Skoda v Bolevci Mystery Cache

Na uvodnich souradnicich cache nenajdete!!!

Zacatek padesatych let prinesl neocekavany vyvoj na poli jaderne energetiky. Koncem roku 1953 predlozil prezident Spojenych statu D. Eisenhower sovetske vlade navrh na organizaci mezinarodni spoluprace ve vyuziváni jaderne energie k mirovym ucelum. V navaznosti na tento program, zvany „Atomy pro mir“, nasledovala rychle rada udalosti, ktere vyznamne ovlivnily vyvoj jaderneho strojirenstvi ve svete, v nasi republice a take v plzenske Skodovce. Valne shromazdeni OSN v roce 1954 vyzvalo usporadat v roce 1955 prvni mezinarodni atomovou konferenci v Zeneve. Jeste pred jejim konánim nabidla sovetska vlada svym spojencum spolupraci na poli miroveho vyuzivani jaderne energie a tak jiz v cervnu 1955 byla uzavrena dohoda mezi SSSR a CSR, podle niz byl u nas v rekordne kratke dobe dvou let postaven a spusten prvni vyzkumny reaktor v Rezi o vykonu 2000 kW a pote i cyklotron az na 25 MeV. Rychlost a operativnost zavadeni jaderne vedy a techniky v CSR v této prvni fazi nas muze dodnes udivovat. Jiz v roce 1955 bylo rozhodnuto vybudovat novy Ustav jaderne fyziky v Rezi u Prahy a byla zalozena Fakulta technicke a jaderne fyziky, ktera zahajila svou cinnost pocatkem roku 1956.

Necely rok po dohode o spolupraci pri mirovém vyuzivani atomove energie byla v breznu 1956 uzavrena mezi SSSR a CSR dalsi dohoda, a to o pomoci pri vystavbe prvni cs.jaderne elektrarny A-1, pro niz byl zvolen tezkovodni reaktor chlazeny CO₂. Na zaklade teto dohody se zacaly v podstate spontanne tvorit v rade cs. podniku a organizaci, jichz se jaderna energetika tak ci onak tykala, kolektivy specialistu, z nichz mnozi byli absolventy vyse zmineneho postgradualniho kursu pri Fakulte technicke a jaderne fyziky. Jednalo se mimo jine o organizace jako Skoda Plzen, EGP, CKD Praha, EGU, Statni planovaci komise a dalsi. Diky dlouholete tradici v energetickem strojirenstvi a sve rozsahle vedecko-technicke zakladne a zejmena diky proziravosti a prubojnosti hlavniho inzenyra Skodových zavodu v Plzni Ing. Josefa Hauera, ziskaly Skodovy zavody pri priprave vystavby prvni cs. jaderne elektrarny A-1 mezi temito organizacemi od pocatku vedouci postaveni. Tak jiz na podzim 1957 zde dosahla specializovana skupina pod vedenim Ing. J. Hauera vice nez sta pracovniku, z nichz nekolik desitek bylo vyslano do SSSR na pracoviste poverena vedeckym vedenim a vypracovanim technickeho projektu jak vlastniho reaktoru, tak cele primarni casti elektrarny A-1.

