Povesti MSK: 3 - Jak pochodil cert u Stemplovce Multi-cache

Když certovi nestacilo peklo na všelijaké zlocince, vyprosil u pána boha, aby smel v techto místech své peklo pristaveti. Pán buh mu dovolil, ale do dvanácti hodin že musí být cert hotov. Cert se ale bál, aby kohouti nepocali casne kokrhat a aby mu stavby neprekazili. Skoupil proto všechny kohouty z okolních vesnic. Ale co mu to bylo platno! Robka šla z Kamence casne z rána na trh a nesla vejce. A v tom jednom vejci kohoutek zakokrhal. A sotva kohoutek zakokrhal, certovi se stavba sesula a propadla a on ze zlosti vytiskl své drápy na jednom kameni.

Ke keši:
Stage 1 - na výchozích souradnicích
Nachází se zde kríž a cedule. Na ceduli zjistete ve kterém roce byla postavena nová kaple?
Císlo a

Stage 2 - N 49° 58.927 E 017° 46.827
Nachází se zde informacní cedule a stožár.
Zjistete pocet izolátoru na stožáru.
Císlo b

Stage 3 - N 49° 58.920 E 017° 46.815
Nachází se zde turistický rozcestník.
Spoctete sumu vzdáleností do všech uvedených destinací na obou rozcestnících.
Císlo c

Stage 4 - N 49° 58.875 E 017° 46.768
Nachází se u kaple.
Zjistete pocet hromosvodu na kapli.
Císlo d

Final - N 49° 58.ABC E 017° 47.DEF
ABC = a + b - 983
DEF = 2*c + d + 86

 

Chudobný švec mel moc detí, ale málo práce, moc bídy, a žádného majetku. Chtel se obesit, vzal provaz a šel se do lesa vešet. V lese hledal si strom, kde by se povesil, v tom však prišel cert a ptá se: „Co tu hledáš?“ „Hledám místo kde bych mohl certy drít,“ zalhal si švec. „Prosím te, dej nám certum pokoj, a nebudeš toho litovati!“ prosil cert, který byl nejhloupejší ze všech v pekle. „Dej mi sto dukátu, a dám vám pokoj!“ pravil švec. „Tu máš!“ A cert vyklopiv sto dukátu, spechal do pekla. Tam vypravoval, co se stalo. „I ty trúbo!“ kriceli na neho certi v pekle. „Sto dukátu takému ševci! Toho ševce bysme byli zadarmo dostali, vždyt se chtel už vešet! Hned bež za ním a per se s ním!“ Cert vzal na sebe jinou podobu, prepadl ševce a kricel: „Bran se, ševce, kdo je silnejší, tomu náleží dukáty, co máš v kalhotách!“ Švec se zamyslil a ponevadž hloupý nebyl, pravil: „Tu máš kalhoty a dej mi pokoj!“ Svlekl kalhoty a šel domu. Cert však s kalhotami letel do pekla a radostne je tam položil: „Tu je máte!“ Certi ohmatali kalhoty na rub a líc, ale nenašli žádného dukátu. „I ty trúbo!“ kriceli nan, „vždyt švec dal dukáty do kabátu. Bež za ním a založ se s ním, kdo koho predbehne.“ Cert letel z pekla zas za ševcem, dopadl ho a kricel, jiné jsa podoby: „Bež co mužeš. Jak me nepredbehneš, tvoje dukáty jsou moje!“ „Dobre“, pravil švec, který hned po cuchu poznal, že je to zas cert. „Já umím behat, že bys jisto prehrál. Ale mám decko, jsou mu dve léta, s tím bež, a jestli te ono nepredbehne, dukáty jsou tvoje.“ Cert myslil si: „I ty hlúpý ševce! Už jsi prehrál.“ Prikrocil tedy švec ku kroví, kde spal zajíc. „Tu je moje decko!“ zvolal: „Kubo, bež!“ Zajíc vyletel ze kroví, cert za ním, ale dohonit ho nemohl. „To je decko chytré, tak umí behat!“ žaloval dáblum v pekle. „Toho ševce nedostanu,“ naríkal, „když jeho dvouleté decko tak beží, jak bežel by teprv potrhlý švec?“ certi se zasmáli a nechali hloupého certa v pekle, aby jim hanbu na svete nerobil. Poslali za ševcem jiného certa, aby mu peníze sebral. Tento chytrejší cert dohonil ševce a kricel na neho: „Tvoje dukáty jsou moje, nejsi-li silnejší než já. Já te zabiju!“ „Ty že me zabiješ? Jsi-li silnejší, pojd se mnou do mesta, tam je kun, a jestli ho trikrát kolem tohoto lesa obneseš, vyhrál jsi.“ Cert šel s ním, sebral potom kone, ale kun byl težký. Cert nekolikrát odpocíval. Švec potom vykrikl: „Ty hlúpý certe, nesl jsi kone na chrbte (na zádech), já ponesu ho mezi nohama.“ A vyskociv na kone, kopal do neho, a obletel rychle lesa trikrát po sobe. Cert žaloval potom v pekle: „Švec je chlap silný, já sotva unesl kone na chrbte, a on nesa ho mezi nohama jenjen obletel les trikrát po sobe!“ Konecne vyslali certi z pekla za ševcem certa tretího. Ten prepadl ševce: „Kdo lepší pískat bude, toho budou tvoje dukáty!“ Cert na to zapískal, až listí ze stromu lítalo. Švec se zasmál a pravil: „I ty hlúpý certe, už vidím, že oslepneš! Ty pískáš jen na listí, ale já jak zapísknu. budou padat stromy a ty oslepneš!“ Cert bál se o svuj zrak a prosil ševce, aby mu oci zavázal. Švec mu je zavázal, potom vybral si švec v lese silný kyj a zapísknuv. uderil nekolikrát certa kyjem po hlave. Cert naríkal, že ho hlava bolí. Ale švec bil kyjem porád dál, až cert ohluchl a oslepl a sotva domu do pekla trefil.

