Jezevcík je nejbájecnejsí, sebevedomý, drzý, samostatný, urázlivý pejsek s nejvetsí psí dusí v nejmensí telesné schránce, s odvahou i fistrónem psu, kterí o sobe mají jeste vyssí mínení než jejich pysní majitelé.
V Praze v Letnanech se 19.6.2011 konala první Mezinárodní výstava jezevcíku u nás. Nase sampionka drsnacka veteranka Kacenka opet zabodovala, ale strasne ji ty vystavy nebavi a radeji lita s carodejnici po Kersku :-).
Nase rodina miluje jezevcíky a proto kes jezevcík. Vsechny pouzité fotografie jsou „nasi jezevouni“, nekterí již in memoriam. V kerských lesích jsou doma a mozná nás potkáte pri lovu místních pokladu.
Jezevcík
vznikl od starých nemeckých loveckých psu honicu. Podle své práce a krátkých nohou se nazýval jamník nebo jezevcí pes. Tito jezevcíci se ruzne krížili s malými psy typu teriéra a tak postupne vznikly ruzné formy dnešního jezevcíka.
Skupina jezevcíku se delí na devet plemen, a to dle velikosti a dle druhu srsti. Podle typu srsti se jezevcíci delí na hladkosrsté, dlouhosrsté a drsnosrsté. Dále podle velikosti na jezevcíky standardní s váhou do 9 kg, jezevcíky trpaslicí do 4 kg a nejmenší jezevcíky králicí do 3,5 kg.
Hladkosrstí jezevcíci se zrejme odštepili ve 14. až 15. století od francouzských basetu a pincu. Byli tedy pravdepodobne nejstaršími nemeckými loveckými psy.
Dlouhosrstí jezevcíci, kterí vznikli krížením hladkosrstých jezevcíku se španely, se objevili v 15. až 16. století.
Drsnosrstí jezevcíci vznikli na prelomu 17. a 18. století krížením hladkosrstých jezevcíku s kníracem a posledních sto let byli tito potomci kríženi ješte s Dandie dinmond teriérem.
Roku 1888 byl v Nemecku založen „Klub milovníku jezevcíku“ a tehdy byl také prijat jejich první standard.
Kdo je jezevcík?
Jezevcík je milující, prátelský, ucenlivý, milý, hravý, chytrý, živí pejsek. Velice oddaný a verný spolecenský pes, své pánícky nadevše milující.
Je to také lovec a výborný hlídac s pronikavým hlasem. Moc rád noruje a jen težce se jim vysvetluje, že záhony k tomu neslouží. Mezi další jeho záliby pak patrí aport i to do vody. Miluje procházky v prírode, vyhrívání na slunícku a samozrejme má rád ruzné hry s pánícky.
Ale také to je i palicák se svým špicatým cumákem otoceným na druhou stranu, než odkud prichází povel jeho pánícka. Jezevcíka musíte brzy obeznámit s nejruznejšími možnými situacemi, aby se jeho povaha mohla pozitivne rozvíjet, v opacném prípade muže být ze všeho nového vystrašený a vzteklý. Nemá rád drezuru, ale když prijdete jak na nej, naucí se s radostí témer cokoli. Jezevcík je pak úžasný spolecník a mužete s ním na lov i do spolecnosti.
Jezevcík má rád, když se mu nekdo venuje a hraje si s ním. Je silne fixován na cleny rodiny, ve které žije, brání ji, ale k cizím lidem je neduverivý a pri návšteve cloveka, kterého nezná, je treba venovat chvilku na seznámení. Také je treba dát pozor, pokud není zvyklý na spolecnost jiných psu nebo detí, aby nedošlo k nejakému incidentu.
Jezevcík je odvážný, dominantní, tvrdohlavý má smysl pro humor. Je vynalézavý, svéhlavý, mazaný, ostražitý, houževnatý a zvedavý.
Ale jak už to bývá, záleží na povaze každého jezevouna.
JEZEVCÍK - ROZHODLI JSTE SE SPRÁVNE ?
