Valticky (nejen)cyklo okruh
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(regular)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Nechteli jsme klasickou kešku vytvourenou se sbírky
historických faktu. Jdeme trochu jinou cestou. No, posudte sami.
Boží muka se nazývá drobná stavba nejčastěji ve tvaru sloupu nebo pilíře, někdy krytá stříškou. Občas bývá název boží muka používán také pro krucifix situovaný ve venkovním prostoru. Mají symbolizovat sloup, u nějž byl z rozhodnutí Pontia Pilata bičován Kristus. Boží muka se nacházejí na návrších, rozcestích či v místech, kde někdo zahynul. Často bývají obklopena památnými stromy.
Boží muka existují snad všude po světe, kde je známo křesťanství. Nejinak tomu je v okolí Valtic. Naše keš vám některá z nich přiblíží. A jelikož míst, historicky podložených, geocaching hojně využívá, zkusme zvolit změnu a pojďme cestou fikce. Nebo snad pravdy?
Petr Janeček se narodil v rodině učitele v nedaleké obci Bulhary 7.prosince 1969 jako třetí v pořadí ze čtyř potomků. Rodiče, Filip Janeček a Marta Janečková, dbali na řádnou výchovu a vzdělání svých dětí. Vedli je k slušnému chování, pořádku, kázni a vůbec ke všemu tak, aby z dětí vyrostli spořádání a slušní lidé. Petr odmalička inklinoval k hudbě. Rodiče jej proto posílali dvakrát týdne do Lidové školy umění v Mikulově, kde se učil hrát na housle. Během docházky na základní školu se intenzivně věnoval tréninku v hasičském sportu u SDH ve Valticích na Mikulovské ulici. V červnu roku 1984 dokončil základní školu a s výborným prospěchem se dostal na studia průmyslové školy na Kounicově ulici v Brně. O rok později, 2. února, zasáhlo idylický rodinný život velké neštěstí. Petrovi rodiče tragicky zahynuli při nehodě. Z neznámých důvodů jejich vůz vyjel ze silnice a naboural do sakrální stavby zvané Boží muka ve Staré Břeclavi, u silnice spojující Břeclav s Ladnou. Oba byli na místě mrtví. Petr, šokovaný zprávou o smrti rodičů, se psychicky zhroutil a musel být hospitalizován v psychiatrické léčebně pro mladistvé. Zde pobyl 14 měsíců, během nichž prodělal komplexní terapii. Po propuštění v dubnu roku 1986 se stává zaměstnancem státního statku ve Valticích, kde pracuje v živočišné výrobě. 1. 9. 1995 je nalezen ve své cele ve věznici v Žatci oběšený na opasku od kalhot. Jak se do vězení dostal?
Stage 1 – Boží muka na Reistně
2. července 1987 je abnormální horko. Meteorologická stanice na Střední vinařské škole ve Valticích naměřila v 16.00 hodin 33,8 °C. Počasí vyloženě vyzývá k výletu. A proto dvě kamarádky, Jitka Pavlová a Hanka Suchá, balí do batohů deku, láhev vína a další občerstvení a odchází po Vinařské ulici směrem k hraničnímu přechodu na Reistně. Jitčin otec pracuje v té době jako nadporučík u pohraniční stráže, a proto není pro mladá děvčata problém dostat se až na palouk za Kolonádu, který je přesně na hranicích. Holkám je v té době 19 let, a tak se s nimi mladí pohraničníci vesele dávají do řeči. Za chvíli je opustí a děvčata si na louce rozloží deku. Přítomnost železné opony je nikterak nezajímá. Jsou zde samy a v klidu si mohou vychutnávat letní podvečer a klábosit o všem možném. Nikdo je tu neuslyší. Okolo půl desáté balí svůj piknik a odcházejí domů. Nadporučík Pavel toho dne slouží noční směnu na rotě. Děvčata se staví pozdravit jej. Starostlivý otec jim nabízí odvoz, nicméně Jitka i Hanka jednohlasně odmítají s argumentem, že se chtějí ještě projít a vydávají se od roty na Reistně po cestě dolů do Valtic. Je něco málo po dvaadvacáté hodině. Ve chvíli, kdy procházejí pravotočivou zatáčkou u božích mukou, nad městečkem je už tma. Holky vesele klebetí. Ani jedna z nich si ničeho nevšimne. Jitka, která jde blíže levému okraji cesty, z ničeho nic s výkřikem padá k zemi. Než se Hanka stihne vzpamatovat, prosviští nablýskané ostří hasičské sekery znečistěné Jitčinou krví kolem její hlavy. Dává se zběsile na útěk. Křiku si všimnou pohraničníci na přechodu a vysílají do míst, odkud křik přichází, pohotově hlídku. U božích mukou nacházejí bezvládné tělo Jitky Pavlové. Nejeví známky života. Ani nemůže. Díra v hlavě po hasičské sekeře znetvořila obličej k nepoznání. Asi o sto metrů dál nacházejí i Hanku. Při útěku zakopla a po nárazu o strom do hlavy zůstala v bezvědomí. Přivolaný lékař konstatuje smrt Jitky Pavlové ve 22.46 hodin. Po vrahovi nenalézají žádné stopy. Hanka po nárazu do hlavy trpí výpadkem paměti a na celou událost si nepamatuje.
