Dne 7.1.1940 Jaroslav Švarc, Alois Fröhlich a Bohumil Bednarík tajne opustili Velký Újezd, prešli tajne hranice Slovensko, odtud se dostali pres Madarsko, Jugoslávii, Recko, Turecko až do prístavu Bejrutu v Stredozemním mori, odtud pak pokracovali do jihofrancouzského prístavu Marseille, kde se dne 19.2.1940 vylodili a odtud pokracovali po odvodu do blízkého mesta Adge, kde byl výcvikový tábor pro príslušníky Ceskoslovenské armády. Když dne 10. kvetna 1940 prepadlo Nemecko Holansko, Belgii a zahájilo generální útok na Francii dostali se naši chlapci poprvé na frontu. Po porážce Francie odpluly ceskoslovenské pluky do Velké Británie, kde byly rozmísteny podle druhu zbraní. Peší prapor druhého pluku, u kterého byli Švarc a Bednarík, byl premísten do Walton Hall, delostrelecký pluk Aloise Fröhlicha o dva kilometry dál. Zde se jejich cesty rozešli. Vzhledem k tomu, že Jaroslav Švarc již keš ve Velkém Újezde má, je tato venována dalšímu z rodáku a tím je Alois Fröhlich.
Jako príslušník delostreleckého pluku byl Alois Fröhlich držen v Anglii v necinnosti nejdéle. Zustal sám, když oba jeho kamarádi odešli plnit bojové úkoly proti fašistum.V kvetnu roku 1942 se seznámil s anglickou dívkou jménem Andrey Beatrice Champan. Po puldruhém roce dne 2. ríjna 1943 se s ní oženil v kostele sv. Petra v County of Warnick. To už umel dokonale anglicky.
V cervenci 1944 prišla na csl. Ministerstvo národní obrany v Londýne naléhavá výzva z Moskvy. Velitel 1. ceskoslovenského armádního sboru v Sovetském svazu plukovník Ludvík Svoboda žádal vetší pocet vyšších i nižších velitelu pro nové ceskoslovenské vojenské jednotky z rad volynských Cechu v Sovetském svazu. Konecne se naskytla príležitost i pro podporucíka Aloise Fröhlicha, který byl mezitím povýšen na porucíka, úcastnit se aktivne boje proti úhlavnímu nepríteli. Prihlásil se bez váhání spolu s radou dalších dustojníku-velitelu. Urychlene byl pripraven transport na dalekou cestu.Pred odjezdem do Sovetského svazu promluvil k nastoupeným velitelum zástupce csl. vlády v Londýne. Mimo jiné rekl: „Odcházíte do zeme, kde každý její obyvatel je hrdinou. Tito sovetští lidé neznají nic jiného, než konecné vítezství nad fašismem, a pro to vítezství obetují vše. Doufám, že ani vy nezklamete!“ Odjezd z Liverpoolu byl v sobotu 15. cervence 1944. Transport byl dopravován lodí pres Atlantický oceán do Gibraltaru, pak pres Stredozemní more do Port Saidu, vlakem do Jeruzaléma, odtud poslal manželce do Anglie Lojza nekolik posledních dopisu, a pres Damašek a Bagdad do prístavu Basry a ješte dále až do Teheránu v Iránu. Odtud již sovetskými letadly pres Baku a Stalingrad do Moskvy. Po témer dvoumesícní ceste (asi 12.500 km) priletela skupina s Aloisem Fröhlichem do Moskvy 10. zárí.
Po dvoudenní zastávce v Moskve pokracovala skupina pres Kyjev do Rovna na Volyni a pak dále pres Lvov k náhradnímu pluku v Cernovicích. Zde byli prideleni jako velitelé ke svým jednotkám. Porucík Alois Fröhlich byl poveren velením 4. minometné baterie III. delostreleckého pluku. Ihned následoval presun do oblasti fronty. Dne 26. zárí 1944 prijel ve vecerních hodinách por. Fröhlich se svou jednotkou do štábu 1. csl. armádního sboru v SSSR poblíž Krosna. To už zacala veliká a krvavá bitva o Dukelský prusmyk a na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Nebyl cas na formality ani na seznámení nových velitelu se sovetskou vojenskou taktikou, velením a situací na fronte. Okamžitý nástup do frontové linie – do ohne!