Uvažujete o tom, že si porídíte jezevcíka. Mají ho Vaši prátelé ci známí, vídáte jej na ulicích, slyšeli jste o nem, vlastní jej populární osobnosti, ci máte dojem, že jeho velikost je práve tak vhodná pro Váš byt a pro Vaše deti. Než si jej skutecne porídíte, uvedomte si nekteré skutecnosti: jezevcík jako každý jiný pes a jiné živé zvíre je investice dlouhodobá. Psa si porizujete na dobu 10 - 17 let. Pro žádného psa, jezevcíka nevyjímaje, není zmena majitele príjemnou zkušeností, rozhodne není seriózní kupovat si psa s tím, že to proste zkusíte a pokud Vám nebude vyhovovat, jednoduše jej prodáte ci darujete nekomu jinému. Pes, i takhle malý, má urcitá nároky - na krmení, prostor i potrebu pohybu a “zamestnání”. Bez ohledu na to, zda si koupíte budoucího šampióna ci pejska bez rodokmenu, musíte pocítat s tím, že Vás bude neco stát. Pritom suma za stene je pomerne zanedbatelná proti tomu, co investujete do krmení, veterinární péce, daní apod.
Jezevcíka ano ci ne
Tak tedy: Jezevcík je sice malý, ale rozhodne ne pokojový psík. Každý pes má urcitou potrebu pohybu, ale jezevcík se urcite nespokojí s vencením na novinách ci na balkóne a prípadnou obcasnou procházkou na vypouštecím vodítku ci na zahrade u chalupy. Na rozdíl od nekterých ryze spolecenských plemen, má jezevcík i potrebu zamestnání. Leckterí jezevcíci se dostatecne vydovádí pri neustálém aportování mícku, ale je to spíš náhradní program. Jezevcík byl vyšlechten k loveckým úcelum a prestože se z nej za dlouhou dobu stal prakticky dokonalý spolecník cloveka, málokterý je ochoten na své “puvodní povolání” zapomenout. Pokud je to jen trochu možné, dovolte svému jezevcíkovi, aby své lovecké vlohy rozvinul a využil. Bude neskonale štastnejší než jeho pretloustlý kolega, který se od majitele nedostane dál než na délku vodítka.
Príslovecná jezevcíkova tvrdohlavost souvisí do znacné míry s jeho samostatností v lovecké práci a je pochopitelná - v temné nore, tvárí v tvár mnohem silnejšímu a pro “boj zblízka” s lépe vybaveným neprítelem, je jezevcík vždy sám a záleží jen na nem, jak bude úspešný. Jezevcík není typický psí delník jako nemecký ovcák ci ohar, rozkazum se podrizuje jen tehdy, uzná-li jejich oprávnenost a dostane-li je od cloveka, jehož autoritu ctí.
Jezevcík v zásade nemá nic proti detem, ale neporizujte jej jako hracku pro díte. Pro starší a citlivejší díte muže být dobrým partnerem, ale nikdy se nepodrídí nekomu, koho ve své soukromé hierarchii zaradí hluboko pod sebe.
Vhodným majitelem jezevcíka není ani clovek, který má pocit, že jakákoli disciplína je znásilnování svobodymilovné psí duše. Psovité šelmy v prírode nežijí samotársky a vzhlíží k “vudci smecky”, jehož autoritu ctí, uznávají a milují. V mnoha prípadech špatné výchovy se malý jezevcík stává jednoznacným “šéfem” své lidské smecky. Obvykle dominantní jedinec usoudí, že na tuto funkci nikdo další v rodine neaspiruje a hlavne nestací, tak se jí ujme. Na prípadné chabé námitky nekterých “podrízených” reaguje takový “vudce” tím, že je zavrcením ci kousnutím odkáze do patricných mezí. Skutecne zrídka se neco podobného stává u psu, kterí mají možnost loveckého vyžití.
Máte-li zájem o cistokrevný chov jezevcíku, uvedomte si, že každý jezevcík, aby mohl být zarazen do reprodukce musí splnovat urcité podmínky. Predevším musí jít o jedince s prukazem puvodu, musí absolvovat výstavu s urcitým ohodnocením, bonitaci (výber do chovu) a príslušné lovecké zkoušky. Každý jezevcík lpí na kontaktu s clovekem a na svém “zamestnání”, proto je zcela nevhodný pro množitele, kterí praktikují chov velkého množství psu ve venkovních kotcích, podobný chovu králíku.
Dlouhé páteri jezevcíka neprospívá ani každodenní zdolávání nekolika pater bez výtahu - pokud v takovém dome držíte jezevcíka, dbejte více než prísne na to, aby nebyl pretloustlý a máte-li možnost, obcas mu na schodech pomožte, alespon pri ceste dolu.
