Karlovo namesti - Trebic (6) Multi-cache
Karlovo namesti - Trebic (6)
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(micro)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Karlovo náměstí, dříve označované také jako rynek, je hlavní plochou Třebíče, na které se konají trhy, shromáždění, či nejrůznější akce. V průběhu staletí zažilo dobré i špatné chvíle, až vykrystalizovalo do dnešní podoby. Pod dohledem největších věžních hodin v kontinentální Evropě (větší už je jen Big Ben) se rozprostírá největší na Moravě a třetí největší náměstí v republice s rozlohou 2,2 hektaru.
Kvůli dlouhému listingu a omezené paměti některých přístrojů je nejprve uveden postup zjišťování indicií. Nic vám ale nebrání napřed si přečíst historii níže.
Cache
Pojďme se projít po náměstí a zjistěme pár informací. Pokud půjdete potmě, budete potřebovat na dvě stage velmi dobrý zrak, a občas jít blíž k domům. Keš je přístupná i vozíčkářům, pouze se jediný nájezd nachází asi 200m od keše. Ještě upozorňuji, že čísla domů jsou myšlena orientační, tedy černá na bílé cedulce. A také podotýkám, že keš má 2,5 hvězdiček obtížnosti.
Výchozí souřadnice ukazují před sousoší sv. Cyrila a sv. Metoděje, kde vám doporučuji začít, a kešku procházet podle stagí postupně.
Sousoší sv. Cyrila a sv. Metoděje
Uprostřed náměstí kdysi stával pranýř. Místo hanby pro provinilce, kteří zde byli trestáni výpraskem a připoutáni po stanovenou dobu. Poté jejich cesta pokračovala v lepším případě za brány města, v horším na popraviště (o tom zas někdy jindy).
Město o postavení sousoší usilovalo od roku 1867, jenže na něj nebyly peníze. Občané mezi sebou peníze vybírali, na původní návrh, který měl realizovat Josef Myslbek, to ale nestačilo. Proto byl požádán sochař L. Šimek. Podle jeho návrhu pak sousoší vytvořil sochař Bernard Seeling. Základy byly vykopány tři metry hluboko a ukázalo se, že celé náměstí stojí na říčních valounech a písku, což svědčilo o tom, že kdysi dávno tudy protékala řeka Jihlava.
Nyní je sousoší oblíbeným místem pro scházení lidí. I když na zbytku náměstí nikdo není, je stejně velice pravděpodobné, že tady bude někdo čekat. Ačkoliv se někteří Třebíčané snaží upozornit na diskriminovaného věrozvěsta a schází se „u Metoděje“, většina lidí najde své blízké „u Cyrila“. V příštím roce bude celá země slavit 1150 let od příchodů bratří na Velkou Moravu.
Vaším prvním úkolem je zjistit, kolik všech tváří (hlav) je na sousoší. Číslo označte jako A. (rada: opravdu si myslíte, že bych se ptal bez postranních úmyslů na něco tak samozřejmého?)
Jako B označte počet řádků textu na podstavci (zepředu i zezadu je stejný).
Procházku kolem náměstí začneme před ulicí, která vznikla před více jak sto lety zbouráním masných krámů, ulicí Přerovského. Na jednom rohu stojí nejstarší třebíčský pohřební ústav, na druhém se v posledních letech střídalo několik bank. V tomto rohovém domě, nazývaném jako Špalkovský, kdysi bydlela i manželka Jana Ámose Komenského.
Po cestě na západ si všimněte domu č. 44 s věžičkou, na které najdete letopočet. C je číslice, která se v něm nejčastěji vyskytuje.
Dalším významným domem je ten s číslem 46, postavený před rokem 1604 třebíčským kameníkem a měšťanem Mikulášem Krkem. Dostáváme se před
Národní dům.
Podobně jako národ střádal na Národní divadlo v Praze, také Třebíčané střádali na svůj Národní dům. Otevření v roce 1871 bylo úspěchem národního cítění v Třebíči. V budově probíhají divadelní představení i koncerty. Z druhé strany, od kostela sv. Martina, je v úrovni třetího patra do budovy druhý vstup.