Jeden krajánek (mlynárský pomocník) chodil svetem a nemaje práve práce, doprošoval se u dobrých lidí stravy i noclehu. Jednou k veceru docházel do jednoho velikého mlýna, v nemž byl ponekud znám a umínil si, že tam prenocuje. Mlynáre znal, byl to muž velice dobrý a prívetivý, proto krajánek vedel, že tam bude prijat a pohošten. V tom se pridružil k nemu cert v osobe jiného vandrovného a tázal se ho, kam že se ubírá? „I tamhle do mlýna!“ povídal krajánek. „Jsou tam velice dobrí lidé, zustanu tam na noc; dále bych se sotva dovlekl.“ Po chvíli ptal se ho cert, zda-li by mohl s ním jíti, že též má do toho mlýna namíreno. Krajánek ho vybídl, jen aby šel. že jim cas spíše ujde. když budou dva, i tázal se druha, co že on tam delati bude. „Já tam mám zase jinou správu,“ vece cert. „Mají tam ve mlýne novorozené díte i jsem pro ne poslán.“ Pak povídal dále: „To díte, bude dnes v noci ležeti v kolébce a o pulnoci kýchne a, jestli mu na to žáden nerekne „Pozdrav Pán Buh“, tedy bude moje.“ Krajánek poslouchal beze slova a ubírali se dále, až vecerem do mlýna dorazili. Byli vlídne prijati a, když povecereli, ulehli každý na jednu lavici. Vandrovný cert nespal a krajánek tím méne, umíniv si, že stuj co stuj to díte vysvobodí. Když bylo pulnoci a všichni byli v nejtvrdším spánku, díte sebou hnulo a - jak cert predpovedel - kýchlo po chvíli. Krajánek nadzdvihl na lavici hlavu a hlasite povídal: „Pozdrav Pán Buh!“ Cert v nejvetším hnevu vstal; obrátiv se ku krajánkovi zahrmel na nej, až se stavení otrásalo: „Kdybych to byl vedel, jinak bych byl s tebou zatocil!“ a v tom zmizel. Když potom krajánek ustrašeným rodicum a domácím vyprável, jakého hoste meli a jak díte jejich vysvobodil, nemohli se mu dosti nadekovati a velmi jej obdarovali.