Jezevcík není vyslovene psem hlídacím, i když na “vetrelce” zaštekáním vždy upozorní. Má-li žít uvázaný u boudy ci trvale v malém kotci, stává se z nej neštastný neurotik.
S prukazem puvodu ci bez
Váháte-li zda koupit štene s prukazem puvodu ci zda Vám bude stacit pejsek “bez papíru” vezte, že prukaz puvodu - lidove rodokmen zarucuje predevším fakt, že štene je cistokrevné, že oba jeho rodice jsou jezevcíci, kterí splnili urcité podmínky chovnosti.
Koupíte-li štene “bez p.p.”, riskujete, že jezevcíkem je treba jen jeden z jeho rodicu, prípadne, že jde o potomka jedince, který byl pro nejakou závažnou exteriérovou ci psychickou vadu z cistokrevné reprodukce vyloucen. Casté je také to, že takový jezevcík, inzerovaný jako trpaslicí ci králicí vyroste do rozmeru, za které by se nemusel stydet ani “standardní” jezevcík. Prípadne jezevcík nabízený jako dlouhosrstý má v dospelosti srst podobnou spíš hladkosrstému. V nejhorším prípade se jedná o krížence, o jehož “jezevcicím” puvodu lze jen spekulovat.
Nedejte na prohlášení, že Vám nabízené štene je takzvane prespocetné a ostatní jeho sourozenci prukazy puvodu mají. Všechna narozená a prihlášená štenata mají nárok na prukaz puvodu bez ohledu na jejich pocet. Krome toho malá plemena, jakými jsou i jezevcíci, mají v prumeru necelá ctyri štenata na vrh, i když výjimecne se rodí i vrhy pocetnejší (absolutní rekord je 11 štenat). Obecne ale vetšina vrhu standardních jezevcíku cítá práve ctyri štenata, trpaslicích tri a králicích dve.
Psa ci fenku 
Jste-li rozhodnuti stát se chovatelem, pak si samozrejme vyberete fenku. Nemáte-li chovatelské ambice, volte predevším podle své situace. Máte-li doma jiného psa, bude jednodušší, když nový prírustek bude téhož pohlaví. Stejne tak v prípade, že bydlíte v jednom dome s majiteli jiného psa ci feny, prípadne jezdíte na spolecné místo na chatu apod. K háravé fene je rozhodne jednodušší spolecnicí další fena. Pokud Vám jde predevším o loveckého pomocníka, kterého mužete využít vždy když potrebujete, je také lepším rešením pes, který není omezován háráním a prípadnou pécí o vrh. Pokud jde o vztah k pánovi, pak obecne fena inklinuje casteji k majiteli mužského pohlaví a pes naopak. I když jezevcík je natolik bystrý, že si vytvárí vztah k jednotlivým clenum lidské smecky podle okolností. V dobe krmení obvykle neomylne vyhledává panicku - kucharku, zacne-li se však pán - myslivec oblékat do “zeleného”, jeho náklonnost se okamžite presune na nej, protože práci uprednostnuje i pred plnou miskou.
Jaký velikostní ráz
Porizujete-li si jezevcíka predevším jako loveckého psa, prípadne hodláte-li jej držet ve venkovním kotci, pak zvolte jezevcíka standardního (nebo také normálního) rázu. Standardní jezevcík váží vetšinou 6 - 9 kg, je logicky vytrvalejší než malé rázy a pro život venku i lépe uzpusobený. Myslivci, který má psa v byte a využívá jej jen obcas jako spolecníka na posedu, k dohledávce, výjimecne k norování, dobre poslouží i trpaslicí jezevcík. Ctyrkilový ”trpaslík” ale není vhodným psem pro celorocní pobyt v kotci, nesvedcí to jeho kondici ani sebevedomí.
Chcete-li jezevcíka jen jako spolecníka pak zvažte své možnosti. Trpaslicí ci králicí jezevcík je rozhodne skladnejší a hlavne mobilnejší pro ty, kterí s ním treba cestují hromadnou dopravou. Má lehcí stavbu tela a proto je méne casto ohrožen problémy s páterí (takzvaná obrna jezevcíku).
