezejmenným pravobřežním přítokem, tekoucím od Malého Hradiska) měla rozlohu asi 37 ha a její vznik spadá pravděpodobně do poloviny 2. století př. n. l.
Studie zachycující pravděpodobnou dispozici oppida
Opevnění oppida bylo impozantní a v terénu je dosud velmi dobře patrné – v některých místech výškový rozdíl mezi dnem příkopu před hradební zdí a korunou valu činí až 6 m. Výzkumem byly zjištěny dvě hlavní stavební fáze hradby – v první byla nad příkopem s bermou vybudována lícní kamenná zeď zpevněná masivními svislými kůly, prostor mezi touto a zadní zdí, široký cca 4 m, byl vyplněn hlinitoštěrkovým zásypem, k zadní zdi pak přiléhala rampa. Po určité době trvání byla tato hradba srovnána se zemí a vybudována znovu, širší a posunuta o několik metrů vně. Celková délka opevňovacího systému je více než 2 kilometry a svědčí nejen o umu svých stavitelů, ale i o jejich organizačních schopnostech: při stavbě bylo přemístěno obrovské množství zeminy, na místo dopraven potřebný objem kamene a stavebního dříví (to koneckonců platí i pro stavbu obydlí a dílen) – to vše byly aktivity, které si vyžádaly jistě velké množství pracovních sil, jejichž činnost bylo nutno dobře zorganizovat a zkoordinovat a jež v neposlední řadě bylo nutno zásobovat potravinami.
Situace se zakreslením ploch odkrytých při archeologickém průzkumu v 80 - 90.letech minulého století.
Oppidum náleží k nejznámějším a nejdůležitějším keltským lokalitám na Moravě, významným i v širším středoevropském prostoru. Místo je známo již od středověku, a to nálezy jantaru, který se zde vyskytuje v hojné míře. První zmínka o ”hoře Kadidlné” pochází ze zemských desek olomouckého kraje z roku 1519, v kronice olomouckého biskupa Dubravia, vydané v roce 1552 je zmínka o nálezech myrrhy (jantaru) ”in loco, cui Gradisco nomen” (v místě, které se nazývá Hradisko).
Keltské mince, Staré Hradisko 1936
Hradby uzavírají plochu o rozloze cca 37,5 ha, která byla vnitřním opevněním rozdělena na tři části: rozlehlé západní předhradí, podobně rozlehlou centrální část (tzv. akropoli) a menší východní předhradí. Kromě toho bylo na poli západně od oppida zjištěno osídlení identické s osídlením uvnitř hradeb. Vstup do oppida umožňovaly dvě brány, jedna z východní, druhá z jihozápadní strany, další brána spojovala západní předhradí s centrální částí. Plocha oppida uzavřená hradbami byla souvisle zastavěna nikoli jednotlivými domy, ale dvorci o rozměrech zhruba 50 x 50 m, které byly obehnány ploty či ohradami a odděleny komunikacemi – některé z nich byly dlážděny. Dvorce patrně byly samostatnými hospodářskými jednotkami a obývaly je zřejmě jednotlivé rodiny či rody; v jejich areálu jsou zachyceny jak velké domy postavené na úrovni terénu, tak polozahloubené menší chaty, sloužící zřejmě jako dílny (doloženo je lití barevných i drahých kovů, ražba mincí, výroba jantarových korálků, kostěných a skleněných předmětů atd.), odkryta byla řada ohnišť a dokonce i hrnčířské pece, zjištěno bylo i několik cisteren na dešťovou vodu ....
Tolik literatura.
Mince ze serie Amber Route, vydané na tichomořském ostrově Niue v roce 2010.
Pokud jste se tedy rozhodli tohle prastaré místo navštívit, rozhodně svoji zvědavost nevyplýtvejte jen na vrchol oppida, je dobré si je obejít po obvodu a mrknout se na zbytky valů. Zaměřil jsem pro vás pár waypointů na zajímavých místech, tak až na vršku dojíte svačinu, udělejte si malou procházku. Keš je umístěna na místě jednoho z bývalých keltských obydlí, tzv. zemnic, kousek od vrcholu akropole. Doporučuji lovit v podvečer, za pěkného počasí jsou výhledy opravdu pěkné. A prosím o dobré opětovné zamaskování, materiálu je kolem dost.
A až se budete vracet, vryjte si do paměti staré gaelské přísloví v úvodu listingu. Volně přeloženo zní "Cti svou půdu a ona zajistí tvou nesmrtelnost". Poslední dobou totiž všichni na některé základní věci zapomínáme ....
Přeji vám příjemný lov.
Část textu je použita z www.wikipedia.cz