Z policejního spisu po ohledání místa činu:
- Tělo Jitky Pavlové leží na pravém boku, obličejem k zemi. Zavražděna byla úderem ostrého předmětu do temene hlavy. Zranění na místě podlehla. Stopy po pachateli nejsou identifikovány. Policejní pes je zmaten změtí pachů v okolních vinohradech.
Stage 2 – Kaplička u Úvalského rybníka
Začátkem září roku 1988 se Martin Kreutzer z Úval vydává pěšky do školy do Valtic. Nejde po asfaltové cestě směrem k rotě, ale vydává se směrem k Úvalskému rybníku a dále k Šedovu mlýnu, kde jej má čekat kamarád a spolužák Vojta Šeda. I přes brzkou ranní hodinu je již dost světla. Je 3.9.1988 a kamarádi se spolu se svou třídou mají sejít na železniční stanici Valtice, odkud půjdou na branné cvičení směrem přes větrolam do Hlohovce. Martinovi cesta ubíhá a vesele si píská. Už za dvacet minut se má potkat s kamarádem. U staré kapličky na hrázi Úvalského rybníka se dvanáctiletý Martin zastavuje, aby si odskočil na malou. Ve chvíli, kdy stojí čelem ke staré lípě a vykonává potřebu, uslyší za sebou rychlý krok. Otočí se. V poslední chvíli zahlédne siluetu člověka, který se napřahuje sekerou. Ledové ostří protne vzduch a zaryje se Martinovi přímo do obličeje. Chlapcovo tělo padá k zemi. Chroptí snahou lapat po dechu. Muž jej ještě několikrát udeří ostřím sekery. Martinův nelidský řev jej povzbuzuje a sekerou máchá jako smyslů zbavený. Chlapec je celý od krve a dosekaný leží na zemi. Útočník jej doráží ranou do hlavy. Martin už se s Vojtou nikdy nesetká. Vojta na kamaráda čeká marně.
Z policejního spisu po ohledání místa činu:
- Martin Kreutzer byl zavražděn dvaatřiceti sečnými ranami. Smrtelná byla poslední z nich, vedená přímo na pravý spánek. Zavražděn byl u členité lípy. Prví úder přišel pravděpodobně zezadu z boku do lícní kosti. Další údery byly vedeny do ležícího těla. Tělo bylo nalezeno rozčtvrcené v kapli, která stojí asi pět metrů od místa, kde byl proveden první úder. Na místě činu zajišťujeme stopy. Otisky bot velikosti číslo 10 patří pravděpodobně útočníkovi – vrahovi.
