První automobil byl v Nemecku uveden do provozu roku 1886 Gottliebem Daimlerem. Roku 1888 byl vydán první ridicský prukaz a v roce 1900 byl v Hesensku zaveden první systém registrace motorových vozidel. Do roku 1906 se registrace motorových vozidel postupne rozšírila do dalších zemí Ríše. Systém byl rozdílný. Od uvedení jména a adresy majitele na evidencní tabulce ( napr. v Bavorsku ), pres sérii poradových císlic ( napr. v Hesensku ), až po oznacení územní príslušnosti ( napr. v Berlíne písmenem „A“ ).
Jednotný ríšský systém registrace motorových vozidel byl zaveden roku 1906. Bílé evidencní tabulky nesly skupiny poradových císlic, kterým bylo predrazeno oznacení územní príslušnosti vozidla rovnež v cerné barve. Územní príslušnost oznacovaly kombinace rímských císlic a písmen. Napríklad Prusko, vcetne Berlína, rímská „I“ následovaná písmeny „A“, „C“ apod. Tento systém se v Nemecku využíval až do roku 1945. V letech 1939 – 1945 zavádely nemecké úrady na okupovaných územích bílé registracní znacky s cernou zkratkou územní príslušnosti ( napr. „S“ pro Sudety ), následovanou císelným kódem.
Po druhé svetové válce se v Nemecku používaly evidencní znacky s cernými kombinacemi písmen a císlic na registracní tabulce v barve podle okupacní mocnosti: americká-oranžová, britská-bílá, pozdeji bledemodrá, francouzská-cervená a sovetská-bílá.
V roce 1947 byly zavedeny cerné registracní tabulky s bílými kombinacemi císlic, kterým predcházel písmenný kód ve vertikálním usporádání. Horní písmeno oznacovalo príslušnost k okupacní zóne: „A“ – americká, „B“ – britská, „F“ – francouzská a „S“ – sovetská. Dolní písmeno oznacovalo místní príslušnost v Nemecku.
V roce 1953 byly v sovetské zóne okupacní evidencní znacky nahrazeny registracními znackami Nemecké demokratické republiky, které se používaly až do roku 1990. Východonemecké registracní znacky byly bílé s cerným oznacením územní príslušnosti, následovaným dvema císelnými kódy, oddelenými pomlckou. Pro východní Berlín se užívala predválecná kombinace písmen následujících po rímské císlici „I“.
V západních zónách byly okupacní evidencní znacky nahrazeny roku 1956 systémem registracních znacek Spolkové republiky Nemecko. Bílé registracní tabulky nesly v cerné barve oznacení územní príslušnosti kódem kraje nebo mesta, za nímž následovala další písmenná kombinace a císelný kód. Západoberlínská vozidla nesla oznacení „B“.
Po znovusjednocení Nemecka byly v roce 1991 zavedeny písmenné kódy pro oznacování územní príslušnosti vozidel z nových spolkových zemí, napríklad „DD“ pro Dráždany. V roce 1994 byly ve spolkových zemích Berlín a Braniborsko zavedeny registracní znacky s modrým pruhem na levé strane. V jeho horní cásti bylo umísteno okruží dvanácti „evropských“ hvezdicek, v cásti dolní mezinárodní poznávací znacka „D“. Tento standard se rychle rozšíril nejen do celé Spolkové republiky, ale pocátkem našeho století také do celé Evropské unie.
Prof. JUDr. PhDr. Michal Tomášek, DrSc.
Autor je profesorem na Právnické fakulte University Karlovy- www.ceskenoviny.cz
Pokud vás zajímá, odkud je která znacka, podívejte se sem: