Unos do tmy Mystery Cache
This cache has been locked, but it is available for viewing.
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(small)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Krásný den, ríkáme si když sedíme na nábreží a pozorujeme stríbrité vlnky Vltavy. Cekáme na prívoz a bavíme se pozorováním cilého ruchu vládnoucímu na náplavce. Trochu to pripomíná prímorské promenády, stací jen zavrít oci a ponorit se do své fantazie. Jen ta vltavská voda má s krištálovým morem málo co spolecného. Jdeme blíž ke brehu, sedáme si na lavicku a hledíme na temne šedomodrou rícní hladinu, která na svém hrbetu mlcenlive nese nejruznejší pozdravy vstríc svetovým morím. Klády, klacky, igeliky, vícka, láhev. Láhev? Propluje kolem nás a zastavuje se v naplaveninách blízkého mola. Je to divné, je uzavrená, uvnitr je nejaký svitek. Snad to není vzkaz v láhvi jako z dobrodružných románu! Rozhodneme se ji vylovit, chvíli to trvá, ale nakonec se jí podarí vytáhnout. S nedockavostí jí otevíráme a cteme záhadný obsah. Behá nám mráz po zádech…
Bylo to nejspíš nedávno, nevím presne kdy. Cas už pro me ztratil význam. Stále se k tem chvílím ve vzpomínkách musím vracet, není to príjemné.
Tehdy jsem si vyjel sám do Prahy lovit zdejší kešky. Celý den jsem behal po meste. K veceru jsem skoncil na náplavce a premýšlel jakou kešku bych ješte mohl odlovit. Od vody už šel chlad, ale rozpálená dlažba stále sálala príjemným teplem. Zastavil jsem se u Botice, oprel se o rezavející zábradlí a chvíli pozoroval jeho cernou vodu nekonecne proudící do Vltavy. Všude byl klid, na pozdne odpolední Prahu až moc velký. Takový divný klid.
Chci si odpocinout po nárocném dni a na chvilku zavírám unavené oci. Zaposlouchávám se do zvuku tekoucí vody a pravidelného cvachtání vlnek. Slyším kroky, blíží se pomalu ke mne. V zádech cítím necí pohled. Intuice?! Není to príjemné, ale ríkám si, co by se mi tu mohlo stát? Chvilku váhám, zdá se mi to? Chci dotycnému pohlédnout do tváre, ohlédnu se pres rameno, jen tak nedbale, jako by nic. Nikde nikdo. Jenom ztemnelé nábreží plné cerných stínu.
„Nazdar!“ ozvalo se z druhé strany a já málem dostal infarkt. „Ech, ahoj.“ Nesmele jsem opetoval pozdrav smerem k mohutné siluete. „Nechtel jsem Te vydesit. Ty si taky kacer?“ ukázal na prístroj v mé ruce. Rozesmálo me to. Opreli jsme se o zábradlí a zacali si povídat, dozvedel jsem se, že je z Prahy a místní keše dobre zná. Super budu mít na tech posledních pár kousku partáka. Hovor príjemne ubíhal, ale z podzemí šla zima. Oklepal jsem se. Všiml si. „To je kláda, co? Víš co, znám tu jednu putyku na nábreží, dáme jedno a domluvíme další postup, co ríkáš?“ Souhlasil jsem, alespon se ješte víc poznáme, na pivo jsem tehdy mel ješte chut. Na mou otázku jak se jmenuje, odpovedel zastreným hlasem: „Ríkej mi eM.“. .
V hospode jsme si dali každý jedno. Muj nový spolecník zacal zkušene povídat o zážitcích z lovu. Prahu jakožto místní dobre znal. Dohodli jsme se tedy na spolecné akci. Ješte jsem si odskocil a hned po tom na me volal, že mu pípla nová keška. Na tohle jsem nikdy moc nehrál, ale vidina prvního FTFka me lákala. V rychlosti jsem do sebe kopl zbytek piva. Brrr, mel jsem jim tu tu zvetralou brecku nechat...
