|
Jaro jako jaro se vzdouvala Cidlina s Javorku po lukách pode vsí a nekdy i dvakrát za rok.
|
|
Nejdrív, když tály snehy a taky v podzimních lijavcich. Cidlina prinášela od Jicína bahýnko
|
|
šedivé, Javorka barvila velkou vodu rude. Pri soutoku obou rek se vždycky rozlilo široké jezero
|
|
všude samá voda. Povodnové prívaly byly krajine požehnáním. Trávy tu rostlo jako nikde jinde.
|
|
Ale protože vzduch cpel hnijícím bahnem dlouho do jara, založili vesnici na kopecku. Lucina
|
|
Hora stávala už v predhusitských dobách, vesnicka s plužním dvorem, kostelík svatého Jirí a stará
|
|
drevená zvonice s tremi težkými zvony. Loucná Hora patrila zprvu zemanum Loucencum z
|
|
Luciny Hory, vyrostlým z domácího lidu. Za nich bylo ve vsi dobre.
|
|
Vládli rozumne a robotu neutahovali.
|
|
|
|
Ke konci šestnáctého století pripojil však baron Wagner Loucnou Horu k panství
|
|
smidarskému. To se už nedarilo tak jako za Loucencu. Cizí šlechta vedla rozmarilý život, honila
|
|
nevolníky z práce do práce a trestala burice, sotva se proti bezpráví ozval. Pánum se nelíbilo, že
|
|
loucnohorští sedláci drží ješte dost vlastních pozemku, zvlášte ta luka pod kopcem. Takový lán!
|
|
Nac? Cas na sklizen nemají, musejí prece sušit u dvora a vubec se nesluší, aby se sedláci delili o
|
|
pudu s urozenou vrchnosti. V baronove kancelári se radili: „Bude treba, ty úrodné louky, které se
|
|
nachází pod lesem pripojit k pánovu majetku!" Ale bez souhlasu sedláku to prece jen nepujde.
|
|
Co kdyby se to doneslo k císarskému dvoru do Vídne?" „Pujde, nepujde, však si umíme poradit.
|
|
Voda v Cidline a Javorce není selská. Je naše a presto hnojí selská luka. Kdyby nebylo rek a
|
|
jejich záplav, kdoví, jak by se sedláci ošívali." „Pozveme obecní predstavené a podepíší nám, co
|
|
jim podstrcíme. Kdyby snad nepomohly sliby, pohrozíme jim!" To bylo ke konci zimy.
|
|
|
|
K jaru obe reky zas vystoupily z brehu. Vody vucihlede pribývalo, rozlila se po celém okolí a
|
|
pod Loucnou Horou se nadmulo jezero, jakého nebylo pametníka. Panský správcík dal
|
|
zapráhnout do háku dva páry volu, drábové dobehli do vsi pro sousedy Krupku, Jandíka a
|
|
Pomezného a hyjé! Sousedé zustali stát v rozpacích. Proc si je direktor dal predvolat jim prišlo
|
|
zvláštní. Ale brzy poznali, kolik uhodilo. „Robotníci a poddaní smidarského panství!" oslovil je
|
|
správcik na brehu kalného jezera. „Všecko, co máte, je z vysokomyslné, vule dedicné vrchnosti,
|
|
jíž jste pred bohem prísahali svou poslušnost. Nemusíme vám snad vtloukat do palic, že úroda na
|
|
lukách patrí dvoru, nikoli vám." „Nerozumíme vám, milostpane," na to Pomezný. Porozumíte,
|
|
holoubkové, hned porozumíte. Kdyby nebylo rek, vyprahla by vaše luka a mohli byste na nich
|
|
místo sena sušit hubu. Protože velká voda patrí vrchnosti a z velké vody vyrustá tráva, patrí
|
|
všecicko, co povoden zaplavuje, ke dvoru!" Do sedláku vjel mráz a ohen zároven. Ale už panský
|
|
správcík pokracoval: „Nebojte se, o nic neprijdete. Na lukách budete pracovat jako drív. Dosud
|
|
jste je mohli sklízet jen v nedeli. Pri robote je obdeláte líp a na otýpku sena pro vaše kravky
|
|
vrchnost koukat nebude!" Správcí se bavil rozpaky zkoprnelých poddaných a ti nevedeli kudy kam.
|
|
|
|
Potom chasníci pobídli voly a oborali louku, kam až sahala povoden. Porádný kus to byl, co
|
|
vesnice k vesnici a trvalo celý den, než se zas vrátili. Dnes luka oborali, zítra zasadí do brázdy
|
|
panské mezníky. Sedláci, to že je krivda, že se na to pámbu nebude dívat. „Kdo se opovažuje?"
|
|
osopil se na obecní predstavené direktor. „Ci má vrchnostenský duchod trvat ješte na pachtu za
|
|
hnojení luk? Nebo se vám snad stýská po rýci? Luka volají po odvodnení." Loucnohorští poznali,
|
|
že je každý odpor marný. Správcik hrozil nejen jim, ale celé vesnici. Od té doby sklízeli
|
|
Loucnohorští sena a otavy už jen pro pána. „Hrálo si s námi panstvo jako kocka s myší," ríkali
|
|
sedláci, a pojmenovali ukradená luka jménem Herník.
|
|
|
|
|
|
Nedávno se mi dostala do ruky knížka od Václava Horyny, Slunecní strelec. Je plná povestí
|
|
z bydžovského a chlumeckého kraje, napadlo me tedy pro vás pripravit malou serii, kde bych
|
|
vám predstavil nejaké z nich. Celkem jich je pres padesát, ale uznejte, že udržovat takový
|
|
pocet krabicek by byl pro me spíš trest než radost. Proto jsem vybral sedm povestí, které jsem
|
|
se snažil tematicky umístit tam, kde se prý tehdá staly ty neuveritelné príbehy. Na záver po
|
|
odlovení šesti tradicních keší na vás ceká jedna vymazlená v podobe bonusovky. Nechci
|
|
nikoho nutit do ctení, ale pokud budete bonusovou keš chtít, budete povesti muset v rychlosti
|
|
precíst, zodpovedet malý vedomostní testík a se správnými odpovedmi se dostavit na místo,
|
|
které snad rozlousknete na základe císel, které naleznete v prvních šesti krabickách.
|
|
(více potom v bonusové keši)
|
|
|
|
Schránka je sice trošku výš, než kde se každé jaro rozlévá Javorka, ale alespon nebudete muset jít
|
|
pro keš v holinkách. Na místo kde tehdá Loucenští prišli o svoje luka však odsud vidíte krásne. ;-)
|
|
|
|
|
|
Jedná se o filmovou schránku o velikosti mikro. Ve schránce není tužka, vezmete si sebou svou!!!
|
|
Peclive si opište ctyri ctyrmístné císla ze schránky nebo z titulní strany logbooku, budete je
|
|
potrebovat pro zjištení informace kam se dostavit pro bonusovou keš.
|