Zdar Buh! - 1 Traditional Geocache

Pri težbe byla mekcí hornina dobývána kopácem nebo špicákem, a to nejprve v cásti u stropu, pak se postupovalo smerem k podlaze. Pokud byla hornina tvrdá, mekcila se ohnem. Na celbu (celo chodby) narovnali dlouhé štípané dríví až 3 vrstvy, to se omazalo jílem a odspoda zapálilo. Když se hornina rozžhavila do bela, polévali ji havíri vodou, do níž byl primíchán ocet aby skála popukala. Nebylo-li doutnající dríví dobre omazáno tlustou vrstvou hlíny, stávalo se casto, že vzplanulo plamenem a od ohne chytla výdreva a pažení šachty. Do pukliny horník priložil želízko, které držel za násadu v levé ruce a pravou do neho tloukl mlátkem. Tímto zpusobem se postupne uvolnoval jeden úlomek skály za druhým. Podle dobových zpráv touto technologií vytežil jeden rubac za smenu 2,5cm délky chodby.

Hornická želízka (také šlígle), se u nás používala od pocátku težby kovu až do 18 století, kdy zacal nástup moderních - strojních dobývacích metod. Jedná se o typický nástroj, který se spolecne s dalším hornickým náradím, mlátkem, stal i symbolem hornictví. Velikost želízek byla ruzná od 3cm až do 30 cm. Tvar želízek byl také hodne rozdílný. Vzhledem k tomu že se v podstate jednalo o kusovou výrobu, záleželo na zkušenosti a vybavení kováre a také na úcelu použití. Typove rozlišujeme napr. zásekácek, želízko žumpové, skalní klín a další.

Dalším typický nástrojem je mlátek. Mlátek je menší palicka, kterou se zaráželo želízko. Nejdríve se používal mlátek na pružné násade. Tyto mlátky mely otvor pro násadu rozdelený na dve cásti. Práce s tímto nástrojem vyžadovala více cviku, ale údery pri zpetné odpružení šetrily klouby delníku. Pozdeji se také používaly mlátky s jedním otvorem pro násadu. I když jednotlivé kusy mlátku nejsou tak ruznorodé jako u želízek i zde mužeme zaznamenat ruzné typy dle použití napr. mlátek zásekový, pucka, dvourucní pucka a perlík .

O dalších hornických nástrojích ci pomuckách se dovíte v ostatních Stríbrských keších venovaných tomuto tématu.