Stage 3 – Boží muka Bricol
„Hlavně jeď opatrně, Libore.“ „Neboj, není až tak pozdě, domů dorazím úplně v pohodě. Tak, kdy se zase uvidíme?“ ptá se Libor Jany. Poznali se na hodové zábavě v Dolních Dunajovicích. Libor tam přijel s kamarády pobavit se. Jana mu hned padla do oka. Jediný problém, který mezi nimi stál, byla menší vzdálenost. Jana je z Březí, Libor z Poštorné. Liborovi rodiče jsou naštěstí chápající, a proto není problém, aby si Libor půjčil jejich stodvacítku a za Janou si dojel. „Libore, já už musím domů. Zavolej mi až přijedeš, máma už bude spát.“ Libor se s Janou rozloučil a odjel. Škodovka spokojeně ukrajuje cestu. Míjí Sedlec a blíží se k Valticím. Před zatáčkou u šlechtitelské stanice zpomaluje. Levotočivá zatáčka ráda vyhazuje. Najednou uvidí u krajnice pohyb. Zpomalí ještě víc. U krajnice pobíhá malý bílý špic. Libor vystoupí z auta. Chtěl psa odvézt na služebnu policie. Ta se snad o psa postará, jistě má známku. Vzal psa do náruče. Ve chvíli, když nakládal psíka na zadní sedadla rozetnul tichý vzduch švih a následně prasknutí kosti. Libor se v bolestech svalí k zemi. Snaží se nahmatat zdroj bolesti. Od kolena ale nenahmatá nic. Další rány přichází v zápětí. Poslední, co by si Libor zřejmě vybavil, je kromě nesnesitelné bolesti, díky které omdlévá, také silueta útočníka. 7. května 1989 ve 22.50 Libor Taláb vydechl naposled. Jana Křižková už jej nikdy nespatří. Na jeho pohřbu se psychicky zhroutí. Jejímu stavu rozhodně nepomohou časté policejní výslechy. 25. května téhož roku v ranních hodinách nachází Edita Křižková svou dceru Janu mrtvou. Jana spáchala sebevraždu v koupelně jejich domu v Březí. Podřezala si žíly na zápěstí.
Z policejního spisu po ohledání místa činu:
- Po příjezdu k inkriminovanému místu zajištěn osobní automobil tovární značky Škoda typ 120, bledě modré barvy, SPZ BVA 10-65.
- Na automobilu jsou rozpoznány čtyři sady otisků prstů.
- Tělo zavražděného je omotáno okolo řetězu, který tvoří malý plot kolem Boží muky.
- U hlavy zavražděného je nalezena hlava psa malého plemene bílé srsti. Zbytek těla psa není nalezen.
Stage 4 – Kaplička na ulici Petra Bezruče
Léto roku po revoluci nastoupilo velmi brzo. A tak se pláže a kemp u rybníka Apollo rychle zaplnily lidmi. Byl začátek června a na písečné pláži na jihovýchodní straně rybníka byla doslova hlava na hlavě. Na kole sem přijel z nedalekých Valtic i Marek Pospíšil. Včera, 8.června, oslavil zrovna 24 let. Sešel se tu s dalšími pěti kamarády, vše probíhalo podle plánu. Všichni se výborně bavili. Kolem druhé hodiny odpolední se kamarádi rozloučili s tím, že se večer sejdou ve vinárně vedle radnice ve Valticích s tím, že ještě jednou oslaví Markovy narozeniny. Marek se vydal na kole sám přes les domů. Jel okolo Nového dvora směrem na Ladenskou alej a zámeček Rendezvous. Na lesní křižovatce se dal směrem vpravo a kolem kapličky u svaté Anny se dostal k valtickému hřbitovu. Z dálky bylo slyšet rozjíždějící se vlak ze stanice ve Valticích. Rozhodl se proto, že šlápne do pedálů, aby přejezd u zastávky projel ještě před tím, než závorářka stáhne závory. To se mu ale nepovedlo. Závory zaujaly vodorovnou polohu ve chvílí, když bych asi v polovině sjezdu z kopce. Nedalo se nic dělat. Musel před přejezdem zastavit. V dáli slyšel supět dieselovou lokomotivu, která vytahovala náklad do kopce od stanice Valtice směrem na Břeclav. „Odkud jedeš?“ uslyšel za sebou náhle Marek hluboký mužský hlas. Vlevo od něj se objevil poměrně urostlý muž. Nebylo mu to divné, občas jej vídal v hospodě na Pančavě na Lipové ulici. Dal se s mužem do řeči. Čím více se blížil vlak k přejezdu, tím zřetelněji si Marek všímal chvění hlasu onoho muže. Ve chvíli, kdy nákladní souprava míjela zastávku, muž spíše vzlykal než mluvil. Marek z něj měl divný pocit. Nicméně, moc si toho nevšímal. Ale to jen do chvíle, než lokomotiva a první dva vozy minuly přejezd. Z ničeho nic muž Marka napadl a přesně mířenou ranou pěstí na spánek jej srazil z kola. Útočník nečekal na to, až se Marek vzpamatuje a rovnou jej drapl za vlasy a táhl k přejezdu. Marek se snažil bránit, ale bolest, kterou mu působilo tahání jeho těla za vlasy jej celkem slušně vyřadila z boje. Navíc mu tekla krev z ucha. Útočníkova rána do oblasti spánku mu pravděpodobně tlakem poškodila bubínek, a tak Marek ztrácel rovnováhu. Ačkoli vlak projížděl přes přejezd ani ne čtyřiceti kilometrovou rychlostí, nic nebránilo tomu, aby se stal vražednou zbraní. Muž Marka za závorami postavil a žduchl ho do projíždějícího vlaku. Desátý vůz soupravy Marka zachytil a strhl pod sebe. Odvalující se okolky železničních kol připomínají kráječ na salám v samoobsluze. Přes Markovo už bezvládné tělo projelo dalších dvaatřicet náprav.
