Kostel sv.Václava se zvonicí, která má drevené patro a hrbitovem stojí na výrazné ploché ostrožne v jižním svahu místního návrší, zvaného dríve Vinice a zasazeného do malebné polohy v rámci zalesnené terénní vlny Loucenského hrbetu. Tento vyvýšený a zvlnený okraj rozsáhlého polesí se táhne od Jizbic a Vlkavy mcelský kostel s drevenou zvonicína severovýchod až k Detenicím a Libáni na Jicínsku, k jihovýchodu spadá pomerne strmými svahy do nížiny kolem pozoruhodného vrchu Chotuce v povodí rícky Mrliny a jejích prítoku Ronovky a Blatnice a vytvárí prirozené rozhraní mezi Nymburskem a Boleslavskem. Mimorádná poloha kostela s výhledem do trí svetových stran dominuje nad obema nejstaršími centry osady.
Tyto dva tzv. "Kouty" po stranách horní cásti dnešní mcelské návsi patrne až do husitských bourí v první polovine 15. století tvorily dve samostatné cásti obce s odlišnými majiteli. Zvolená poloha kostela navozuje domnenku, že jeho areál mohl být v predhusitské dobe jednoduše opevnen. Umístení církevních staveb se hrbitovem nebránilo dalšímu rozširování vesnice a bylo v souladu i s pozdejšími nároky na kapacitu pohrebište i na komunální hygienu. Od josefínského období totiž státní úredníci dbali na to, aby se už nepohrbívalo uprostred osad a hrbitovy byly premistovány mimo zastavenou plochu. K tomu ve Mcelích dojít nemuselo, pouze hromady kostí ze hrbitovní kostnice musely být roku 1817 pohrbeny a dále již tam nebyly ukládány. Osadníci meli své mrtvé takrka denne na ocích, protože pres hrbitov vedla duležitá peší zkratka do svahu a na vrchol vrchu Vinice a do polí i lesu v místní trati Tábor. Jižní svahy pod i nad kostelem, nesoucí ješte donedávna staré názvy Malá a Velká vinice, byly totiž až do tricetileté války huste osazovány vinnou révou, jež vyžadovala intenzívní rucní péci. Po zrušení vinic se tam pásly ovce a pestovaly ovocné stromy. Když byl na návrší roku 1840 namísto zboreného loveckého zámecku vybudován nový zámek, zacaly být pastviny a sady na svazích Velké vinice nad kostelem postupne upravovány do podoby anglického parku.
Nálezy kostrových hrobu nejspíše z predslovanského období (dobové datování není možno overit) pri dvojím rozširování hrbitova po roce 1854 patrne svedcí o tom, že se na tomto pozoruhodném návrší nacházelo pohanské kultovní místo podobne jako na nedalekém studeckém hradišti a rovnež na blízkém vrchu Chotuci. Umístení krestanského kostela se zvonicí a hrbitovem proto patrne bylo zcela zámerné, aby došlo k prirozenému a rychlému prekrytí pretrvávající pohanské tradice daného místa. Dobre zachovalé architektonické prvky vrcholné gotiky v knežišti a sakristii kostela (vítezný oblouk, krížová klenba, profil klenebních žeber, vstupní portál do sakristie) umožnují tvrzení, že byl vystaven již behem ctyr desetiletí pred datem první písemné zprávy (1352).
Jeho lod má od stavební obnovy po zhoubném požáru obce roku 1630 plochý drevený strop a strecha strmý sklon, sedlový tvar a šindelový kryt, doplnený malebnou sanktusovou vežickou se zvonkem v lucerne. Její cibulovitá stríška je osazena dvojitým patriarchálních krížem. Sanktusový zvonek zdobí reliéf sv. Václava a údajne pochází z puvodního kostela. Behem druhé svetové války byl zrekvírován, ale po jejím ukoncení byl kupodivu nalezen v pražském armádním skladu a vrácen na puvodní místo. Besnení obou svetových válek v nedaleké roubené a rovnež šindelem kryté zvonici prežil témer zázrakem vetší zvon Václav, skvostné dílo ceského umeleckého remesla. Je opatren reliéfními ozdobami a nápisy, podle nichž byl "vnove slitý" nákladem záduší mcelského ze zbytku puvodních dvou zvonu, znicených požárem, v dílne Václava Hytycha v Mladé Boleslavi roku 1631.
V kostele je sv. Janu Nepomuckému venován postranní oltár, který spolu s dalšími dvema oltári, kazatelnou a krtitelnicí vytvorily citlivé ruce místních a vstup do mcelskeho kostelaprespolních rezbáru vetšinou po roce 1790 a tak vyzdobily strohý gotický interiér. Nenechavé ruce porevolucních svatokrádežníku ho však dvakrát obraly o mnohé zdobné detaily, zejména o drobné hlavicky a postavicky barokních andílku. Neunikl jim ani motiv Janova krtení Ježíše z dreveného víka krtitelnice, ani Beránek Boží z hlavního oltáre sv. Václava. Nekteré další sochy a ozdoby byly proto radeji ukryty v bezpecí biskupského depozitáre a vnitrek kostela proto nyní vyhlíží podstatne méne útulne.
Drevené vybavení kostela i jeho umelecké zpracování však závisely na omezených financních príspevcích od majitele deskového statku a na obcasných sbírkách mezi místními a prespolními farníky. Až na krátkou éru Boos-Waldecku v letech 1859-1869 byl vždy mcelský kostel ve stínu sídelních panských chrámu v Roždalovicích, Osenicích a na Louceni. Na druhou stranu tím byl uchránen pred možnými barokními zásahy a uchovaly se jeho puvodní gotické rysy, citlive doplnené pri obnove po roce 1630.
Clam_Gallasové postavili roku 1777 budovu fary, podnikavý Wimmer mel jiné kovane dvere do mcelskeho kostelazájmy a Wessenberguv šetrný tchán a správce prednostne upravoval detenický zámek a do vzdálených Mcel investoval jen s výhradami. Jako patron kostela zajistil roku 1822 v Praze odlití druhého menšího zvonu jménem Vojtech, zabaveného za první svetové války, a roku 1824 s výhradami poskytl novou budovu pro školu farnosti.
Interiér mcelského kostela byl vybaven novým hlavním oltárem roku 1790 po príchodu prvního stálého faráre a celkové opravy se dockal až roku 1825. Tehdy zaplatila vrchnost výmenu dreveného stropu a dlažby, farníci uhradili opravu lavic a vybudování nové vetší varhanní kruchty s prístupem po venkovním schodišti.
Pro znalce umení není bez zajímavosti, že návrhy na okenní výzdobu navrhl Cyril Bouda, známý malír a grafik.
Od nákladné obnovy v polovine 17. století vytvárí vznosná silueta kostela se zvonicí pri príjezdu k obci od východu, jihu i západu na pozadí okolních lesnatých svahu a místních zahrad promenlivou a nezapomenutelnou dominantu. Podobnou scenérii byste v rovinách stredního Polabí marne hledali. Poslední prestavba probehla v roce 1930 pod patronací pražského arcibiskupa Th.Dr. Františka Kardace, který byl rodák z nedalekých Seletic.
Kostel má i velice hezký interiér, ale ten mužete videt prakticky jen behem bohoslužeb, protože je jinak zavrený a zabezpecený proti zcizování. Bohoslužby jsou zde pravidelne v nedele od 8:00.
zdroj: mcely.cz