Zde, pokud spočítáte podpěry, které drží krov z přední strany budovy, dostanete dvouciferné číslo D, dělitelné třemi.
Malovaný dům
Koncem 16. století koupil původní gotický dům Francesco Calligardi. Nechal ho zbořit a místo něj postavit renesanční dům s bohatou sgrafitovou výzdobou. Francesco pocházel z významné benátské kupecké rodiny z Lombardie. Když dospěl, byl rodinou vyslán na dlouhou cestu na sever. Po zastávkách ve Vídni a Znojmě byla na řadě Třebíč. Zboží šlo rychle na odbyt. Francesco se při prodávání zakoukal do jedné z nejkrásnějších místních dívek a také ona do něho. Když se vrátil zpět do Benátek, dověděl se, že jeho otec zahynul na moři. Když se všichni z tragédie vzpamatovali, za několik dnů pověděl Francesco matce o svém rozhodnutí oženit se a ta mu nebránila. Když přijel do Třebíče, slíbil, že ještě před svavbou postaví honosný dům. Otec nevěsty se postaral o stavební místo na náměstí. Italský stavitel odvedl poctivou práci. Svatební hostina se konala v malém sále, tam, kde se nyní nachází obřadní síň. Francescovi se brzy začalo říkat František a dům s prodejnou dostal jméno Františkovský. Když se na původního majitele zapomnělo, Třebíčané dům přejmenovali na Malovaný. I když tak vypadá, sgrafita jsou proškrábaná omítka z bílé na černou vrstvu.
Vnitřní vybavení domu je také zajímavé. Obsahuje klenbu, sloupoví, otevřenou terasu s arkádami, atrium a mnoho místností. Na fasádě domu jsou zobrazeny lovecké výjevy s lovcem a lvem, mezi okny biblické postavy, arkýř na rohu zdobí muži v krojích 16. století. Pozdějším majitelům se ale sgrafita nelíbila, a tak je dali zalíčit vápennou omítkou. Až v roce 1901 byla sgrafita znovu objevena a o dva roky později také obnovena. K poslední restauraci fasády došlo před 23 lety a loni k výměně střešní krytiny.
Zjistěte, která z těchto postav se na rytinách nenachází:
a) král (E = 0)
b) jezdec na koni (E = 1)
c) Maria s dítětem (E = 2)
Radnice
Původní radnice, která byla v renesančním stylu, byla poškozena při požárech kolem roku 1822. I přesto si zachovala svůj starobylý ráz a přes nepravidelnost průčelí honosný vzhled. Zajímavá byla zvláště kamenná pavlač v levé polovině prvního patra a dřevěná věž s hodinami nad štítovou zdí se stříškou s požárním zvonem. V roce 1872 znovu vyhořela a nebyla obnovena v původní podobě. Nová radnice z roku 1874 si ale také zachovala zajímavý vzhled. Nad radnicí nejprve věžička s hodinami vyčnívala, po roce 1890 bylo přistavěno třetí patro, které hodiny obklopilo.
Zjistěte, na které číslo ukazuje malá ručička na hodinách. Toto dosaďte za písmeno F.
Městská spořitelna
Nejstarší česká spořitelna na Moravě byla založena v roce 1863 v Třebíči. Nejprve sídlila v prvním patře radnice, později na místě Lorenzova knihkupectví. Počet vkladatelů rostl a spořitelna stále bojovala s nedostatkem místa. Proto koncem dvacátých let padlo rozhodnutí postavit vlastní moderní budovu. Zbořeny byly tři domy v Jihlavské bráně, včetně rohového Havlínova domu, který byl údajně nejstarším v Třebíči. Spořitelna vyrostla mezi lety 1932 a 1933. Funkcionalistická budova městské spořitelny od architekta Bohuslava Fuchse představuje jedno z významných děl moderní české architektury. Dnes v ní sídlí Česká správa sociálního zabezpečení a vnitřní prosvětlenou vstupní halu rozdělily přepážky s úředníky. Památkově chráněná budova stále slouží studentům architektury jako vzor funkcionalistických prvků.