Z policejního spisu po ohledání místa činu:
- K místu vraždy přivolala policii závorářka, která si po průjezdu manipulačního vlaku číslo 86422 všimla na přejezdu neznámých předmětů. Po bližším ohledání zjistila, že se jedná o torzo lidského těla.
- Kolo zavražděného se nalezlo v pravém jízdním pruhu místní komunikace směrem od Lednice.
- Tělo bylo v podstatě rozděleno na osm kusů. Horní a dolní končetiny každá zvlášť, hlava a trup těla roztrhán jízdou vlaku na tři kusy.
- Jediným svědkem mohl být vrátný z místní dopravní školy. Ten byl bohužel v době neštěstí na obchůzce areálu. Závorářka si ničeho nevšimla.
Stage 5 – Svatá Anna
Lenka s Rosťou jezdili na prázdniny k babičce do Hlohovce každý rok. Léto na vesnici pro ně znamenalo spoustu možností. Bylo rozhodně vhodnějším místem k prázdninovým radovánkám než prašná a šedá Ostrava. Přeci jen, samostatný pokoj pro každého ze čtrnáctiletých dvojčat představoval dokonalý ráj oproti společnému pokoji v bytě v paneláku. Babička Marta své vnoučata bezmezně milovala, a tak se na pobyt u ní vždy těšili. Byla k nim vždy laskavá a přívětivá a nikdy nebyl nic problém. A když se babička vydala na procházku do nedalekého lesa, aby nasbírala byliny na zimu, zůstávala dvojčata doma jen se svými kamarády. Nebylo to divné. Babička bydlela na malé vesnici, kde každý znal každého. V pátek večer se babička rozhodla, že v sobotu vyrazí na svou oblíbenou procházku na celý den. V sobotu vstala brzy z rána, obstarala svůj malý chov slepic a připravila vnoučatům oběd. Z domu odešla kolem deváté hodiny. Byl pěkný letní den a babička se vyžívala ve sběru bylin. Ráda je sušila, v zimě z nich připravovala čaje. Rozhodla se, že si procházku trochu prodlouží, a tak od rybníku u Alahu pokračovala dále na Valtice odkud se chtěla vydat vinicemi zpět do Hlohovce. Kolem čtvrté hodiny odpoledne se posadila na starou lavičku u kapličky severně od železniční trati. Místní této kapli říkají svatá Anna. Chvíli si odpočinula, napila se a nastavila příjemným paprskům letního slunce. Vlahý větřík jí příjemně hladil vrásčitou tvář. Už byla na odchodu, když ji napadlo, že by se u kapličky mohla pomodlit. Odložila svůj malý batůžek a košík s bylinami a poklekla na trávu před kapličkou a oddala se rozjímání. Z ničeho nic, jako blesk s čistého nebe ucítila na temeni hlavy ruku, která ji zajela do vlasů. Než stihla cokoli podniknout ruka ve vlasech silným pohybem hlavu zaklonila. Ledové ostří loveckého nože í projelo hrdlem. Marta se sesunula k zemi. Její tělo se zmítalo na zemi před kaplí v bolesti. Naposled vydechla asi pět minut poté, co ji vrah podřezal. Vnoučata už nikdy svou babičky neviděla.
Z policejního spisu po ohledání místa činu:
- Martu Vávrovskou našel náhodný chodec v tratolišti krve.
- Usmrcena byla prořezáním krčních tepen a hrtanu.
