CZECH:
Tato keška je věnovaná projektantu a staviteli železničních tratí Janu Pernerovi.
Tato keška spadá do série kešek věnovaným železniční tématice v blízkém okolí.
Zeleznicni serie - bonus GC458GF
Pokud jste je ještě nenavštívili, tak máte jedinečnou příležitost se s nimi seznámit:
A= AZD 99 GC218BW Bonusové číslo: A=164
B= Trat 235 / Railway No. 235 GC2WFB4
C= Kolin dilny / Kolin railway workshop GC2KT5A Dříve: Maly bycek / Littel Bullock!
D= Kolin mistni nadrazi / Kolin local station GC3094Z
E= Zeleznicni nadchod Caslav /Railway overpass Caslav GC3094Z
G= Zeleznicni podchod Stary Kolin / Railway Underpass GC3XNVP
H= Zeleznicni navestidla/ Railway signals GC435KX Dříve: Zeleznicni vyhybky / Railway Switches!
I= Zeleznicni mosty / Railway Bridges GC438J0
J= Zeleznicni zachody / Railway Toilets GC440W3
Nezapomeňte si zde opsat bonusové číslo F!!!
Souřadnice kešky vychází poblíž místa, kde si můžete odpočinout a je od tud vidět na rodný mlýn Jana Pernera!
Jan Perner:
Jan Perner se narodil jako první dítě manželů Pernerových dne 7. září 1815 v Bratčicích u Čáslavi.V nedalekých Potěhách navštěvoval pět let obecnou školu (do roku 1827), vyšší stupeň pak v Týnské ulici v Praze. Proti vůli svého otce vystudoval tříleté stavovské polytechnické učiliště v Praze. Zde se osobně poznal s Františkem Antonínem Gerstnerem, pražským rodákem a stavitelem první koněspřežní dráhy z Českých Budějovic do Lince. V Praze se během studii Perner zapojil do vlasteneckého hnutí, poznal vedoucí osobnosti probouzejícího se národa a počešťující se Prahy - například Máchu, Tyla, Sabinu, Riegra, také Havlíčka Borovského a Němcovou. Po studiích marně hledal místo, nakonec své první zkušenosti získával jako hospodářský praktikant při stavbě silnic a hospodářských budov na trautmanndorfském panství v Radimi u Jičína. Uvítal oznámení svého bývalého učitele Gerstnera v pražských novinách (31. 1. 1836) o náboru absolventů polytechniky české národnosti pro stavbu dvou železnic v Petrohradské gubernii v Rusku. Byl přijat a nejdříve se zúčastnil spolu s dalšími nováčky dvouměsíční studijní cesty po německých, belgických a anglických drahách. Nejvíce mu dala zejména Anglie, kolébka železničních staveb, kde se zdrželi přes 3 týdny. Vždyť tamní Stephensonova "Locomotion" zahájila první veřejnou přepravu na trati ze Stocktonu do Darlingtonu už 27. 9. 1825 a prakticky dala jméno všem dalším hnacím vozidlům na drahách. Později v roce 1830 jeho "Raketa" zvítězila v závodech lokomotiv a rozhodla tak o vítězství parní železnice v moderním dopravnictví. Pernerovo setkání s 55 letým Stephensonem mu tak dalo nejvíce.
V Petrohradu pak nastoupil práci 17. 6. 1836 (podle ruského kalendáře). Zahájil právě v nejrušnějším tempu na výstavbě trati Petrohrad - Carskoje Selo, která měla být hotová do konce roku 1836. První ruská železnice byla pod Gerstnerovým vedením stavěna převážně českými techniky a inženýry. Po neshodách s Gerstnerem, se kterým byl Perner také stejné povahy, byl nakonec v říjnu t.r. propuštěn z práce. Domů se vrátil přes Moskvu a Lvov (centrum Haliče), kde krátce pracoval na stavebním ředitelství. Česká kolonie lvovská byla prostředníkem a mostem mezi východním a západním světem slovanským a v Pernerovi tehdy probouzela vědomí velké všeslovanské jednoty.
V Rusku se Perner dozvěděl o nových železničních stavbách, které připravovala rakouská vláda. Podal žádost na ředitelství Ferdinandovy severní dráhy ve Vídni a v červnu 1837 byl přijat. Ve Vídni, v samém centru habsburské monarchie, se řešily otázky železničního spojení s Terstem, Benátkami a Milánem přes Vídeň a Prahu do Drážďan. Bylo mu svěřeno řízení stavby z Břeclavi do Brna a trasování v úseku této dráhy z Ostravy do Osvětimi. První vlaky na naše území tak přijely na trati Severní dráhy císaře Ferdinanda do Břeclavi (6. 6. 1839) a do Brna (7. 7. 1839). Výstavba s odbočkou z Přerova do Olomouce byla dokončena v roce 1841. Téhož roku padlo rozhodnutí, kterým byla Praha zařazena do projektu evropských sítí, stavba trati z Vídně do Prahy byla schválena. Úsek Vídeň - Olomouc byl v podstatě hotov a tak šlo spíš o výstavbu z Olomouce do Prahy. Po zřízení Generálního ředitelství státních drah v Rakousku se stává Jan Perner za své zásluhy vrchním inženýrem státních drah (1. 3. 1842). Objíždí všechny úseky rozestavěných tratí, podílí se dál na trasování spojení do Prahy. Jako vrchní inženýr byl pověřen dozorem na úseku Pardubice - Praha. V listopadu 1842 schválil císař Pernerův návrh na vedení dráhy z Prahy do Drážďan. V Praze se Perner podílel na projektování a stavbě budovy prvního c. k. pražského nádraží v Hybernské ulici (dnes Praha - střed). Jeho vlastenecká a odborná činnost ho přivádějí mezi členy Průmyslové jednoty. Tato významná technicko-hospodářská instituce byla ve 30. letech 19.st. naší první větší organizací osvětové služby. V revolučním programu Průmyslové jednoty pak Perner navrhuje zřízení průmyslové školství a ediční a vydavatelskou činnost.
