|
Plémě Čechů se rozrůstalo na Nivě pod velebným Řípem jako kořeny dubu, rody mohutněly v
|
|
dětech a vnucích a tak běžel čas. Přibývalo nových srubů pro stáda, ale pastviny se rok za rokem
|
|
úžily. Odvážní muži bojovali s přírodou nad své síly a zatínali sekyry do pralesa, i do pleci medvědů,
|
|
neboť země nenabízela novému lidu nic zadarmo. Když se paže oráčů nechopily kleči, aby novinu
|
|
nakypřily, a když prsty přadlen nevyplely napřed býlí ve lništi, zavírala před svými dětmi dlaně.
|
|
Sosny se kácely pod údery dřevorubců, divoké houští couvalo před pluhem, avšak mladých čeledí
|
|
přibývalo víc než brázd a pastvin. Rody se musely s Polabinou rozloučit a hledat nový domov za
|
|
devaterými řekami.
|
|
|
|
Vladyka Slavomil se vydal do končin, kudy před třemi staletími putoval praotec všech Čechů.
|
|
„Dej se po větru," radili mu kmeti, „až nalezneš místo na břehu široké vody. Sleduj bystře stopy,
|
|
kudy se brodí zvěř, přebroď se i ty a jdi s větrem v zádech, až najdeš kraj pro celý svůj rod."
|
|
Slavomil poslechl, jak mu stařešinové radili, přebrodil se přes Vltavu a zalíbilo se mu v kraji den
|
|
cesty na východ. Rovina jako stůl, věnec lesů dokola, v potocích hejna ryb a v dutinách stromů
|
|
plástve medu. Rozdmýchal na tom místě oheň, narubal na něj větvoví dubiska a pln radosti se vracel
|
|
do nížiny pod Řípem. „Chystejte se, bratři! Sežeňte stáda! A vy, sestry, vezměte s sebou krajáče na
|
|
mléko a nezapomeňte na vřetena! Čeká nás bohatá země, země panenská, a bude jen naše."
|
|
Už nazítří při ranním kuropění vykročili všichni proti východu slunce a na místě, kde navečer roznítili
|
|
druhý oheň, založili osadu Kouřim. To na věčnou paměť, že kouř byl jejich znamením. Slavomilovi
|
|
se dobře dařilo. Lidí v osadě však zase přibývalo, až je nehybný val tísnil a pro dobytek ubylo
|
|
pastvy.
|
|
|
Vladyka vypravil nejstaršího syna Býda, muže býčí síly, aby se usadil se svou rodinou a mladou
|
|
čeledí v krajině, kde ještě oráč otku ,nezarazil. Býd, jsa poslušen rady, klekl k otcovu požehnání,
|
|
vybral mezi chasou třicet statných mužů a právě tolik žen, něco skotu a ovcí a putovali dál v tu
|
|
stranu, kde slunce vychází. Přebrodili Labe, stočili se na půlnoc, potom zas za sluncem, až zmoženi
|
|
únavou dorazili k potoku bublajícímu spěchem .Břehy měl zaoblené a vymleté povodněmi a na
|
|
dřevě olší ještě provazce slepené trávy. „Tu si odpočineme," zavelel Býd. „Sobě i stádu, všem se už
|
|
krátí nohy únavou a není naspěch." Porokovali a zdálo se, že jim bude krajina užitečná. Pojedli,
|
|
skopového, zapili je a smyli prach s unavených nohou. Všem se u říčky zalíbilo. Když si oddechli,
|
|
narubali klád, přičísli je v trámy a dali se do stavby. Několik chalup pro rodiny, přístřešek pro skot
|
|
a tenké kmínky na ohradu, stavení přikryli rákosím a byli spokojeni. „Jak ,osadu pojmenujeme?"
|
|
vyptával se Býd své čeledi, „Ves musí mít jméno jako Kouřim." „Kratonohy! Ať se jmenuje
|
|
Kratonohy!" vykřikla kterási žena. „Na věčnou paměť, že se nám únavou krátily nohy."
|
|
|
|
Nezůstalo jen při Kratonohách, Dali jméno i říčce, která smyla všecek jejích pot a prach.
|
|
„Ať nese jméno Bystřice," radil jeden z mužů, „Pospíchá bystře k větší řece, její voda nezahnívá a
|
|
zůstane nám povždy čistá. A tak se dočkala svého pojmenování i říčka. Z Býdových chatrčí záhy
|
|
vyrostla velká osada a půdy okolo ní počalo být zase málo. Proto se Býd rozhodl, že Kratonohy
|
|
opustí, aby uvolnil sruby a dopřál pastvy stádu a vydal se s rodinou a mladou čeledí na půlnoc.
|
|
Rozbil ležení na návrší mezi lesy a vystavěl na něm tvrz s trhovou vsí.
|
|
|
|
O její jméno se osadníci dlouho nepřeli. „Tvůj otec založil Kouřim, tys vetkl trámec do
|
|
základu Kratonoh, vladyko," prohodil hlubokým hlasem volák s širokými plecemi a
|
|
ukazoval přitom pravicí tam, kde se krčila první vesnice.
|
|
„Ted' zas aby jsi byl památný ty a tvé jméno!" I nazvali hradiště jménem Bydžov.
|
|
Když za mnoho a mnoho let založili jejich potomci při Cidlině hrazené město,
|
|
nazvali je Novým Bydžovem a Býdovo hradiště Bydžovem Starým.
|
|
|
|
|
|
Nedávno se mi dostala do ruky knížka od Václava Horyny, Sluneční střelec. Je plná pověstí
|
|
z bydžovského a chlumeckého kraje, napadlo mě tedy pro vás připravit malou sérii, kde bych
|
|
vám představil nějaké z nich. Celkem jich je přes padesát, ale uznejte, že udržovat takový
|
|
počet krabiček by byl pro mě spíš trest než radost. Proto jsem vybral sedm pověstí, které jsem
|
|
se snažil tematicky umístit tam, kde se prý tehdá staly ty neuvěřitelné příběhy. Na závěr po
|
|
odlovení šesti tradičních keší na vás čeká jedna vymazlená v podobě bonusovky. Nechci
|
|
nikoho nutit do čtení, ale pokud budete bonusovou keš chtít, budete pověsti muset v rychlosti
|
|
přečíst, zodpovědět malý vědomostní testík a se správnými odpověďmi se dostavit na místo,
|
|
které snad rozlousknete na základě čísel, které naleznete v prvních šesti krabičkách.
|
|
(více potom v bonusové keši)
|
|
|
|
Na místě keše nebo určitě v její blízkosti stanul onehdá muž býčí síly a založil
|
|
zde na návrší tvrz z trhovou vsí. Nyní tu můžeme spatřit kostel svatého Prokopa,
|
|
který byl postaven někdy v první polovině 13-tého století.
|
|
|
|
|
|
Jedná se o PET schránku o velikosti mikro. Ve schránce není tužka, vezměte si sebou svou!!!
|
|
Skrýš je přeci jenom uprostřed vesnice, snažte se proto při odlovu nepůsobit příliš okatě pro
|
|
místní obyvatele, ať schránka vydrží, děkuji. ;-)
|
|
Pečlivě si opište čtyři čtyřmístné čísla ze schránky nebo z titulní strany logbooku, budete je
|
|
potřebovat pro zjištění informace kam se dostavit pro bonusovou keš.
|