Tady zjistěte, kolik volně stojících sloupů podpírá první patro budovy. Všechny jsou vidět z waypointu, tedy nemusíte přecházet silnici. Číslo dosaďte za G.
Hotel Slavia
Podle pověsti zde bydlel i Matyáš Korvín při obléhání kláštera v roce 1468. Samozřejmě, že budova není původní. Kdysi zde stála nejznámější stará výsadní hospoda, ve které nocovali čeští králové na cestách z Prahy do Vídně a zpět. Od roku 1877 zde stál hotel Habsburg, přejmenovaný v roce 1924 na Slavia. V roce 1974 byl hotel a další tři domy zbourány a o devět let později na tomto místě vyrostl nový komplex se stejným jménem. Údajně byly při stavbě otočeny plány a budova byla postavena naopak. Vysvětlovalo by to, že vchod do hotelu je za druhé strany, od řeky.
Také balkonky z pokojů měly mít spíše výhled na Židovské město a baziliku. Vašim úkolem je spočítat, kolik jich je. Je to číslo H.
U Zlatého lva
Tento dům zřejmě byl nějaký čas sídlem radnice, o čem svědčí městský znak a letopočet, který máte za úkol doplnit, 1J1J. Nad letopočtem je písmeno, převeďte jej na číslo podle pořadí v anglické abecedě (1-26) a zjistíte tak číslo I.
Dům U Černého orla
Dům dostal jméno podle největšího vývěsního štítu, na kterém byla silueta císařské dvouhlavé orlice, uchycená na mohutné pevné konzole. Nad vjezdem je na průčelí znak lazebníka Viktorina Bradky s letopočtem 1580. Bradka provozoval ve svém domě lázně s teplou i studenou vodou, stříhal vlasy či masíroval záda. V 16. a 17. století patřily návštěvy lázní k oblíbeným zálibám obyvatel města. Další majitelé měli v domě hospodu a hosty také ubytovávali. Zde také po osm dní v roce 1742 nocoval pruský král Fridrich II.
Na zmíněném domovním znamení zjistěte, co je na něm mimo jiné zobrazeno:
a) houska a mlýnské kolo (K = 0)
b) lebka a přesýpací hodiny (K = 1)
c) městský znak a tryskající pramen (K = 2)
Na sousedním domě je reliéf s Madonou. Zjistěte, kolik korun (číslo L) je na celém reliéfu k vidění.
Černý dům
Původní dům koupil v roce 1612 zřejmě majetný obyvatel města Jan Rábl Třebíčský. Ten ho nechal v roce 1619 přestavět a o 18 let později přidal na fasádu sgrafita se symboly lidských vlastností. Dále jsou součástí výzdoby biblické a lovecké výjevy a portréty dvou římských císařů. Zajímavý je také portál tesaný z jemného pískovce, který je v porovnání s jinými vjezdy menší, aby stavba celého domu působila vyváženým estetickým dojmem. Při dalších stavebních úpravách v roce 1862 byla výzdoba překryta tak jako na Malovaném domě vápennou omítkou a pouze nápis nad vchodem zůstal vidět. V roce 1925 byla provedena odborná oprava a sgrafita obnovena.
Dosaďte lidské vlastnosti ze seznamu za postavy, zobrazené v horní části domu, a poté zjistěte podle návodu potřebná čísla:
spravedlnost(0), naděje(1), láska(2), rozumnost(3), sláva(4), víra(5).
Kolikátá zleva je naděje, číslo tolikáté vlastnosti zprava je M.
Najděte vlastnost, která je zprava budovy vzdálená stejně, jako je zleva sláva. Její kód je pak číslo N.
Nápověda: Naděje je více vlevo než rozumnost.
U Hradeb
Na tomto domě se nachází nejstarší sgrafitové průčelí z roku 1563. Vaším úkolem je za písmeno O dosadit počet komínů na této budově.
