Svatý Florián - ochránce v nebezpecí ohne, vody a války, patron hasicu, kominíku a zedníku. Postava ve zbroji rímského vojína s mecem a korouhví, vylévající vodu z vedra na horící dum v pripomínce toho, že prý kdysi svou modlitbou odvrátil plamennou zkázu.
Pocházel z vojenské rodiny a sám byl na konci 3. stol. n. l. vojenským úredníkem na území dnešních Horních Rakous. V té dobe, za vlády císare Diokleciána, kdy byla rímská ríše zmítána bídou a cetnými válecnými konflikty, hledal prostý lid v krestanském ucení útocište pred existencní nejistotou. Císar, ve snaze obnovit upadající ríši a s ní i tradicní rímské pohanství, zbavoval krestany úrednických míst, propouštel je z vojska, pronásledoval kazatele. Jeho dvouleté protikrestanské tažení stálo verící radu mucedníku. Jedním z nich byl i pozdeji kanonizovaný Florián. Za to, že se nechtel vzdát své víry a snažil se osvobozovat zajaté krestany, byl 4. kvetna r. 304 svržen s mlýnským kamenem na krku do reky Enže poblíž rímské osady Laureascum (dnes mesto Lorch v Rakousku). Pohreb byl nedaleko Lince, v místech kde dnes leží mestys St. Florian, a nad jeho hrobem byl už v 6.stol. vystaven augustiniánský klášter. Mucedníkovi ostatky pak prenesli dva jáhnové do Ríma a v roce 1183 je získal od papeže polský král Kazimír, aby je uložil v nove vystaveném chrámu sv. Floriána na Krakovském predmestí Kleparz. Hornorakouský národní svetec se tak stal i polským zemským patronem a krome chrámu , jenž mu byl zasvecen, po nem byla pojmenována i jedna z bran krakovských mestských hradeb. Cást svetcových ostatku získal z Polska také Karel IV. pro svatovítský chrám v Praze. Tak sv. Florián pronikl hloubeji i do ceského povedomí. V samotné církvi nebyl nikdy predmetem rozsáhlého kultu, jeho uctívání melo spíš profánní charakter a bylo rozšíreno zejména mezi venkovským lidem. Stal se typickou postavou štítových výklenku vesnických chalup, lidových maleb na skle, svatých obrázku a rustikálních, hlavne pozdne barokních plastik, jako jsou napr. svetcovy sochy v Lipnicích nad Sázavou ci ve Slavonicích. Casto se objevoval i na morových sloupech ve spolecnosti morových patronu, jak je tomu treba v Policce, Hostivicích nebo Velvarech. Jeho obraz najdeme ve velehradské bazilice, jeho socha zdobí hlavní oltár kostela v Borovanech. Také Praha má nekolik významných umeleckých památek svato floriánského kultu. Dominuje mezi nimi svetcova socha od I. F. Platzera z poloviny 18. století na nároží domu U zlatého andela na Staromestském námestí, známejšího asi restaurací U prince. K zajímavostem patrí i jeden z bocních oltáru ve staromestském kostele sv. Jakuba. Jako jeden z mála v Praze je zasvecen sv. Floriánovi. Jeho donátorem byla v roce 1715 kominická dynastie Demartinu - její príslušníci dedili kominická privilegia od dob Rudolfa II. až do našeho veku a karlínský kominický mistr Hugo Demartini, císarský rada a protektor Kominické jednoty, byl na sklonku minulého století velitelem karlínského dobrovolného sboru a clenem Zemské ústrední hasicské jednoty království Ceského. Presto však sv. Florián zdomácnel spíše ve venkovské komunite.
Katolická církev si jeho památku pripomíná 4. kvetna.
PS: texty a obrazky jsou pouzity z dostupnych internetovych zdroju.