Jiz po nekolika mesicich se vsak ukazalo, ze výchozi predstavy o stavu vyvoje energetickeho reaktoru typu A–1 v sovetskych organizacich i o podilu predpokladanych dodavek z SSSR pro A-1, na jejichz zaklade byla uzavirana smlouva o spolupraci na jaderne elektrarne A–1 vcetne jejiho uvedeni do provozu v roce 1960, byly zcela nerealne. Z nekolika jednani vedoucich pracovniku Skodovych zavodu a zejmena z tzv. Expertizy Technickeho projektu A-1, konane v SSSR za ucasti mnoha cs. i ruskych odborniku, vyplynulo, ze nase ucast se zdaleka neomezi na technologicke osvojeni hotove technicke a vyrobní dokumentace, ale bude vyzadovat rozsahle vedeckotechnicke a vyzkumne vyvojove prace. To ovsem znamenalo nejen zvyseni casove a financni narocnosti projektu, ale zejmena nutnost vybudovani specializovane vedeckotechnicke zakladny. Za techto okolnosti ztratily nase centralni statni organy svuj pocatecni entuziasmus pro jadernou energetiku, ktery byl stejne motivovan spise politickymi nez narodohospodarskymi hledisky, a resortni ministr rozpustil vsechny jaderne skupiny v prumyslu s vyjimkou skupiny ve Skodovce, kterou vsak na jeho podnet zacal likvidovat podnikovy reditel. Teprve osobni intervenci opet Ing. J. Hauera u predsedy vlady a posleze i u prvniho tajemnika UV KSC v unoru 1958 bylo dosazeno, ze jaderna skupina alespon ve Skodovce a na ni navazujici skupiny v energetice nebudou rozpusteny. Tuto udalost lze povazovat za datum faktickeho zalozeni jaderneho strojirenstvi v CSR a Ing. J. Hauera za jeho zakladatele.

Prace na projektu A–1 pokracovaly v CSSR se stoupajici intenzitou a pro jejich reseni bylo nutno vedeckou i prumyslovou strukturu doplnit o specializovane vysoke i stredni skolstvi, o prumyslove zkusebny, bylo nutno zalozit nova vyzkumna odvetvi jako tenzometrie pri vysokych teplotach, prostorova fotoelasticimetrie, vyzkum krehke pevnosti silnostennych nadob a radiacniho poskozovani konstrukcnich materialu i izolantu, dale vyvinout nove technologicke postupy jako vakuove pretavovani oceli, svarovani extremnich tloustek oceli a avialu a osvojeni nedestruktivni kontroly jakosti zejmena svarovych spoju.

Beznou praxi se stalo overovani dulezitych komponent na prototypech v meritku 1:1 pri nominalnich provoznich podminkach tlaku, teploty a prostredi. To se tykalo napr. palivovych kazet, regulacnich mechanizmu, ale také celeho vika tlakove nadoby reaktoru. Prvni velke analogove i samocinne digitálni pocitace byly u nas nasazeny prave na reseni problematiky jaderneho strojirenstvi. Nebyvale se take rozsirila spoluprace prumyslu s nasimi i zahranicnimi vedeckymi organizacemi.

Samozrejme dlouho pred opozdenym ukoncenim vystavby A–1 a pred jejim predánim provozovateli byly zahajeny prace na modernizaci komponent a uzlu elektrarny s tezkovodnim reaktorem vetsiho vykonu a soucasne bylo jiz v roce 1970 - po ziskani novych svetovych zkusenosti s jadernou energetikou, ktere nebyly k dispozici v roce 1956 pri volbe tezkovodniho reaktoru pro A–1 - rozhodnuto pokracovat ve vystavbe jaderne energetiky v CSSR typem PWR, resp. VVER.

Po 1. ropne krizi se vsak ukazalo, ze sovetske vyrobni kapacity v jadernem strojirenstvi nemohly uspokojit stoupajici domáci i zahranicni poptavku, a proto se SSSR obratil v roce 1974 na CSSR s zadosti o ucast pri vyrobe kompletu jaderneho zarizeni na vyrobu pary, a to nejprve pro pet bloku VVER-440/V-213 do roku 1980 a po spusteni sveho prvniho bloku s VVER-1000 i na vsechny rozestavene elektrarny s typem VVER-440/V-213. Pozdeji byla tato delba vyroby rozsirena i na typ VVER-1000.

Takovyto objem jadernych zarizení vsak jiz nebylo možno vyrobit v nasich tehdejsich univerzalnich strojirenskych provozech, nebot pro elektrarnu A-1 se investicni vystavba omezila v podstate jen na vedeckovyzkumnou zakladnu a pro typ VVER 440 se s vyrobou zarizení puvodne vubec nepocitalo. Proto byly vyrobní strojirenské kapacity v CSSR jeste v sedmdesatych letech rozsireny o specialní vyrobní investice v hodnote vice nez 5 mld. Kc, z toho ve Skodovce napr. Reaktorová hala a výroba regulacních mechanismu v Bolevci.