Po cestě k další stage si můžete povšimnout domu č. 22 se štítem, nazývaném Vojenská správa. Sousední dvůr, který je nyní střediskem různých služeb, se jmenuje Stará pošta. V dřívějších dobách zde byli přepřahováni koně poštovních vozů a jako pošta toto místo sloužilo až do postavení nové budovy na východ od náměstí. Za zmínku také možná stojí vzhled dalšího domu, č. 27, ve kterém je pro efekt jedno okno falešné.
Posledním domem na cestě po náměstí je Čapkův dům (č. 29), který na východní straně uzavíral náměstí. Vaším úkolem je zjistit, kolik velkých oken bylo na zbořené Jejkovské bráně (číslo P, je dělitelné třemi).
Vedle vás se nachází ostrůvek zeleně s jehličnany, u kterého se nachází lavičky, na kterých si po cestě můžete odpočinout a spočítat souřadnice finálové stage, které jsou
49° 1{I/H}.{D/L}{B/O-1}{J-N}
15° 5{P-K}.{A*G}{C-E+1}{F*M}
Nápověda: atributy
Kontrolní rovnice, díky které si můžete najít jednu chybu: A*N+O*P=C*G-M-L
Vznik města
V roce 1101 byl údělnými knížaty Oldřichem Brněnským a Litoldem Znojemským založen klášter benediktinů, a to poblíž starého sídla, které bylo pravděpodobně s palisádovým opevněním. První zmínka hovoří o kapli sv. Benedikta, která stála v místech dnešní baziliky, a která byla vysvěcena roku 1104. Za méně než jedno století se klášter stal jedním z nejbohatších v přemyslovském státě. Vlastnil na 80 vesnic a mohl pomýšlet na výstavbu mohutné pevnosti. Původní románské klášterní budovy byly nahrazeny novými za současné výstavby románsko-gotické baziliky (v tehdejší době nejdelšího kostela na Moravě). Zbytky hradeb a vodních příkopů kolem kláštera se zachovaly dodnes, vstupní brána byla dokonce nedávno znovuotevřena po rekonstrukci.
Na místě, kde bylo později založeno město Třebíč, se rozkládal Třebečský les, který se stal součástí knížecího darování benediktinskému klášteru. Přes les vedla cesta ze Starého Brna do jižních Čech. Procházela Zastávkou a Náměští, v Trnavě se nacházela důležitá křižovatka cest a ve Vladislavi neméně důležitý brod přes řeku. Před založením města vznikly pod benediktinským klášterem dvě tržní osady. První krátce po založení kláštera v místě dnešního Žerotínova náměstí a druhá v polovině 12. století na Stařečce, když už první osada přestala svou malou rozlohou vyhovovat. Novější osada se nacházela právě na cestě ze Starého Brna a byla pravděpodobně ohrazena a uzavřena dvěma branami. Brzy ale ani tato osada nestačila rostoucímu obchodu a řemeslníkům. To přimělo opata benediktinského kláštera Martina, aby prosadil založení nového města, k čemuž si musel vyžádat souhlas u krále.
Ve 13. století, v době rozmachu kolonizace, byla častá forma zakládání nových vesnic a měst povoláním osoby tzv. lokátora. Ten měl za úkol založit nové místo ve stanovené lhůtě. Tento čin byl pochopitelně spojen i s nemalým finančním obnosem, který v případě neúspěchu hradil lokátor. V opačném případě mu ale přinesl značný užitek ve statcích a vyšších pravomocech.
První písemná zpráva, ve které se hovoří o Třebíči jako městu, pochází z roku 1277. Třebíčský opat Martin v ní oceňuje zásluhy Heřmana v Třebíči a zbavuje jeho dům všech berní, daní a dávek. Navíc byl rychtou a později i domem radním. Opat dále píše o neznámé předcházející události, když povolal Heřmana nazpět z cizí země, a slibuje s ním milostivě zacházet. Zmíněný Heřman je tedy pokládán za zakladatele (lokátora). Město tedy bylo založeno v době brzy po polovině 13. století.