Urputné boje se velmi pomalu posunovaly k našim státním hranicím. Alois Fröhlich, povýšený na nadporucíka, útocil se svou baterií na poslední obec na polské strane Barwinek. Za touto vesnicí už byl Dukelský prusmyk a rodná vlast, kterou tolik miloval a za jejíž svobodu šel do boje. Naše jednotky po boku se sovetskými bojovníky svádely urputný zápas na život a na smrt s krvelacným fašistickým neprítelem.
Boje byly stále neobycejne težké a bohaté na ztráty. Pruzkumné hlídky již dosáhly státní hranice. Konecne! Po tolika letech, po tolika bojích a utrpení opet na rodné pude. Minometná baterie nadporucíka Aloise Fröhlicha se práve premistovala kupredu, aby kryla postupující samopalníky. Pri této operaci dopadla na dukelskou silnici nemecká mina, zranila npor. Ševcíka a npor. Plonera. Nadporucík Alois Fröhlich, který postupoval asi 10 kroku za nimi, byl zasažen z bezprostrední blízkosti strepinami miny a na míste usmrcen. Bylo to práve toho památného 6. ríjna 1944, v pátek dopoledne, kdy naše jednotky poprvé stanuly na pude své vlasti. Bylo mu 29 let. Puvodne byl pohrben na míste, kde padl, nekolik metru od hranice na polském území. O nekolik dnu pozdeji vykopal Aloisovo telo škpt. Hruban a sám je prenesl na malý hrbituvek již na našem území.
Když byl pozdeji zbudován Dukelský památník, byli sem preneseni všichni padlí hrdinové z boju o Dukelský prusmyk. Aloisovi kamarádi v boji po návratu privezli rodine do Velkého Újezda jediné památky na neho: frontový zápisník, osobní doklady a sovetské bankovky, kterými pronikly smrtící strepiny miny.
Sestra Aloise Fröhlicha, paní Kolárová, hovorila pri svém vzpomínání na bratra o jedné zajímavé události: „6. ríjna v noci me ze spaní probudila rána. Když jsem rozsvítila, abych zjistila, co se deje, uvidela jsem, že obrázek Panny Marie, který visel nad postelí za mou hlavou, spadl na zem. S manželem jsme nad tím kroutili hlavami, protože byl dobre pripevnen. Ráno jsem to ríkala mamince. Ta mi povídala, že se také probudila ze spaní. Zdálo se jí, že Lojza hází do okna kamínek a volá, at mu jde otevrít. Když se vracel pozde domu, vždy to tak delával. Maminka se zaradovala, že se snad opravdu vrátil. Když ale vyhlédla z okna, nikdo dole nestál. Bylo to vše tak presvedcivé, že si všichni pamatovali den, kdy se to stalo. Až pozdeji se dozvedeli, že ten den Lojza padl v Dukelském prusmyku. Snad se tehdy jeho duše prišla domu rozloucit, kdo ví…. Alois Fröhlich byl po své smrti nekolikrát povýšen, kdy jeho hodnost je nyní štábní kapitán.
Zdroj: Žibrid 2007.
Na st. 1 N 49° 34.740 E 017° 28.920 se nachází Pametní deska venovaná trem úcastníkum odboje, Alois Fröhlich je zde napsán:
a) na prvním míste (A=1)
b) na druhém míste (A=2)
c) na tretím míste (A=3)
Na st. 2 N 49° 34.578 E 017° 29.156 se nachází rodný dum Aloise Fröhlicha, jeho císlo popisné je:
a) 15 (B=4)
b) 104 (B=5)
c) 95 (B=6)
Na st. 3 N 49° 34.520 E 017° 29.212 zjistíte, kolika let se dožila sestra Aloise Fröhlicha Ludmila Kolárová, bylo to:
a) 96 (C=7)
b) 86 (C=8)
c) 76 (C=9)
Na tomto míste se chovejte tak, jak se sluší a patrí….
Souradnice finálky získáte se vzorce:
N 49° 34. A (C - B) (C – 3 x A)
E 017° 29. (A x A) B A
Jedná se o naši první keš, budte proto prosím shovívaví k prípadným nedostatkum.... Cestou k finálce se nemusíte prodírat žádným krovím, ze zpevnené cesty vede cca 15 m za mostkem dolu pešinka. Keš hlavne zase dobre zamaskujte at o ní neprijdeme.
