Mlok skvrnitý - Salamandra Salamandra
Zatrídení :
obojživelníci - (Amphibia)
rád: ocasatí - (Caudata)
celed : mlokovití- (Salamandridae)
rod : mlok (Salamandra)
Vzhled :, Mloka skvrnitého poznáme na první pohled díky nepravidelne tvarovaným, žlutým ci oranžovým skvrnám, které by meli potencionálního neprítele varovat (viz níže)pred útokem. Tyto skvrny mnohdy precházející ve dva na hrbete splývající pruhy, které jsou na lesklé cerné kuži velmi zretelné. Hlava je široká a shora cástecne zploštelá. Mlocí trup je válcovite protažen, prechází v ocas,který je u korene zretelne zesílený a na konci tupe zakoncený. Dospelí jedinci dorustají délky kolem 20 centimetru. Krome velkých vystouplých ocí na hlave jsou patrné príušní žlázy (parotidy). Jde o párové zdureniny, které vymešují jedovatou látku (samandarin). Svetlé, žluté nebo oranžové, zbarvení má mlok vždy práve na techto parotidách, dále na horním ocním vícku a na koncetinách. Pro cloveka není mlocí jed nikterak nebezpecný, nedostane-li se napr. do ocí, kde zpusobuje silné pálení. Pro svou korist ci pro prípadného neprítele v podobe menších živocichu muže být samandarin i smrtelný. Vyvolává totiž silné svalové krece a navyšuje cinnost krevního obehu celého tela, címž znesnadnuje dýchání. Kvuli této obranné pomucce, kterou si behem evoluce vytvoril tak nemá takrka žádného prirozeného neprítele. Nejvetším nebezpecím je pro nej, jak jinak než clovek. Samcí a samicí zbarvení se nijak výrazne neliší. Samci mívají delší a štíhlejší koncetiny. U korene ocasu mají zdurelý kloakální vak (viz rozmnožování).
Rozšírení: Tento obojživelník je trvalým obyvatelem predevším od jižních až po strední cásti evropského kontinentu, dále se objevuje v jihozápadní Africe a je také nejrozšírenejším zástupcem mlokovitých v celé západní Asii. Mloka skvrnitého jako jediného zástupce rodu Salamandra najdeme na celém našem území. Výjimkou jsou západní okraje Ceskomoravské vrchoviny a bezlesé nížiny, hlavne na jihu Cech a Moravy. Obvykle se zabydluje ve vlhkých listnatých a smíšených lesích, zejména v bucinách. Nejcastejší výskyt mužeme zaradit mezi 200-600 metru n.m. Velmi casto se ale objevuje i v nížinatých oblastech, ale i na horách. Zdržuje se v blízkosti vodních toku a studánek nebo jezírek, kam každorocne naklade i snušku vajec. Pokud sebudete chovat tiše a nenápadne a budete mit stesti tak muzete nejakeho jedince v okolí potucku spatrit . Ja mel i se svymi geozelvodetmi moznost pozorovat ve smeru toku potucku po leve strane na brehu asi 2 m od potoka na kmenu stromu .
Zpusob života:Mlok skvrnitý je živocich s prevažující nocní aktivitou. Ve dne a za suchého pocasí se schovává pod koreny ci kurou stromu, pod parezy, zdržuje se také v norách hlodavcu nebo ve skalních šterbinách. Ve dne jej mužeme pozorovat napríklad po dešti, kdy si shání potravu. Aktivní je od brezna ci dubna až do ríjna, nekdy do listopadu. Pres zimu se ukrývá ve vetších skupinkách pod zemí, napr. v jeskyních, štolách, dokonce i ve sklepech.
Potrava: Mloci se živí suchozemskými bezobratlými. Predevším vyhledává žížaly, stonožky, pavouky a drobný hmyz, cervy a slimáky.
Rozmnožování: Larva mloka skvrnitéhofoto: Michal Štepánek Mezi tretím a ctvrtým rokem života mlocí jedinci pohlavne dospívají. Dožít se pritom v prírode mohou až 20 let. Nejvhodnejším obdobím pro rozmnožování pro ne je období od zacátku cervence až do ríjna. Vlastní akt rozmnožování probíhá tak, že samecek prenáší samicku na zádech, cestou naklade na zem spermie v podobe vácku, tzv. spermatofor. Samicka ho sebere do svého kloakálního otvoru, kde následne probíhá vývoj oplozených vajícek. Behem brezna a dubna následujícího roku, nebo také až dalšího roku je klade do vody v podobe vyvinutých larev ve vajecných obalech. Samicka naklade približne 40 larev rocne. Larvy se pretvárejí k obrazu rodicu až do listopadu téhož roku nebo do jara následujícího. 3-6 centimetrové larvy mají hnedou nebo cernohnedou barvu s mramorováním. Za hlavou, po stranách mají vnejší keríckovité žábry. Zretelné jsou oba páry koncetin. Ploutevní lem se táhne od ocasu až na hrbet. Na rozdíl od larev colku je ukoncen asi v polovine trupu. Colci jej mají až k ramennímu kloubu. Jsou masožravé, ve svém okolí loví rybí poter, drobné korýše a clenovce. Bežne se požírají i navzájem.
Ochrana:Všeobecne je mlok skvrnitý považován za zranitelný, málo ohrožený druh. V Ceské republice je však díky vysazování smrkových monokultur, postupnému odlesnování, intenzivnímu zemedelství a predevším díky rozvoji automobilové dopravy považován za silne ohrožený druh, který je prísne chránen a nesmí proto být ve volné prírode odchytáván za úcelem chovu (Bernská konvence). Státem udelenou výjimku mohou získat ti, kterí si porídí mloka skvrnitého z registrovaných chovu. V zajetí se mloci dožívají 40-50 let. Chovatel mloku musí hlídat teplotu teráriu, která by nemela presáhnout 20°C. Mloci totiž pri dlouhodobe vyšších teplotách ztrácejí svuj imunitní systém a casto hynou na mlocí mor zpusobený patogenními bakteriemi, které zdravému jedinci nevadí.
Na záver: A pokud se nepoštestí spatrit mloka živého snad bude aspon slabou naplasti krabicka ...A neboť mlok miluje vodu je krabicka v blizkosti vody a to pri jarnim tani muze se zvysit obtiznost terenu o 1 hvezdicku a proto opatrnosti neni nikdy nazbyt...
Podekování: betatesterovi Martinovi aliaz Sigma1