Jaký druh srsti
Tradicní jezevcík je hladkosrstý
(také nazývaný krátkosrstý). Nejcasteji je chován v barve cervené (od zluté po mahagonove cervenou) ci cerné s pálením (cerná s jasne ohranicenými žlutými ci cervenými znaky nad ocima, po stranách tlamy, na hrdle a hrudi, na spodních cástech koncetin a ocásku a okolo ritního otvoru). Méne bežná je barva tygrovaná (obvykle šedé ci stríbrité skvrny na cerné barve cerných jezevcíku s pálením), hnedá s pálením (obdobne jako u cerných, ale místo cerné je játrove hnedá). Hladkosrstý jezevcík má jednodušší údržbu v tom smeru, že se snadno zbaví bláta a špíny, kterou prinese zvenku v nepríznivém pocasí. Líná ovšem stejne jako napríklad jezevcík dlouhosrstý a krátké, tvrdé chlupy lépe odolávají odstranení napríklad vysavacem. Krátké osrstení s minimální podsadou hladkosrstého jezevcíka indisponuje pri celorocním pobytu venku a obcas i pri celodenní práci v terénu, hlavne v zimním období. Charakterem bývá leckdy tvrdohlavejší než jiné druhy jezevcíku, muže být i konfliktnejší ve vztahu k cizím lidem ci detem. Má casteji než jiní jezevcíci potrebu devastovat své okolí - preferuje pri tom hlavne deky a jiný textil. Zda se tato vášen omezí jen na dobu psí “puberty” záleží hlavne na duslednosti majitele, stejne tak je duležitá duslednost pri nácviku cistotnosti. Po “pracovní” stránce je hladkosrstý jezevcík vhodný pro povrchovou i podzemní práci, nejochotneji plave a casto má vrozené vlohy k aportování (úmerne své velikosti). Je dostatecne ostrý, obvykle ochotne noruje, hlasitost na stope zvere je také rozhodne spíše pravidlem než výjimkou.
Dlouhosrstí jezevcíci
mají v podstate stejné zbarvení jako hladkosrstí, jen v barve cervené je barevná škála širší - vetšina cervených jezevcíku má vetší ci menší prímes cerné barvy na celém tele, prípadne jen na uších. Pri jeho údržbe musíte pocítat s nutností obcasného cesání a kartácování predevším urcitých partií tela - závesu dlouhé srsti na uších, ocase a spodní cásti trupu. Na rozdíl od hladkosrstých jezevcíku se na dlouhou ci drsnou srst prirozene snáze prichycují bodláky a lopuchy, které je nutné vcas ze srsti odstranovat, než dojde k jejímu zcuchání a zplstnatení.
Ostrost dlouhosrstých je nejnižší ze všech druhu jezevcíku, obcas mívají problémy s prací v nore. O to duslednejší jsou v práci na barve - na dohledávce a ve vetšine prípadu bezproblémove hlásí na stope zajíce i jiné zvere. Nekterí dlouhosrstí jezevcíci mají labilnejší nervovou soustavu, z toho vyplývá urcitá plachost pred cizími lidmi, prípadne agresivita zpusobená bázlivostí. Záleží však také na vedení jezevcíka, na možnost kontaktu s jinými lidmi a jiným prostredím. S urcitou labilitou souvisí i fakt, ze oproti jiným druhum jezevcíkum, trpí dlouhosrstí nejcasteji nevolností v aute (zvrací). Nevolnosti v dopravních prostredcích jde obvykle zabránit podáním vhodných medikamentu.
Drsnosrstí jezevcíci 
jsou v drtivé vetšine chováni v rozlicných odstínech barvy divocáka. Jedná se o srst složenou z chlupu na nichž se strídá hnedá ci šedá barva s cernou a tím vzniká barva tmavého ci svetlého divocáka, prípadne odstín podobný barve “pepr a sul” u kníracu - vetšinou však s podílem žlutého ci hnedého odstínu. Méne casto se vyskytují drsnosrstí v barve cerné s odznaky (obdoba barvy cerná s pálením) ci barve padaného (nebo suchého) listí - jednobarevne plavá až cervená barva. U všech typu jezevcíku je možné (i když nepríliš žádoucí) nahrazení cerného pigmentu (na nose, víckách a kuži) hnedým. Takoví jedinci mají vetšinou svetlejší odstín barvy, játrový nos a vícka a svetleji pigmentované oci.
Drsnosrstí jezevcíci disponují ve vetšine prípadu nejvyrovnanejší povahou, což se projevuje i v pracovním využití. Nasazení v práci na povrchu i pod zemí, dostatecná ostrost i odolnost proti neprízni pocasí. Krev teriéru, která koluje v jeho žilách je obcas prícinou problému s hlasitostí na stope zvere. 