Venku eM vytáhl mobil. „Ta keška, je do dvaceti minut odtud z Podskalí smerem z centra. Kámoš píše, že jestli chceme, tak tam na nás pocká. Bude tam tak za ctvrt hodky.“
Stojíme a cekáme na tramvaj. Nejak špatne zase vidím, ty mrnavý císla ne a ne precíst. „Cím vubec pojedem?“ ptám se. „Tím co pojede, však tady jede každou chvíli neco.“ Ríká nevrle eM. Za chvíli prijíždí tramvaj a my nastupujeme. Rozjíždíme se, najednou se ozývají hromové rány. Trhnu sebou a eM se smeje. „Co se plašíš, vždyt je to jen vlak, jedeme pod mostem.“ „Fuj, to já na takovýhle šoky nejsem zvyklej. Kde máme vystoupit?“ zajímám se. „Prej je to blízko konecný, pockej, já ted nevím, ale celou dobu pojedeme podél reky, az se koleje odkloní, tak ješte kousek a tam to nekde je.“ Cesta pomalu ubíhá, pozoruji odlesky poulicních svetel v plynoucí rece, ale zdá se mi, že vidím cím dál hur, budu muset zase k ocari myslím si. Podjíždíme nejaký další most. Je poznat, že jsme na periferii, krome aut je videt venku už jen sem tam nejakého clovícka a i spolucestujících ubývá. Zacína me bolet hlava a jediné, co si preji je zalézt do postele. Asi nejaká viróza. Ale jsem už tak blízko, že vzdát to jen tak se mi nechce.
Konecne jsme byli na míste. Všiml jsem si, že tu mají taky Prior, stejne jako u nás v mestecku. Vystoupili jsme, venku už byla cerná tma, jen poulicní lampy házely strašidelné stíny do všech stran. Na zastávce jsme zbyli jen my dva a jeden opilec válející se po zábradlí. Následoval jsem svého kolegu po schodech do podchodu. Bylo videt, že tu není poprvé, dobre se vyznal. Tady jsme si mohli vybrat cestu. Doprava vedla do civilizace, asi do centra této ctvrti, prý se tu dokonce každorocne konají závody v olympijském šplhu. Já o tomhle sportu ani nikdy neslyšel, natož že jsou v tom i závody... Doleva tiše šumel les. Doufal jsem, že odbocíme doprava, ale bohužel naše kroky smerovaly k lesu. Opet jsme zabocili doleva a ani ne po dveste metrech jsme se ocitli na jakémsi prostranství s ostrovem zelene uprostred. Ten údajný geokolega tu ješte nebyl, tak eM vytáhl mobil a zavolal mu. „Cus! Kde si? Hmmm... Jo, jasne, tak my dem.“ domluvil a zamíril ke mne. „Má zpoždení, staveli ho policajti, ale máme jít zatím sami.“ „Tak jo, ale je mi nejak divne.“ snažil jsem se z toho vykroutit. „Hele je to jen kousek, má to být nekde tady, ríkal, že na míste, kde vtejká ta voda…“ na chvíli se odmlcel. „Támhle, to je vono!“ Ukázal na železný žebrík vedoucí do temných neznámých vod.
Tocila se mi hlava už pri predstave, že mám prelézt zábradlí. Vždyt prece závratema netrpím, jsou to jen dva metry po blbém žebrícku. Tohle je prd proti tomu, co už jsem dokázal pri jinacích lovech. Nahnul jsem se pres zábradlí a už ani nevím, jak jsem se dostal k tem mrížím. Nohy se mi podlamovaly, bylo mi jedno, že mám boty plné vody, krev mi pulzovala ve spáncích a až teprve ted jsem si uvedomil, že se potím víc než v saune. Potreboval jsem si sednout, ale nebylo kam, oprel jsem se o mríže. Jejich chlad me na chvíli probral, ale rychle jsem znovu zacal upadat do prapodivného stavu mezi snem a skutecností. Obrátil jsem se, eM se chystal prekrocit ze žebríku ke mne. Rekl jsem mu, že dál už nejdu, chtel jsem se vrátit. „Nikam nepudeš!“ utrhl se na me eM a strcil do me. „Pockej vždyt prece...“ v tom se mi zatmelo pred ocima a já se svalil do ledové vody. Byl jsem mimo. Šok me zcela paralyzoval cehož ihned eM využil, zaklekl me a vrazil mi do úst odporne páchnoucí kus tkaniny aby me umlcel. Pri tom jsem se nalokal studené špinavé vody. Z hadru byla cítit zatuchlina, její pachut se mi rozlila po celých ústech a nešlo se jí zbavit. Chtel jsem volat o pomoc, ale nešlo to. Dal mi ruce za záda a postavil celem ke zdi jak v laciném filmu. Na chvíli jsem rezignoval, v hlave jsem mel prázdno, nebyl jsem schopen myslet. Jak s hadrovým panákem mnou smýkal po kluzké chodbe. Nechápal jsem co se deje, co je jeho motivem. Proc tohle všechno? On jenom mumlal o proklatých kacerech, že teprve uvidím. Nejakou chvíli trvalo, než jsem se vzpamatoval.
