Poklad v Borku, původně povesti MSK
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(regular)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Jednoducha tradicka v lese.
Poklad v Borku V Borku u Skřečoně je prý zakopán poklad. Hodně lidí se pokoušelo jej získat, ale všichni se vraceli s prázdnýma rukama. Poklad strežily tajemné síly. Asi před sto lety žili ve Skřečoni tři lakomci. Z nich nejbohatší a nejlakomejší se jmenoval Kańa. Měl největší statek v okolí a peněz tolik, že by si za ně mohl koupit půl Skřečoně, přesto mu to bylo málo. Druhý lakomec se jmenoval Benda a třetí Stańa. Ti tři se jednou v hospodě dozvěděli, že v samém středu Borku je zakopán poklad. Je tam prý tolik penez, že je ani tři siláci nejsou schopni odnést. Od té doby, ti tři lakomci neměli pokoje. Ve dne, v noci, pořád přemýšleli, co kdyby je někdo předešel a o ten poklad připravil... A tak se brzy sešli všichni tři u boháče Kani. Radili se, ale handrkováni nebralo konce, kolik peněz komu z nich připadne. Nakonec se usnesli, že si nechají poradit od staré čarodějnice, která prý měla spolky s čertem. Vědma žila na samotě v chatrné chalupě. Od ní se lakomci dověděli, že si pro poklad musí jít na Velký pátek, tehdy že zlé síly tratí nad poklady svou moc, ale během dobývání pokladu, že musí všichni tři mlčet, jinak že se poklad znova propadne do země. Nadešel Velký pátek a Kańa, Benda a Stańa, vybavení nářadím a pytli na peníze, se časně ráno, před východem slunce, vydali k Borku. Hned se pustili do práce. Kopali už hodinu, dvě a poklad pořád nikde. Práce byla namáhavá, pot z nich jen lil, čas plynul pomalu a nejhorší věc, museli mlčet ač je jazyk tuze svědil. Dopřáli si chvíli odpočinku a když se opět pustili do práce, vyjel z aleje černý kočár se čtyřspřežím černých koní, ale jak zvláštních... Koně měli jen tři nohy, vždy dvě vzadu a jednu vepředu. Naši tři lakomci pochopili, kdo to asi je. Jen na sebe významně pohlédli a kopali dál. Koně se u nich zastavili, černě oděný pán vyhlédl z kočáru a ptal se na cestu do Bohumína. Když mu na otázku nikdo z lakomců neodpověděl, zamračil se. Kočár se rozjel a brzy skončil v lese. Potom, po chvilce kopání narazily kylofy na železnou skříň s pokladem. Tehdy se k nim blížil malý, hrbatý trpaslík, tlačící před sebou kolečko..., ale kolečko bylo stejně zvláštní, jako ti koně. Mělo kola jen polovinu. Človíček se proto k lakomcům blížil jen velmi pomalu. Vždy si musel půlkolečko nastavit na tu okrouhlou polovinu. Když konečně dojel před kopáče, rukávem si utřel zpocené čelo a zeptal se jich: " Za jak dlouho doženu pána, který tudy jel před chvíli ?" Kańu ta otázka tak rozčílila, že zapomněl na varování čarodějnice a trpaslíkovi odpověděl: " S takovým kolečkem ani do smrti ne". Jen to dořekl, vzpamatoval se, ale bylo pozdě.... Skříň se s velkým lomozem propadla hluboko do země. A na zemském povrchu se strhla taková vichřice, že lámala staleté duby jako slámky. Naše tři lakomce vymrštila do vzduchu a odnesla je každého jiným směrem. Kańu zanesla do Lutyně, Bendu do Bohumína a Stańu do Dětmarovic. Nedodrželi předepsaný rituál. Stejně sklidili jen výsměch. Lidé se jim smáli už z dálky a ptali se: "Jaký byl let vzduchem ?" A tak naši lakomci zalezli a teprve, až lidé trochu na jejich dobrodružnou výpravu pozapomněli, šli opět mezi ně. Od té doby prý nikdo jiný poklad v Borku nehledal a tak tam jistě leží ještě nyní. Proto nezapomeňte při odlovu tohoto pokladu mlčet, aby se také Vám nestalo to, co se stalo našim lakomcům...:-) Pěkný lov.
Additional Hints
(Decrypt)
Molyá páfg xzrar fgebzh, xgreá mhfgáiá cb cbxápraí.