Vetší množství plemen, která se podílela na jeho vzniku má za následek i urcitou nevyrovnanost v exteriéru - nejvíce chyb a vad v anatomii a v osrstení, které osciluje od príliš krátkého s chybejícími vousy a obocím po nevhodne dlouhé a jemné.
Jak jej vybrat
Pred výberem si ujasnete, jaké požadavky na budoucího psa máte. Zda hledáte predevším kamaráda, loveckého pomocníka ci budoucího šampióna s kariérou v cistokrevném chovu. Koupíte-li si jezevcíka na náhodný inzerát z prumerného chovu, je pravdepodobné, že Vaše myslivecké požadavky uspokojí (naprostá vetšina jezevcíku má vrozené lovecké vlohy, kterým stací jen doprát podmínky, aby se mohly rozvinout), ale není jisté, že z nej bude chovný jedinec a tím méne výstavní šampión. Prípadní šampióni z prumerných chovu jsou náhodnými produkty, a jako takoví obvykle své prednosti ani nepredávají svému potomstvu. Pred zakoupením štenete reknete chovateli jaké s ním máte úmysly a požádejte ho, aby Vám vhodné štene vytipoval. Ne všichni chovatelé jsou natolik zkušení, že to dokáží, proto možná budete muset o pomoc požádat nekoho, kdo se ve štenatech jezevcíku skutecne vyzná, kdo má vlastní zkušenosti s jejich chovem a dokáže díky svým zkušenostem lépe odhadnout, co se v kterém šteneti (ta se laikum jeví stejná a stejne roztomilá) skrývá.
Co pro nej pripravit
Štene si privezte domu ve veku nejméne sedmi týdnu a má-li být pres den samo doma, doneste si je pred víkendem, abyste se mu alespon v prvních dnech mohli plne venovat. 
Prechod do cizího prostredí a odloucení od matky a sourozencu je pro ne urcitým šokem, se kterým se snáze vyrovná, pokud se jím v dobe jeho bdení budete zabývat. Štene musí mít od pocátku vyhrazené místo, na kterém se zdržuje v dobe klidu. Místo dostatecne klidné a teplé, umístené nejlépe tak, aby nemelo pocit odstrcenosti a opuštenosti. Stálá miska s cistou vodou a hracky, s nimiž si nemuže ublížit (roztrhat je spolykat, ci príliš malé nebo ostré) jsou samozrejmostí. Ohledne krmení se dohodnete s chovatelem, na jakou stravu je štene zvyklé, náhlý prechod na jiné krmení šteneti v dobe razantních životních zmen rozhodne neprospeje.
Výchova a výcvik
Základními povely, které by mel každý pes znát je “místo” a “fuj”. Na své jméno si štene zvykne pomerne snadno, budete-li je casto oslovovat. Zprvu je pro štene také prirozené, že Vás bude následovat - bude za Vámi behat. Nedivte se, ale že zmatené mláde ze zacátku sleduje každé lidské nohy, které je míjí a zvlášt nadšene se vrhá k cizím psum. Doma naucte psíka, aby presne vedel, kde má své místo (nemel by jím být putovní pelíšek) a abyste v prípade potreby jej na místo mohli snadno odkázat. Jsou situace, kdy je treba aby se pes nepletl lidem pod nohy. Každou nežádoucí cinnost (obskakování návštev, nadbytecné štekání apod.) mu zakažte rázne vysloveným povelem “fuj!” Tento povel by mel být univerzální pro prerušení každé nežádoucí psovy cinnosti. Privoláváte-li pejska, motivujte jej pamlskem, lákavým hlasem a sednutím do drepu. Psa k sobe nevolejte tehdy, když víte, že stejne neuposlechne (beží za necím, hraje si s jiným psem atd.) - zbytecne si podrážíte autoritu.
Zkouška vloh - trpelivost
Co charakterizuje majitele jezevcíka? Je to jiste mnoho a mnoho vlastností, které je odlišují od "bežné" populace chovatelu psu. Jednou z techto vlastností by mela být trpelivost, kterou ve vysokých dávkách uplatníte pri nácviku na zkoušky vloh.
Trpelivost budete potrebovat ve chvíli, kdy po hodinovém bloudení po poli narazíte na jednoho bažanta a dva bezdomovce. Bažant uletí tak rychle, že váš jezevcík nemá cas na to, aby šteknul více než dvakrát. Na bezdomovce sice hlásí krásne, ale u zkoušek vám to asi nepomuže.
