Motto: "Hranice? Nikdy jsem je neviděl. Ale vím, že existují v myslích mnoha lidí."
Thor Heyerdahl
Ve světové historii zanechalo svůj otisk mnoho vynikajících mužů a žen s českými kořeny. Jedni jsou známí více, jiní méně a mnoho z nich je neprávem takřka zapomenuto.
Pojďme si některé z nich připomenout..
Tadeáš Haenke
Dnes už téměř zapomenutý český cestovatel, přírodovědec a etnograf se do historie zapsal hned několika činy: Byl prvním Čechem na Aljašce, v Nové Guinei či Austrálii a roku 1801 objevil na řece Mamore i největši leknínovitou rostlinu světa – Viktorii královskou (Victoria amazonica).
Patřil k největším dobrodruhům přelomu 18. a 19. století. Přezdívali mu "český Humboldt" nebo "Lovec leknínu". Zanechal po sobě rozsahlé botanické i etnografické dílo a za poměrně krátký život stačil zmapovat řadu míst, na která před ním ještě žádný Čech nevstoupil.
Narodil se roku 1761 v severočeské obci Chřibská v rodině místního rychtaře. Několik let žil v Robci u strýce faráře, který ho učil latině a později poslal nadaného hocha do Prahy. Zde hrál mladý Haenke zpočátku v kostele na fagot, brzy ale začal studovat na pražské univerzitě a hudbu vyměnil za matematiku, medicínu a predevším botaniku.
Roku 1784 sestrojil po vzoru francouzských montgolfier první horkovzdušný balón v Čechách. Stal se asistentem ředitele pražské botanické zahrady a podnikl řadu badatelských cest po vlastech českých, z nichž pak vzešel jeden z prvních soupisů české květeny.
Koncem 80. let 18. století odjel Haenke do Vídně, kde pokračoval ve studiích botaniky. Z cesty do Alp přivezl tolik poznatků, že byl roku 1789 přijat za člena Královské české společnosti nauk. Jeho ambice byly ale ještě větsi. Chtěl se zúčastnit nějaké zahraniční expedice, což se mu na přímluvu významného učence Ignace Borna brzy také podařilo. Od císaře Josefa II. získal povolení k výpravě do Jižní Ameriky, pořádané pod záštitou krále Karla IV. Bourbonskeho.
Fregaty Descubierta a Atrevida pod vedením italského kapitána ve španělských službách Alessandra Malaspiny di Mulazzo odplouvaly 30. července 1789 z Cadizu. Než si však Haenke vyřídil všechna povolení a než dorazil do španělského přístavu, byl Malaspina dávno pryč. Odhodlaný botanik se nevzdával a brzy se dostal na obchodní loď směřující také k jihoamerickým břehům. Loď sice nakonec ztroskotala, Haenkemu se ale podařilo zachránit a v malém člunu doplul az do Montevidea. Zde se dozvěděl, ze Malaspinova výprava je už na západním pobřeži. Ani to ho však neodradilo. Vydal se na riskantní a velice obtižnou cestu přes Andy a 2. dubna 1792 expedici v chilskem Santiagu konečně dostihl.
První společná cesta vedla k hornímu toku Amazonky. Poté se obě lodě vydaly podél západního pobřeži Ameriky na sever až k Aljašce a zpátky. Haenke dělal po celou dobu (na Aljašce, v Kalifornii, Mexiku, Panamě i Ekvádoru) přírodovědné výzkumy. Stejným způsobem pak probíhala následující cesta po Tichomoří. Expedice probádala Guam, Mariany, Filipiny, část Austrálie a Nového Zélandu, Tongu, Tahiti a roku 1794 se vrátila zpět na jihoamerický kontinent.
Z důvodu onemocnění kurdějemi a také kvůli Malaspinove uvěznění (intrikami byl obviněn ze zrady), Haenke z Latinské Ameriky už nikdy neodjel. Nadále zde však podnikal přírodovědné cesty do různých oblasti. V peruánském Callau požádal o povolení k velké vnitrozemské výpravě. Poté se definitivně usadil v bolívijské Cochabambe, kde si otevřel lékařskou ordinaci a koupil menší statek se zahradou. V ní pěstoval nejen léčivky, ale i jiné zajímavé rostliny ze svých cest.
Když roku 1801 zkoumal splavnost řeky Maranon a jejích přítoků, objevil do té doby neznámou leknínovitou rostlinu s obrovskými listy a velkými květy. Její další nález přišel až o 20 let později v povodí Amazonky a po dalších osmi letech byl objeven třetí exemplář na řece Parana. Až tehdy byla rostlina pojmenována Viktorie královská, Haenke byl ale prvním, kdo o její existenci informoval.
Objevil a popsal i bezpočet dalších rostlin a po celou dobu pobytu v Jižní Americe udržoval kontakt s předními evropskými botaniky a vědci. Posílal jim do Evropy minerály, semena, indianské artefakty a vědecké studie. Roku 1804 také jako prvni člověk vystoupal na ekvádorskou nejvyšši horu Chimborazo (6 310 m n. m.). Prozkoumal stříbrné doly v Potosi a objevil i chilsky ledek, který doporučil jako vynikajici hnojivo. Navíc shromáždil četné etnografické poznatky o různých indianských kmenech.
V letech 1806 az 1809 byl vládním komisařem pro kmen Chiriguanu. Seznamoval indiány se zásadami křesťanství a začal sympatizovat i s vlastenci bojujícími za svobodu. Za to, ze učil vzbouřence vyrábět střelný prach, byl ale brzy zatčen. Jeho zdravotní stav se rapidně zhoršil a po propuštění z vězení za nevyjasněných okolností roku 1817 zemřel. Podle oficialní zprávy španělských úřadů mu jeho služebná omylem podala místo léku jed.
Vetšinu z jeho cenných písemností uchovava dnes Královská botanická zahrada v Madridu. Část pozůstalosti byla ale roku 1819 nabídnuta také Praze. Vzhledem k obavám, že je materiál vinou skladování ve vlhkých přístavech zničen, se koupě projednávala celkem třikrát. Bylo rozhodnuto o převozu beden do Nového Boru, kde profesor Tuasch překvapivě zjistil, že stav materialu je mnohem lepší, než se předpokládalo. Celou zásilku následně koupilo Vlastenecké muzeum (dnešní Národní). Šlo o čtyři tisíce druhů rostlin v 15 tisících exemplářích. Různé indianské předměty se pak dostaly do sbírek Náprstkova muzea.
Pokud si chcete zalogovat i bonusovou kešku této série,
nezapomeňte si z logbooku opsat bonusové číslo.
Zdroj: Profit, cs.wikipedia.org