V první polovině roku 1845 byly dokončeny práce na úseku Pardubice - Praha. Úřední inspekční cestu prováděl arcivévoda Štěpán a výsledkem bylo pochvalné uznání Pernerovi. Už v srpnu 1845 projel první slavnostní vlak nazvaný "Čechy" (Böhmen) a řízený samotným Pernerem z Olomouce do Praha. Tato trať, dlouhá přes 250 km, byla postupně zadána podnikatelství bratří Kleinů a provedena za 30 měsíců, práce se účastnilo téměř 30 tisíc lidí, náklady na stavbu činily přes 15 miliónů zlatých. Dne 21. srpna 1845 tak do Prahy po dokončené trati Olomouc - Praha dorazily první dva slavnostní vlaky vedené lokomotivami Praha a Olomouc (Prag, Olmütz). Od 1. září 1845 byla z Hybernského nádraží zahájena pravidelní osobní doprava, o měsíc později pak i doprava nákladní.
Další plány Jana Pernera však zmařil nelítostný osud. Když se 9. září vracel z inspekční cesty po Moravě zpět do Pardubic, vyklonil se při vyjíždění z choceňského tunelu a byl zasažen sloupem u kolejí a omráčen, svým zraněním druhého dne, tj. 10. září 1845 podlehl. Dne 12. 9. 1845 byl v Pardubicích vypraven pohřeb, k němuž se sjeli význační činitelé našeho veřejného života. Z Prahy byl kvůli tomu vypraven do Pardubic zvláštní vlak.
Podklady jsem čerpal zde.
Rodný "dům" mlýn Jana Pernera:
Mlýn byl založen ve 2. polovině 18. století, přesný datum, bohužel, neznáme. Mlýn je postaven v barokním slohu, pro venkovské stavby byla typická sedlová mansardová střecha. Ve mlýně se 7. září 1815 narodil náš nejznámější bratčický rodák Jan Perner. Pernerovi se ovšem později odstěhovali do Pardubic a od té doby změnil mlýn několikrát svoje majitele. Až si v roce 1934 koupili mlýn Caisovi pocházejících původně z Kluckých Chválovic.
Marie a Stanislav Caisovi zde vybudovali z malého mlýna tehdy ještě s vodním kolem moderní mlýn s vodní turbínou. Zřídili, podle současných požadavků ekologický provoz, který byl poháněn elektřinou vyráběnou díky vodní turbíně. Elektrická energie byla využita ke svícení i v druhém domě Caisových. Bohužel jejich úsilí bylo přerušeno válkou. Tehdy byl udán na gestapu mladý Stanislav Cais a byl odsouzen do káznice v Buchenwaldu. V rozsudku byla uvedena poznámka "návrat nežádoucí". Stanislav Cais se konce války dočkal a vrátil se domů. A na čas se stal opět mlynářem.
Další rozvoj mlýna byl zanedlouho znovu zastaven komunistickým převratem v roce 1948. V padesátých letech byl mlýn znárodněn a z majitelů mlýna se stali zaměstanci Mlýnů a pekáren Pardubice. V šedesátých letech byl provoz mlýna nadobro ukončen. A tak pán a paní Caisovi platili Mlýnům a pekárnám za bydlení ve svém domě nájem.
A od těch dob mlýn chátral a chátral. Konečnou ránu mu zasadila neodborná demontáž zařízení mlýna, když v roce 1988 získali mlýn Svazarmovci. Veškeré zařízení bylo demontováno a statika střechy byla silně narušena. V roce 1991 byl v restituci navrácen mlýn původní majitelce paní Caisové. Z mlýna zbyly jen obvodové stěny a dřevěná střecha.
Zašlou slávu mlýna se pokouší už několik let pozvednout Martina Adamová Eicher s manželem Markusem.
Podklady jsem čerpal z knížky: Pernerovy Bratčice Almanach, 2010.
Osudné místo:
Kilometrovník 271.0, kde dne 9. září 1845 po projetí choceňským tunelem sestoupil Jan Perner na poslední stupeň schůdku vozu a narazil o sloup vjezdových vrat. Ještě s těžkým zraněním hlavy a pravé ruky nastoupil do vlaku do Pardubic, kde po vystoupení udělal několik kroků a zhroutil se. Druhý den nato zemřel.
O kešce:
Keška je jen o objemu cca. 100ml. V kešce je logbook a nemusí tu být vždy tužka. V pohodě se do kešky vejde CWG, malý TB či malý Geocoin, ale vždy jen jeden předmět.
Keška je ve sloupku svodidla.
Dávejte si pozor při vyzvedávání a logování, ať Vás nevidí žádný mudla!!!
Doufáme, že se Vám zde bude líbit. Pokud se Vám tato keška nebo jiná ode mne líbila, tak se nebojte dát bod oblíbenosti.
Pokud chcete, tak můžete navštívit další naše kešky. Naše kešky jsou zde.
ENGLISH:
I preparing English version this cache.