Príklad druhý: Jakýmsi zázrakem, který si nedovedete vysvetlit, se na poli vyskytují zajíci. V tomto prípade budete jiste nadšeni ve chvíli, kdy váš jezevcík projeví hlasitost na stope. V tomto prípade však také musíte být pripraveni na to, že jej další ctvrt hodiny (v lepším prípade), další hodinu (v nejcastejším prípade) neuvidíte.
Takto získaný volný cas vám pak doporucuji strávit veskrze užitecnou cinností. Rozhodne se vám neztratí pokud si sebou vezmete mobila a konecne vyrídíte dlouho odkládané telefonáty. Fantazii se meze nekladou, takže si mužete své cekání na jezevcíka zpríjemnit veškerou možnou i nemožnou cinností snad pouze s výjimkou žehlení prádla.
Zkoušky norování - nadšení
Další vlastnost, která spojuje majitele jezevcíku, je nadšení. Tuto vlastnost uplatníte pri nácviku "na nore".
Majitelé jezevcíku se snaží svým sverencum všemožným zpusobem dokázat, že oni by do nory vlezli hned, ale bohužel je na jejich telesné rozmery príliš malá, takže to za ne musí udelat jezevcík. I když já pochybuji o tom, že by nekdo z vás vlezl do tunelu, kde je tma, príšerný smrad a ješte ke všemu tak málo místa, že by se nemohl ani otocit.
Druhá fáze výcviku: Jezevcík již do nory vlezl, ale zjistil, že tam stejne není nic jiného než tlustá líná liška, která se rozvaluje za kovovou mríží. Vedom si slušného vychování, rozhodne se nerušit zvírata a opouští pavilon šelem. Následuje složité presvedcování, že ona liška je skutecne cílem jeho loveckého zájmu, a že ona mríž v nore je v podstate prirozená soucást jejího moderního bytového vybavení. Presvedcování se obvykle skládá z bušení na víko nory, štouchání do lišky (aby se alespon pasivne pohybovala) a více ci méne nadšeného vykrikování majitele jezevcíka pri každém jeho šteknutí.
Barvárské zkousky - vytrvalost
Jakmile se jaro chýlí k záveru, majitelé jezevcíku se stehují z pole do lesa. Nastává nám cas bojových a orientacních her pro jezevcíky i majitele.
První fáze: Nácvik "na barvu" spocívá v tom, ze clovek bloudí po lese v první fázi s pripínácky a papírky, v druhé fázi s lahví plnou krve, ve tretí fázi s králíkem v kleci a ve ctvrté fázi s jezevcíkem. Jak jiste vidíte, notná dávka vytrvalosti je zde nezbytná a to predevším v prípade, kdy si vaši sousedé zacnou tukat na celo.
Druhá fáze: Není nutné prílis zduraznovat, ze pri nácviku odlození je vytrvalost nepostradatelná. Pokud si vasi sousedé jeste stále do této chvíle nemyslí, ze jste naprostý cvok, rozhodne k tomuto presvedcení dospejí ve chvíli, kdy na vás pri houbarení narazí uprostred lesa, jak se schováváte ve kroví a sledujete svého jezevcíka. V lepsím prípade si jezevcíka vsimnou a pomyslí si, ze jste celkem neškodný blázen, v horsím prípade jezevcíka nezaznamenají a po zbytek zivota se vám, jakozto nebezpecnému individuu, budou vyhýbat.
Záverem
Tri základní charakteristiky majitele jezevcíka jsou trpelivost, nadšení a vytrvalost.
A JEŠTE JEDNOU JEZEVCÍK
Kdykoli potrebujeme, je tu. Když jsme štastní, když je nám dobre, když jsme spolu pod jednou perinou, když už štenata moc koušou a testují své zoubky práve na mamince, prijde náš clovek a vysvobodí nás. At tím, že nechá ty malé piranhy v ohrádce a nás vezme nejlépe pod deku nebo nás nechá na kresle v klidu si odpocinout.
Je tu pro nás, když jsme na nahánce, vyženeme knoura a hlásíme jako o život, je tu náš clovek. Je tu a tu obrovskou korist nám umožní ulovit. Jaký je to pocit, dohledat divocáka a s hrdostí oznamovat svému cloveku:”tady,jsme! pojd honem, hlídám ho tady pro Tebe, podívej se, jak jsem šikovnej.”
