Pohled na mlyn od cache
Hlohovsky mlyn Na Pasece
Toto misto ma svou dlouhou historii. Mlyn Paseka byl postaven
„milostivou vrchnosti“ jako posledni z mlynu na ricce
Zubrine. V roce 1703 ho koupil za 250 zlatych pan simon Pavlik, do
te doby starek na sousednim Bilem mlyne. Tento simon Pavlik byl
dvakrat zenaty. Nejprve s Annou Krollovou, dcerou rychtare ve
Stankove. S ni mel tri syny a sedm divek. Kdyz Anna roku 1707
zemrela, ozenil se simon s Dorotou Herianovou a s ni mel dalsi
ctyri dcery a sedm chlapcu. Druhy z nich, Vit Pavlik se prizenil do
Stankova do cp. 16, kde se pozdeji stal slavnym stankovskym
primatorem, pote purkmistrem, ktery vystavel Stankovu novou
radnici. Z jeho vetve vzesel MUDr. Karel Frantisek Josef Pavlik,
univerzitni docent ve Vidni, dvorni rada a univerzitni profesor
ceske lekarske fakulty UK v Praze, primar zemske porodnice, ve sve
dobe nejslavnejsi cesky porodnik.
Mlynarsky rod Pavliku mel svuj zaklad ve Stankove a jeho vyvoj
se odehraval predevsim na rece Radbuze a jejich pritocich, ale i na
uhlave a uslave. Na mlyne Paseka tento rod hospodaril az do
padesatych let 20. stoleti, kdy byl mlyn narizenim uzavren. Od toho
dne nebylo zarizeni na mleti obili udrzovano, ale ve mlynici
zustalo. Pohon mlyna byl zajisten dvema koly na svrchni vodu, ale
ta zde dnes nenajdete. Mleci zarizeni jiz od roku 1929 pohanela
turbina, ktera nyni funguje pouze jako zdroj elektriny.
Puvodni kupni smlouva z pocatku 18. stoleti presne popisovala
povinnosti mlynare a jeho nastupcu. Mlynar byl povinen mlit
vrchnostenske obili "s nejvetsi pili, tak jako by to bylo jeho
vlastni", pak ma "vykrmiti jedno prase", "drzet
panskeho chrta nebo honiciho psa" a "take nema mlynar v
zadnem pripade pravo do mlyna prinaset cizi pivo". Robotovat
mlynari nemuseli, ale nesmeli "zadneho poddaneho bez povoleni
vrchnosti prevziti". Z tohoto obecne platneho narizeni vyplyva
v Lucerne spor o Hanicku, schovanku sekernika Brahy a budouci
mlynarovu nevestu, kterou jako malou holcicku nasel Braha na ceste
za valky a ujal se ji. Vyrustala potom ve mlyne, ale podle panskeho
vykladu, vyse uvedeneho predpisu, mela patrit vrchnosti.
V Jiraskove dobe spadal mlyn pod panstvi Trauttmansdorfu s
hlavnim sidlem v Horsovskem Tyne.
Zivot na mlyne a mlynarske remeslo
Na mlyne byval „pan otec“ - mlynar a majitel mlyna,
dale „starek“ - vyuceny mlynar (napriklad posledni
starek na tomto mlyne byl zenaty a bydlel s rodinou ve Stankove) a
„mladek“ - mlynarsky ucednik. Jeho zpusobilost stat se
po vyuceni mlynarem posuzoval mlynarsky cech. Pri mleti pomahaly i
odrostlejsi deti a nekdy si obili mleli sami sedlaci. Vsichni mleci
spali na salande, v prostoru nad mlynici. Mlyn casto navstevovali
krajanci (na Zubrine byvali treba i tri soucasne), kteri roznaseli
po mlynech vselijake „zarucene“ novinky, delali pomocne
prace a zdrzeli se tak dva, tri dny. V dobe zrani chmele chodivali
pomahat na zatecke chmelnice. Dale se do mlyna zvaval sekernik z
Chotimere – remeslnik opravujici drevene soucasti mlynu. Jeho
pomoc byla zvlast potrebna po zimnim obdobi. Postupy dodrzovane pri
mleti byly velmi slozite; finalni produkty ruznorode. Zde se mlelo
nekolik druhu psenicne mouky, krupice, zitna mouka, kroupy, krupka,
lamanka z jecmene atd.
Z mlynarskeho remesla take pochazi uslovi "mit neco za lubem".
Toto uslovi ma puvod ve tvaru mlynskeho kamene, ktery mival
typickou prohluben – lub, v niz se usazovala mouka. Mohl ji
byt i kilogram. Mouka, ktera byla za lubem, se nepocitala, byla
jaksi navic a vedel o ni jen mlec.
V kronice jine pavlikovske vetve se uvadi: "Po strance vnejsiho
vzhledu stare mlyny neoplyvaly vystavnosti, snad jen romanticnosti.
Byly to naporad jednoduse planovane stavby, skryvajici obydli i
mlynici pod jednim krovem, s velikym drevenym kolem nebo drevenymi
koly, zastinene obvykle stromy. Primitivni bylo ovsem i vnitrni
mleci zarizeni mlynu. Drceni zrni na mlynskych kamenech a prosevani
drte na jemnych tkanych sitech (s opetovnym vynasenim zbytku na
patro k opakovanemu proseti) bylo vlastne celou naplni ryze odborne
stranky mlynarskeho povolani. Protoze ale nebylo vzdy vhodnych
remeslniku pro ruzne vedlejsi prace na mlyne (nebo nebylo mozno
vzdy je hned volati), byvali mlynari i mistry v ovladani sekery pri
opravach vantrok a mlynskych kamenu...". Tato slova krasne
vyjadruji, co to bylo drivejsi mlynarske remeslo.
"Tece voda po vantrokach dolu...". Kdo jeste nevi, co byly
vantroky? Prece dreveny nahon primo na mlynske kolo. Hodne ceskych
pisnicek i pohadek nachazelo inspiraci v mlynech a zivote kolem
nich a neni ani divu. Mlynar byval obvykle vazeny a moudry, pomahal
lidem v nouzi a soucasne byl neohrozeny, nebal se ani vodnika.
Pri trose stesti muzete u mlyna potkat i dnes, po 300 letech,
zastupce mlynarske dynastie Pavliku, soucasneho majitele mlyna,
pana Petra. Ten Vam na pozadani treba ukaze mlynici se starobylym
vnitrnim vybavenim nebo nahon.
Text byl prevzat z informacni tabule naucne stezky.