O bohatství kláštera také svědčí velkorysost, s jakou Heřman zakládal město a tržiště. Rozlohou 22 000 metrů čtverečních patří nynější náměstí k největším v Evropě a je pouze o několik metrů menší než Václavské náměstí v Praze. Třebíč byla založena na pravém břehu řeky Jihlavy v místech, které bylo z velké části záplavovou nivou. I když pod ochranou opevněného kláštera, bylo město brzy ohrazeno, což přispívalo k bezpečnosti řemesel a obchodu. Heřman vyměřil kolem tržiště úzké dlouhé parcely pro výstavbu měšťanských domů, na jižní straně v rozích tržiště začínaly dnešní ulice Hasskova a Kotlářská. Na konci těchto ulic brzy začala také stavba kostela sv. Martina.
V roce 1335 udělil Karel (tehdy ještě markrabě moravský) Třebíči privilegium, podle kterého se měla řídit právy stejnými jako královské město Znojmo a díky kterému byla Třebíč postavena téměř na úroveň královských měst. Dále Karel udělil, aby bylo město ohrazeno zdmi a příkopy. Nad kostelem sv. Martina byla postavena městská hláska a v hradbovém opevnění tři brány – Jihlavská (či Stařečská nebo Klášterní) na západě, Jejkovská (Brněnská) na východě a Vídeňská (Znojemská nebo také Martinská) na jihu.
Úpadek
Třebíčský klášter vstupoval do husitských válek v první polovině 15. století hospodářsky oslaben. Po válkách je již příkladem typického církevního velkostatku, který prožívá hlubokou krizi. Finančně nákladné opravy směřovaly především do obranných prvků. I město se po zkušenostech z husitských válek zaměřilo na opravu a rozšíření svého opevnění. Nejvíce bylo chráněno vnitřní město a opevněno bylo i předměstí. K obrannému systému patřila i předsunutá opevnění na Hrádku, Šmeralově kopci a Strážné Hoře. V této době byla postavena i věž při kostele sv. Martina.
Zřejmě nejtragičtějším rokem v historii Třebíče byl rok 1468. V březnu vypověděl uherský král Matyáš Korvín válku Jiřímu z Poděbrad ve vidině zisku české koruny. S dobře vycvičeným vojskem se vypravil do Rakouska. Jiří přispěchal svému synovi Viktorinovi na pomoc, ale později se musel vrátit s částí vojska do Čech. Zřejmě z důvodu, že Třebíč byla nejlidnatějším městem západní Moravy s opevněným klášterem, zvolil ji Viktorin za opěrný bod. Jinak totiž byla nedostatečnou obranou a polohou pod návrším nad řekou pro obranu docela nevhodná. Tři dny po příchodu Viktorina, 12. května, se u Třebíče objevili Uhři. Město bylo dobře zásobeno a přeplněno obránci přílivem uprchlíků z venkova. Dlouho ale soustředěným útokům odolávat nemohlo, zvláště když se po vypálení předměstí požár přesunul do vnitřního města, zahynula spousta obyvatel. Knížeti Viktorinovi se podařilo ustoupit do kláštera. 14. května byla Třebíč dobyta a na sedm let přestala existovat. Matyáš další měsíc obléhal i klášter. Větším nepřítelem obránců byl však hlad, a tak se nakonec Matyášovi nepodařilo klášter dobít, ale zbylá posádka se vzdala. Matyáš také odešel s nepořízenou, nepodařilo se mu zajmout knížete Viktorina.
Po zkušenostech z tragických událostí se při obnově města nejprve zvažovalo, zda by nebylo vhodnější postavit nové město na strategičtějším místě, na Hrádku. Ekonomické důvody ale převážily, a tak bylo město obnoveno velkoryseji, v původním gotickém půdorysu.
