Automaticke mlyny Traditional Geocache

Winternitzovy mlýny

Winternitzovy mlýny v Pardubicích známé spíše jako automatické mlýny, byly vyprojektované Josefem Gočárem pro bratry Egona a Karla Winternitze. Byly postaveny na pravém břehu řeky Chrudimky před jejím soutokem s Labem, v Bílém Předmestí v těsné blízkosti renesančního historického centra města. Stavba budovy započala roku 1909.

Historie

Pardubice, dosud provinční, doposud predevším zemědelské město Polabí, se v té dobe díky železničnímu uzlu stávaly zajimavejšími pro obchodníky a průmyslníky. Na počátku 20. století kvůli rovinatému povrchu a nevyhovujícím podmínkám vodních toků probíhala rozsáhlá regulace řek, z jejichž slepých ramen vznikala umělá jezera (melancholicky upomínající na renesanční rybníkářství) a při Chrudimce i Labi parkové plochy (relaxační zóny), kolem kterých se rozširovala zástavba mesta, neboť město zažívalo prudký nárůst obyvatelstva.
První zmínky o mlýnu jsou známy již z roku 1586, později byl postaven nový mlýn, který byl v majetku bratrů Winternitzových. A kdo že byla ona rodina Winternitzů, po které byly automatické mlýny pojmenovány? Šlo o význanou rodinu, která výrazně ovlivnila Pardubice počátkem 20. století. Bratři Egon a Karel Winternitzové vlastnili v letech 1909-10 mlýn Valcha, který byl zrušen roku 1910. Následně proto nechali vystavět nové Automatické mlýny. Členové rodiny Winternitzovy byli velmi činní ve veřejném životě Pardubic, avšak během genocidy za druhé světové války jich spoustu zahynula v nacistických koncentračních táborech.

Architektura

Winternitzovy mlýny, jako nová dominanta vizuálně svojí monstrozitou, navazují na zámek rodu Pernštejnů. Jejich architektura je asociací babylónské Ištariny brány – odpovědí pro prudce vzrůstající materiální potřeby obyvatelstva. Gočár během realizace této stavby projektoval rašelinové lázně v nedaleké Bohdanči, otevřené 1. kvetna 1913, ve tvaru květů leknínů a dům Černé Madony s kubistickými interiéry vinárny a kavárny Orient se svítilnami krystalického tvaru na balkónech a v oknech prvního patra. Renesanční vzpomínka je zhmotněna motivem vlaštovčích ocasů, kterými mlýny byly doplněny ve dvacátých letech, kdy souběžne Pavel Janák projektoval pardubické krematorium a palác Adria v Praze, který architekt Le Corbusier označuje „za masivní stavbu asyrského charakteru“.

Současnost

Firma Unimills, a.s., která jako poslední provozovala automatické mlýny, zde v roce 2013 ukončila činnost a s jejím odchodem z mlýnů vzala vše, co se dalo ještě zpeněžit (a to včetně podlah - z přízemí je skrze ně vidět až do čtvrtého patra). V těsné blízkosti těchto mlýnu naleznete ještě pekárnu Odkolek z řetězce United Bakeries, která dodává do našich domácností tradiční gumové pečivo. V mlýnech se zachovaly alespoň některé stroje, které pravděpodobně poslouží při budování nové východočeské galerie. Do roku 2016 totiž mlýny chátraly, nicméně v tento rok je zakoupili manželé Smetanovi, které později, po nesčetných diskuzích o dlouhodobém pronájmu, část odprodali městu Pardubice. Město ve spolupráci se Smetanovými nyní z mlýnů vytváří kulturní prostory. Nyní zde probíhají různé hudební koncerty a v roce 2021 by měla být dokončena i zmiňovaná galerie.

O keši

Samotná keška se nachází trochu stranou od samotné budovy automatických mlýnů poblíž zmíněných pekáren Odkolek a Delta. Místo je to klidné a dává kešce šanci na dlouhý život. Své plechové miláčky můžete zaparkovat na dvou blízkých placených parkovištích (viz waypointy). Doporučuji s odlovem keše projít také park Na Špici, který prošel v minulých letech prošel velkou modernizací a je to příjemné místo k relaxaci. Tak lovu zdar!

Zdroje: Wikipedia, Pardubický rozhlas, KudyZNudy