- Na místě činu byl nalezen lovecký nůž. Na noži byla zajištěna kompletní sada otisků prstů. S největší pravděpodobností patří vrahovi.
- Sada otisků se shoduje se sadou otisků prstů z automobilu tovární značky Škoda typ 120 bledě modré barvy SPZ BVA 10-65, který byl zajištěn u případu č. 1665-08/1987K
- Nebyli zajištěni žádní svědkové
Stage 6 – Kaple na ulici Lipová
Pravidelným a svižným krokem se vracel Zdeněk Kaprál z práce. Ve svých devatenácti letech si přivydělával na studia jako hlídač ve vinicích na tratích Hintertály nad Valticemi. Bydlel na Malé Straně, takže to měl od staré roty poměrně daleko. V polovině října 1992 bylo ještě stále krásné babí léto. Proto ho překvapilo, jak rychle se začala stahovat mračna. Schylovalo se k dešti a tak Zdeněk ještě více přidal do kroku. Říkal si, že pokud bude opravdu pršet, schová se na chvíli na místním kravínu, který už měl na dohled. Jeho strýc pracoval z živočišné výrobě jako veterinární technik . Z nějaké osobní pohnutky, nebo snad i ze zvědavosti, se Zdeněk zastavil u malé kapličky kousek nad kravínem. Viděl ji už stokrát, už stokrát tudy procházel. Ale nikdy jej nenapadlo si ji pořádně prohlédnout. Nikdy mu nepřipadala tolik zajímavá a mystická jako dnes. Kdo ji postavil? Proč ji postavil? Hlavou mu běžela spousta otázek. Ani na jednu z nich si nedovedl odpovědět. Začal mimoděk uvažovat nahlas. Pořád si kladl otázku, co asi má kaple tady u cesty za význam. Z ticha, které narušovalo jen šustění začínajícího deště se mu však dostalo odpovědi. „Protože tady teď chcípneš jako prašivý pes!“ Ledově hluboký mužský hlas zazněl ve Zdeňkových uších jako kostelní zvon. Než se stihl otočit, ucítil na krku ledový kov. Byl to řetěz, kterým onen muž začal Zdeňka škrtit. Ze všech sil se mu mladík snažil vymanit. Škrábal jej po rukou, kopal, pokoušel se křičet. Nic z toho nepomohlo. Asi po pěti minutách Zdeněk upadl do bezvědomí. Domů už nikdy nedošel. Na místní vývěsní desce se objevilo parte oznamující, že dne 12.10.1992 tragicky zahynul.
Z policejního spisu po ohledání místa činu:
- Tělo zavražděného bylo nalezeno v katastru obce Valtice na ulici Lipová poblíž zemědělského statku živočišné výroby. Tělo bylo pověšeno řetězem na jednom z ořešáků u cesty.
- Zvláště brutální byl způsob vraždy. Vrah mladíka nejprve škrtil řetězem, který slouží k uvazování dobytka. Když mladík upadl do bezvědomí, protáhl vrah řetěz dutinou ústní a hrtanem přes díru v hrdle, kterou prořezal nožem nalezeným u místa činu. Takto zmučené tělo pověsil na strom. Pro jistotu do těla zasadil dvacet jedna bodných ran.
