Únetická (pivní) kultura
Zeptáte-li se dítka školou povinného na únetickou
kulturu, urcite zareaguje a ve vetšine prípadu i správne
odpoví. Tento pojem je z ceských dejin praveku tak
“profláklý”, že i mnohý z nás, dríve narozených a
školou dávno odrostlých, si vzpomene na dobu bronzovou a
kulturu, která po nekolik století ovládala prakticky celou strední
Evropu a jejím centrem byly Cechy. Kulturu, pojmenovanou podle
pohrebište, objeveného v 70tých letech 19. století v malé
obci Únetice u Prahy. Tak se obec, dnes s necelými 600 obyvateli,
díky své dávné historii, dostala do obecného povedomí, nejen u nás,
ale i ve svete.
A ted má obec znovu možnost vstoupit do povedomí, byt ne
asi svetového, svoji kulturou pivní. Nebot v sobotu 11. cervna L.P.
2011 byl zde otevren nový pivovárek. Minipivovárek sice nový, ale
na míste historickém - letopocet, znatelný na jednom z pilíru ve
sklepení, udává rok 1710. Než se dostaneme k dení soucasnému,
dovolte ješte trochu historie.
První písemné zmínky o výrobe piva v obci pocházejí již z
roku 1557, kdy jej zde varili místní kanovníci. Ostatne i
pozdejším majitelem nového pivovaru byla Metropolitní
kapitula u sv. Víta v Praze na Hradcanech. Ta jej však dále
pronajímala. Jak udává server pivovary.cz, tak podle prehledu o
výrobe piva v 10 pivovarech smíchovského okresu roku 1897 byl
únetický pivovar tretí nejvetší a jeho rocní výroba dosáhla
21 600 hektolitru piva (prumerný výstav ale cinil zhruba 7 000
hektolitru moku za rok) a jako vetšina pivovaru mel svou
sladovnu.
Tehdy zde již byl využíván parostrojní pohon. Ledem
byl pivovar zásobován z prilehlého rybníka, voda cerpána ze studní
(na rozdíl od dneška, kdy se používá voda z vodovodního
radu). Varilo se pivo svetlé i tmavé a dodávalo do okolních
hostincu. S prestávkami se pivo v únetickém pivovaru varilo až
do roku 1949, naposledy pod hlavickou Rakovnicko-kladenských
pivovaru, n.p. Poslední “ránu” mu zasadil majitel
poslední – Smíchovský pivovar. Technologie byla zlikvidována
a pivovar využíván jako sklad. Definitivní konec neceho, co by
alespon trochu “zavánelo” pivem nastal v roce 1951.
Pozdeji zde byly (a v cásti vlastne dosud jsou) vinné sklepy.
Tak jako bájný Fénix vstává z popela znovuzrozen, podarilo se i
vzkríšení únetického pivovárku a po více než 60 letech
mužeme zvolat: ”a prece se tocí”! Samozrejme,
takovou událost jsme si nemohli nechat ujít. Byt stredoceská obec
Únetice je vcelku dobre prístupná “trístovkovými”
autobusy z Prahy, volili jsme cestu pres Suchdol s následnou, asi
tríkilometrovou, procházkou po Kozích hrbetech a kolem Únetického
rybníka, tak jako za dob mých školních výletu.
Slunecné sobotní pocasí prilákalo na slavnostní otevrení hojnost
dvounožcu i ctvernožcu - peších, na dvou i ctyrech
kolech. Po krátkém pozdravení byl po 11 hodine dopolední slavnostne
naražen starostou obce panem Vytiskou první sud únetického
piva. Sekundovali mu vrchní sládek pan Vladimír Cernohorský i
reditel pivovaru pan Štepán Tkadlec.
Poté už se roztocily pípy i pro shromáždené zvedavce,
pivní znalce a kolemjdoucí turisty. Kdo nezachytil vcasný nástup k
nekteré ze dvou píp (venku na dvore se cepovala 10°, uvnitr ve
sklepe 12°, obe svetlé), vystál si porádnou frontu. Domnívám se,
že poradatelé takový zájem ani necekali, pocátecní lehký
zmatek však ke cti vyrešili. Na všechny se
dostalo. Ani hladem se nedalo umrít, domácí klobásky, podlévané
pivem vonely do okolí.
Pro zájemce byly organizovány exkurze do pivovaru. Puvodne
ohlášený hodinový interval velmi rychle poradatelé zkrátili
na 20 minut, aby se na všechny dostalo. Vládo Cernohorský,
díky Ti za výklad. Myslím, že jsi jej podal tak srozumitelne,
že i naprostý neznalec pochopil, co je to DOBRÉ pivo. A dobrá
piva jsi opravdu uvaril! I když to už nebylo podle
puvodní receptury, která se, bohužel, nezachovala. (Mimochodem
- pohled z pristavených štaflí do otevrené spilky byl asi
pro vetšinu zúcastnených korunou exkurze).
Po splnení “povinností” už jsme jen
ochutnávali, co se do nás vešlo, pohovorili s práteli,
zakoupili tácky, etikety, príp. i sklenice. Kdo mel zájem se
zdržet déle, mohl odpoledne sledovat divadelní predstavení a
vecer pak ješte koncert dejvických muzikantu OOZ Orchestra.
To už jsme ale nestíhali, vecer nás ješte cekala v
Praze nárocná “Muzejní noc”.
Pri odchodu jsme usoudili, byt již lehce pršelo,
že nejlepším zpusobem odparu prebytecného alkoholu bude
asi petikilometrový pochod do Roztok na vlak. Vlahý (ješte
májový) deštík byl vydatným pomocníkem. Vecer jsme se mohli
naplno vrhnout do “víru” Muzejní noci 2011.
A když už jsem zacala s historií, s dovolením, také s
ní skoncím: “Dalším duležitým faktorem pro rozvoj
únetické kultury byla její poloha. Pres území, na kterém se
nalézala, totiž vedly mnohé duležité obchodní
cesty….“ (tolik Wikipedie). Necht duležité cesty
poutníku vedou pres malou obec Únetice a hlavne pres její
znovuzrozený pivovárek i nadále.