Je tu pro nás, když se cítíme nejiste ve výstavním kruhu, když na nás sahají úplne cizí lidé, koukají se nám na zuby (jako by je nikdy nevideli), prošahávají i intimní partie, u nás “mužských” a pak nás nechají s páníckem behat v kruhu kolem dokola, což je docela švanda, pokud Vás ten za Vámi nechce predbehnout.
Jsou tu s námi, když jsme u veterináre, který je presvedcený o tom, že ockování je pro nás to nejlepší a je tak dobrý, že o tom presvedcil i velkého šéfa. Ten se rozplývá nad možností nás nechat ockovat i proti jakési Borelióze a vubec nechápe, že už takhle ty dve injekce za rok jsou až dost! Nehlede na to, že se nám cpou odporné tablety skoro až do krku, bez možnosti je vypreparovat z kousku salámu a vyplivnout. Pokud je to taktéž dvakrát do roka, prý jako prevence proti cervíkum tak to ješte jde. Ale nedej Buh, je-li to skoro celou výstavní sezónu a v období línaní, a to témer denne. Prý pro lepší, krásnou a lesklou srst. Stejne je to páníckovi na nic, protože on nechápe, že nejlepší na srst je taková pekná smradlavá ryba, nebo nejlépe bobky od zvere (a když nejsou, nepohrdneme bobkem konkurence, pro maskovaní vlastního pachu a oblbnutí neprítele - nejlépe Rotvajlera od sousedu, co si nežije jako my a nebaští granulky nejlepší kvality, ale zbytky z kuchyne a pak taky podle toho vypadá “maskovací hmota”. Má ideální složení, konstituci a dokonale se dostane i do ocek retízkového obojku, kde by, nebýt mého velkého šéfa, vydržela dost dlouho.
Je to az s podivem, jak se pri odstranování mého dokonalého maskování muj clovek zmení z milujícího pánícka na rvoucí bestii, která lamentuje a nadává a dává to všem najevo. Nejenom, ze me totálne ztrapní pred kokricí, která se mi už delsí dobu líbí (ale prý nejsem její typ a jsem jeste puberták), ale pokazdé, když už najdu nejakou novou maskovací hmotu, a dá to práci, najít tu pravou, hned mi durazne pripomene, co se stane, pokud své maskování zopakuji. A prátelé, jako správný hrdý jezevcík bych asi další ponízení neprežil (i kdyz..... pudy jsou pudy).
A i kdyz to vypadá, ze se psem jsou jenom trable a starosti a povinnosti, vynechal jsem pravidelné vencení - nejlépe nekolikrát denne, koupání, cesání, obstarávání krmení, dobrotek a zábavy at uz v podobe výstav - i když ty vetšinu jezevcíku moc nebaví, v podobe ruzných soutezí a zkousek - tam je to perfektní, az na to, že se vyžaduje poslusnost, ale co bych pro pánícka obcas neudelal. A i kdyz je s námi nekdy tezké porízení, ale to jen a jen proto, že nás clovek uz zapomnel, ze kdysi dávno taky chodil po ctyrech, behal nespoutane po zemi a delal si více ci méne co chtel, že lovil a páril se, jakmile potkal tu pravou “babu” ve správnou dobu, vím, ze nás pánícek by beze mne, bez nás, jezevcíku si svuj zivot uz ani neumel predstavit.
Protoze, presne jak je on tady pro nás, tak jsme tu pro nej. A to je fakt. Umíme mu rozehrát úsmev na tvári, kdyz má splín, stejne jako vehnat slzy do ocí nejakou lotrovinou, kdyz se zdá, ze uz by nemohl být stastnejsí. Umíme být dokonalými spolecníky, umíme na sebe vzít roli dokonalého spolecenského doprovodu, roli lovce a norníka, roli hlídace domova, roli kamaráda jeho detí, roli posluchace a prítele, který mu neskáce do reci a kdyz se to vezme kolem a kolem, nekterí z nás zastanou i roli elektrické decky, která zahreje záda a dokonale se prizpusobí tvaru at už si lehnete jakkoli.
No reknete, není to skvelé, být jezevcíkem, nebo tím stastnejsím páníckem, co má práve nás, spagetky - salámky, nebo jak nám Vy, lidé, ríkáte?
