Něco z historie
Svatý Václav byl křestanský světec a mučedník, ceský kníže z rodu Premyslovcu se narodil kolem roku 903 (podle nekterých legend ve Stochove) jako první syn knížete Vratislava a knežny Drahomíry.
Podle legendy ho vychovávala babicka Ludmila a knez Pavel, pozdeji navštevoval „latinské vysoké ucení“ na Budci. Již jako mladík prý projevoval svoji zbožnost pestováním vína a obilí k eucharistické hostine – bývá zobrazován, jak mlátí a mele obilí a vymackává ci lisuje hrozny –, osvobozováním veznu, borením šibenic, vykupováním otroku a pohanských detí i jejich vyucováním, kácením model, stavením nových chrámu, prisluhováním pri mši, nošením dríví chudým, hoštením sirotku atd. Roku 923 se stal knížetem.
Jeho politika, zejména ve vztahu k nemecké ríši, narazila na odpor jeho bratra Boleslava, který roku 935 pozval Václava na hostinu na svuj hrad ve Staré Boleslavi a dal ho najatými vrahy u dverí kostelíka sv. Kosmy a Damiána zavraždit.
V tomto kostelíku byl rovnež pohrben. Roku 938 dal Boleslav prenést jeho telo na Pražský hrad a uložil ho v jedné z apsid svatovítské rotundy. Svatý Václav je nejcasteji zobrazován jako stojící postava ci polopostava v rytírském brnení s mecem, štítem s orlicí jako zemským symbolem ci s praporcem s orlicí nebo držící staroboleslavské paládium.
Na koni je zobrazován od 17. století. Svatováclavská „pravá podoba“ opakuje v cetných barokních kopiích patrne gotický prototyp (nejstarší kopie je uložena v malostranském chrámu sv. Mikuláše). Od raného stredoveku je Václav zobrazován ve spolecnosti ostatních ceských zemských patronu (jako napr. na Václavském námestí v Praze).