Třebíč se úplně vzpamatovala až v 16. století, kdy se začala prosazovat renesance, jejímž dokladem jsou Malovaný a Černý dům na náměstí. Měšťanské domy zdobily vypjaté štíty a sgrafita, podobné, jaké jsou dodnes k vidění v Telči nebo Slavonicích. V této době začal město trápit nedostatek vody. V létě studny vysychaly a od řemeslných výroben byla řeka znečištěna. V polovině století byl proto vybudován vodovod užitkové vody, později napojen na vodovodní nádrž (dnes rybník Baba). Voda tekla do tří dřevěných kašen na náměstí.
V 17. století po třicetileté válce se Třebíči znovu příliš nedařilo, což se projevovalo především nevábným a neudržovaným vzhledem města. Symbolem rekatolizace po válce se stal klášter a kostel Kapucínů na Jejkově, postavený na místě zbořeného bratrského sboru. Vše mělo za následek velký odliv obyvatel z města.
V 18. století doznal velkých změn kostel sv. Martina. Doposud pouze provizorně opravená stavba ještě z vpádu Matyáše Korvína dostala barokní klenbu a dvě boční kaple a byla připojena k městské věži. Dále byly přestavěny původní kašny na náměstí na kamenné, a byly dozdobeny sochami Třebíčského sochaře Štěpána Pagana.
Častými pohromami pro město, a tedy hlavně pro náměstí, byly povodně. S postupem let na ně již byli obyvatelé částečně připraveni. Méně časté, zato však ničivější, byly požáry. Po jednom z nejhorších v roce 1599 (ze kterého se z pochopitelných důvodů podrobnosti nezachovaly) ohně plály hlavně v 19. století. V roce 1822 zachvátil celé město obrovský požár, při kterém shořelo 290 domů, zřítila se věž a po oživení požáru po sedmnácti dnech se roztavily i zvony. Až po nějaké době zabil padající štít domu jednoho člověka a několik dalších zranil. Aby se podobná událost neopakovala, vydal jihlavský krajský úřad nařízení, aby byly všechny štíty strženy.
Náměstí žilo svůj poklidný život. Měšťané se zastavovali, sedávali, povídali si, znali se. Tento poklid uzavřeného místa vyrušilo zbourání městských bran, když bránily dopravě. Nejdříve byla zbořena v roce 1847 Vídeňská, v roce 1866 Jihlavská a v roce 1898 Jejkovská. Náměstím začalo proudit více lidí a klid se pomalu ztrácel. V roce 1887 byl vystaven vodovod a z náměstí odstraněny kašny. Důvodem bylo, že dobytek, vracející se z pastvy, byl napájen přímo na náměstí vodou, kterou používali obyvatelé města. Byla to sice vždy užitková voda, ale některé občany toto pobuřovalo. Pouze sochy z kašen byly zachovány (viz cache GC3FEZ6). Tak jako České Budějovice, měla i Třebíč svoje Masné krámy. Stávaly uprostřed horní strany náměstí. Po zbourání na konci 19. století vznikla dnešní ulice Přerovského a ve zbylém prostoru po levé straně byly postaveny přízemní obchůdky různých obchodníků.
Ve 20. století došlo k necitlivému přestavění některých domů. Například funkcionalistická spořitelna je sice významnou architektonickou památkou, do renesančního náměstí ale příliš nezapadá. Mnohem horšími počiny byla výstavba hotelu Slavie místo čtyř domů v roce 1983, a hlavně hotelu Zlatý Kříž v roce 1939, který převyšuje okolní zástavbu o dvě patra. K poslední velké úpravě náměstí došlo v letech 1965-1967. V posledních letech proběhla oprava mnoha fasád domů na náměstí.
Čerpáno částečně i z: J. Joura, M. Hedvábný; Třebíč v proměnách, Akcent
M. Hedvábný; Třebíčské pověsti a zajímavosti, Akcent, 2005
R. Filer, E. Nováčková, J. Uhlíř; Třebíč - Dějiny města I, Nakladatelství Blok, 1978
Informační centrum Malovaný dům
Additional Hints
(Decrypt)
wvžaí=arwavžší fybhcrx; araí i žáqaéz qiber