- Na noži a těle oběti byly zajištěny otisky prstů. Patří stejné osobě, která vraždila 5.8.1991 u kaple Sv. Anny ve Valticích. Evidentně se jedná o sériového vraha
Stage 7 – Boží muka u Katzelsdorfského zámečku
„Tady někde to musí být!“ opakoval Radek pořád dokola. Dan na něj jen koukal. Už byl dost unavený. „Radku, kašli na to. Za chvíli se začne stmívat, pojedeme raději domů“. Dan dávno vzdal snahu. Chlapci na okraji lesa hledají zaniklý zámeček. Na hranicích Česka a Rakouska mezi obcemi Valtice a Katzelsdorf byl kdysi zámeček, který sloužil jako hájenka. Dan se to dověděl od dědečka, který prožil vojnu právě na nedaleké rotě, a proto se dostal i sem, k torzu zámečku a polorozpadlé kapličce zvané boží muka. Lidé sem tehdy volný přístup neměli, protože do pádu totalitního režimu byl zámeček za dráty. Ovšem teď, v roce 1992 po drátech není ani památky. Snad jen zbytky stožárů s reflektory na osvícení železné opony připomínají události předlistopadové doby. Dan řekl o zámečku svému nejlepšímu kamarádovi Radkovi. Radek si umanul, že musí torzo zámečku najít. Lákala ho historie jeho rodného kraje a málokterý mladík ve Valticích věděl o historii města tolik co on. „Dane, počkej ještě chvíli. Jsme tu přece autem, doma jsme za pět minut, nechej mě ještě chvíli hledat. A kdyby si mi pomohl, bylo by to jistě rychlejší.“ Žadonil Radek. Ale Dan už své myšlenky upíral k dobré večeři, která na něj čekala doma. Měl sto chutí Radka popadnout, posadit ho do auta a odjet domů. Překonal se a v klidu povídá: „Já už nemůžu, jsem unavený. Už tu šaškujeme od oběda a pořád nic. Ještě si chvíli poležím v trávě a pojedeme. A pokud nechceš, pojedu sám, můžeš jít do Valtic pěšky. Zítra je taky den.“ Ležel spokojeně dál v trávě a pozoroval dubnové slunce sklánějící se nad horizont. Radek ani netušil, že Dan usnul. Hledal zapáleně dál v lesíku cokoli, co by připomínalo základy zámečku, jeho zdi, nebo jakoukoli spojitost s ním. Už se chtěl vzdát, když tu v houští u cesty narazil na kus kovové tyče vyčnívající ze země. A o kousek dál další. Začal zběsile hrabat v zemi. Zjistil, že se jedná o kolejnice v betonové patce. Bylo jich tu celkem osm. Šest dlouhých a dvě krátké. Usoudil, že toto rozhodně k zámečku nepatří a už chtěl odejít. To se mu ale nepodařilo. Otočivší se Radek narazil do urostlé postavy muže v zeleném oděvu. Nestihl šokem ani vykřiknout. Muž na nic nečekal a ucpává mu hadrem ústa tak, aby nemohl křičet, a pohotově mu svazuje ruce. Marně se Radek brání. Muž je silnější. Mnohem silnější. Než se Radek vzpamatuje, mohutná postava jej táhne zpět ke kolejnicím v zemi. Teď se sobě navzájem dívají do očí. Ty Radkovi jsou plné hrůzy. Oči muže letmo těkají po okolí. Celý se chvěje. „Musíš jít. Musíš, prostě musíš….“ Opakuje muž jako smyslů zbaveny. Radkův tep se stále zrychluje. Cítí, jako by se mu srdce snažilo vyskočit přes žebra z hrudi. Muž jej povalí na kolena. Radek klečí zády k chlapovi, který zjevně není normální. Ten pevně uchopí Radkovu hlavu do rukou. „Musíš, prostě musíš. A pozdravuj je, tam nahoře, Mámu i tátu! Už musíš odejít“ To jsou poslední slova, která Radek kdy slyšel. Vyřkl je onen záhadný muž. Ten, který teď drží Radkovu hlavu v rukou a pevně ji svírá. Prudce s ní trhne a naráží jí na jednu z kolejnic. A znova. A znova, znova, znova a ještě jednou. Až do doby, dokud se Radkovo tělo nepřestane zmítat v šílených bolestech. Poté jej upustí a uteče. Dan, který usnul svého kamaráda nachází z rozbitou hlavou nabodnutou na kolejnici. Radek je mrtev. Dan se s hrůzou rychle vrací do města pro pomoc. Radkovi však už nikdo nepomůže.
Z policejního spisu po ohledání místa činu:
- Daniel Barták si nic nepamatuje, usnul totiž v trávě a nic podezřelého neslyšel. Svého kamaráda Radka Nechytila nalézá již mrtvého
- Na místě činu jsou zajištěny pouze otisky obuvi. Pánské pracovní obuvi velikosti č. 10
Stage 8 – Boží muka nad parkem, Finálka
Venku se tiše a romanticky snášely vločky sněhu. Sněžilo opravdu hustě, bylo něco kolem pěti stupňů pod nulou. Nádherné počasí pro Štědrý den. Jako vystřižené z knížky od pana Lady. Kláru objímá vánoční nálada. Je doma, dodělává přípravy na štědrovečerní večeři. Ze všeho nejvíce se těší na rozzářené oči svých dětí pod stromkem. Její manžel právě dozdobil vánoční stromeček a rodina usedla ke sledování odpoledních pohádek. Domem prochází vůně vanilky a badyánu ze svařeného vína. Klára si malými doušky vychutnává horký nápoj. Pociťuje štěstí. Štěstí z tepla rodinného krbu. Kolem třetí se rozhodla, že ještě vyvenčí psa. No psa. Psíka. Letošní štěně jezevčíka. Navlékne Artovi obojek a už i to s ním peláší po Polní ulici. Má vymyšleno, že projde dlážděnou alejí a přes park se kolem zámku vrátí zpět. Na kraji aleje Artovi odepíná vodítko a pouští psa, aby se mohl proběhnout. Venku ještě pořád drobně sněží. Vločky se s absolutním tichem snášejí z nebe, jako peří z roztrhaného polštáře. Vánoční ticho je zvláštní. Oproti všedním dnům je to ticho hluboké, ale přívětivé, laskavé. Ve chvíli, kdy Klára prochází okolo božích mukou na konci dlážděné aleje a chystá se stočit svou cestu do parku, protne ono vánoční ticho výkřik. Výkřik zoufalý, ustrašený, výkřik z hrozné bolesti. Bolest, kterou cítí ve svých zádech. Neznámá postava se zběsile směje a znova se napřahuje hasičskou sekerou. Klára krvácí ze zad. Její bílá bunda se okolo rány barví. Dostane ještě dvě rány do zad. Pak ji mužská ruka uchopí za bundu a táhne ji sněhem směrem k parku. Klára ještě chvíli křičí. Pes kolem zběsile štěká. Ve chvíli, kdy přestal štěkat, utichl i Klářin hlas zoufale volající o pomoc. Nikdo ji tu neslyší. Je od města dost daleko a všichni, kteří v těchto místech běžně venčí psy sedí doma u televize. Muž jí dál táhne do parku. U závory se dává doleva podél staré zdi parku a schází dolů na palouk. Tam Kláru chvíli pozoruje. Je v bezvědomí. Vytáhne nůž a svůj hrůzný čin dotáhne k dokonalosti. V podstatě Klářino tělo porcuje. Zbytky poté schovává do starých šachet, které odvětrávaly podzemní chodby patřící k místnímu zámku. Jen její srdce schovává jinam. Má pro něj zřejmě mnohem větší význam než zbytek těla. Štědrý den roku 1994 není pro rodinu Kláry Lakosilové šťastný a veselý.
Z policejního spisu po ohledání místa činu:
- Dle způsobu vraždy a otisků prstů na zajištěné sekeře je jisté, že se jedná o vraha, který už v minulosti zabil. Vrací se v pravidelném intervalu. Vraždí v blízkosti sakrálních staveb. Tělo zavražděné se nachází na kusy rozřezané ve vstupu do podzemních prostor parku. Hlava je ukryta ve větrací šachtě. Vstup do šachty je zajištěn jen plechovými dvířky v cihlové zdi parku napravo od vstupu do parku od lesní cesty. Ostatky poté do servisních vstupů na palouku vlevo od závory. Zde se nachází horní i dolní končetiny a trup.
- Pachatel poškodil tělo jen na jednom místě. Vyňal z něj SRDCE. To ukryl pod zbytek cihlového pilíře zídky, který se volně povaluje cca 5 metrů od konce zdi.
Jak na něj přišli?
- Po poslední vraždě ze dne 24.12.1994 si policie na základě otisků prstů a dalších zajištěných důkazů jde na jisto pro Petra Janečka. Ten se pod tíhou svědectví průkazného materiálu přiznává. Nejdříve k pěti, později k osmi vraždám. Soudce na něj okamžitě uvaluje vyšetřovací vazbu. Soudní znalec v oblasti psychiatrie jej označuje za nebezpečného psychopata, který vraždí z osobních pohnutek. Místa vražd si vybíral svědomitě, vraždy vždy promyslel. Pouze oběti byli náhodné. Vraždy probíhali v blízkosti sakrálních staveb – kapliček a božích muka. Na základě úsudku odborníků se tak děje, protože vrahovi rodiče umírají po kolizi automobilu se sakrální stavbou. Vrah se tedy mstí za smrt svých rodičů. Krajský soud v Brně jej dne 24.4.1995 odsuzuje k výjimečnému trestu odnětí svobody nepodmíněně ve věznici s ostrahou na dobu dvaceti sedmi let . Do nápravného zařízení v Žatci je Petr Janeček převezen 1.6.1995 z vazební věznice. Dne 1.9.1995 spáchá v cele sebevraždu oběšením.
A teď k samotné keši. Nechtěli jsme strohou cestou jen tak opsat historická fakta a umístit si někde krabičku. Jelikož jsme oba cyklisté, snahou bylo docílit uceleného okruhu okolo Valtic a k tomu přidat nějakou tu krabičku. Udělat to prostě jinak. Je nám jasné, že se kupě lidí líbit nebude už jenom kvůli příběhu. Nicméně, snad se najdou i takový, kterým se líbit bude. Tak snad….
Keš je konstruovaná nejlíp pro kolo, navrhovaná trasa je vyznačena na mapě, okruh de dlouhý cca 22 km. Pro náročné turisty slibuje krásnou procházku kolem Valtic. Pro ty pohodlné kešery, nebo rychlokešery máme taky dobrou zprávu. Celá trasa se dá objet autem. Nikde žádný zákaz ani příkaz. Jen budete mít sem tam své geovozidlo trochu špinavé.
No a jak na to teda. Pro první dva typy kešerů navrhujeme odstavit dopravní prostředek s motorem na náměstí a odtud se vydat ke Stage No.1 . kde naleznete souřadnice další keše a taky písmeno s číslem. To je dobré si zapsat. A tak se to opakuje až ke Stage No.7 . No a pak už stačí jen dosadit a vypočítat finálku. Jo a ještě jedna dobrá zpráva. Pokud si nepřečtete celý listing, tak finálku nenajdete. Pokud teda neobjevíte nápovědu jak vrata v textu :D Jo a mějte oči na stopkách, to se bude občas taky hodit :D Takže přejeme příjemný odlov.
Ps: pro prvního odvážlivce bude ve finálce připraven cár papíru – něco jako diplom nebo možná poděkování, tak snad se bude líbit.
A teď jak na to.
K hledání toho moc nepřiblížíme ,protože souřadnice k následující keši jsou vždy v keši o pozici níže, stejně jako číslo, které je potřeba si zapsat a s jeho pomocí pak vypočítat souřadnice finálky.
Takže takže: rozhodně začněte na stage 1 – Boží muka na Reistně.
Souřadnice: N 48° 44.520, E 016° 44.409 . Hint: JHS dole kámen
V této keši najdete souřadnice a hint k další stage a tak dál až k finálce.
Pozor na kešku na stage 5 – nemá až tak obvyklý tvar a konstrukci – teda alespoň jsme se ještě s takovou keší nesetkali. Nicméně, na keši je jedno jediné volně stojící číslo. Tím číslem je A. Přesně to A, které budete potřebovat do finálky.
Zdůraznit ještě musíme stage 6 – Kaplička na Lipové – taky nehledejte krabku. Hint Vám prozradíme teď a tady:
Nehledej krabičku, nemáš to v malíčku. Lepší bude na modlitbu vzpomenout a její text nezapomenout.
No proč asi. Počet písmen v prvním slově = X, ve slově druhém = Y a ve slově třetím = Z
Souřadnice další keše tedy dostanete takto:
N 48°42. (C-3) A (2xB) E 016°46. (A+B) (C/2) (A+B)
Tím pádem jste si vypočítali souřadnice stage 7 a ještě k ní přidávám hint –
- Magnetická
Pokud jsme obešli všech sedm stage, a máte úspěšně odlovena všechna potřebná čísla, můžete se dát směle do luštění souřadnic finálky. Není to těžké. No a teď už v podstatě zbývá jedno jediné. Najít finálku. Pro ty bystřejší z vás to bude hračka. Ti, co neumějí číst mezi řádky se budou muset spolehnout na přesnost své GPS.
Pro kešera, který provede FTF je ve finálce připraven takový malý dárek – něco jako diplom či poděkování, takže si jej směle může vzít.
Doufáme, že se Vám keška bude líbit a že si ji užijete i s pěknou procházkou či projížďkou na kole. Přejeme úspěšný odlov. Lishaak01 & Holec 7691
Additional Hints
(Decrypt)
anwqv feqpr