Najednou se ve mne vzedmula vlna odporu. Kdesi v hloubi své duše jsem našel sílu a mel v hlave jasno jako nikdy predtím. Ted nebo nikdy... Z hadrového panáka jsem se zmenil ve zlomku vteriny na bojovníka. Rychlým pohybem jsem se vyškubl a utíkal. Voda stríkala kolem, mé kroky byly krok od kroku težší, ale má vule byla silnejší.
Bežel jsem dlouho, kamsi do tmy podzemí. Dlouho, dlouho, po tme, ale stále podle sten, které me neomylne vedly tmou, už mi docházely síly. Za sebou jsem slyšel jeho kroky. Na chvíli jsem uvidel nad hlavou nocní oblohu, jak podivné…
Vpravo se ze tmy jako zázrakem vynorí obrys jakéhosi klenutého portálu jak z gotického hradu. Zabíhám tam, i zde je voda, místnost. Schovávám se. Padám vycerpáním, zrejme usínám. Co se deje nekolik dalších hodin nevím. Probouzím se v temné chodbe s páchnoucí vodou. Nevím, kde jsem, co se to se mnou deje, až náhle si vzpomínám na tu chut z hospody, to nebylo jen pivo, to bylo neco víc.
Svítím si mobilem, k nicemu jinému se nehodí. Tady dole není signál, je tu jenom cerná tma. Chodba koncí závalem a místo kudy jsem sem musel prijít je priklopené obrovským víkem, žabí tlamou se kterou nejde pohnout. Nekdo jí musel zaklopit. Jisto jiste to byl on, ten podivný eM, Mudl, Mudlon. Nechá me tu pojít. Nesnáší kacery, poslední dobou stále casteji ruší klid jeho podzemí ríše. Me si vybral jako ztelesnení všeho a všech.
Pod víkem protéká voda úzkou škvírou ven. Napadlo me poslat po ní vzkaz. Je to mé jediné možné spojení s okolním svetem a poslední nadeje na záchranu. Píši tento príbeh na listy papíru a odesílám v láhvi, kterou jsem zde našel. Jediná šance jak dát o sobe vedet svetu. Docházejí mi síly. Ty, kdo budeš císt tento vzkaz, hledej to, co muže osvobodit mou duši, to jediné, co zbylo z mé svobody. Loucím se, možná navždy…
EM je zrádnejší než kdokoliv cekal. V obave pred narušením svého klidu se postaral o dokonalé zahrazení vstupu do temného království. Kacere, nezoufej! Mudlon Te má za pohodlného sberatele bodu a netuší, že v tobe drímá duše dobrodruha. Vydej se ted proto na cestu obtížnejší a dobrodružnejší. Budeš se sice muset klanet králi zdejšího podzemí, ale odmenou ti bude dobrý pocit, že jsi obstál.
Vezmete si: Holinky, svetlo + záložní svetlo. Krátké lano usnadní prístup. Opatrne na krápnícky a pozor at neco nezašlápnete, ac se to nezdá, i zde je život. Pro návrat použijte stejnou cestu a to myslím zcela vážne, nesnažte se zkrátit si cestu na povrch a nutit tak eMa k ješte vetší nenávisti vuci nám. Pamatujte vždy na nenápadnost!!! Nikdy neprelezejte jakýkoliv plot. Je to naprosto zbytecné. A vezte že proud vás k východu nedovede, práve naopak...
POZOR: Nikdy nehledejte sami, eM je zrádný! Nehledejte za dešte, muže to být príliš nebezpecné. Nelezte do chodby za mechanismem, kde neznámý kacer trávil dlouhé dny a cekal na svou záchranu. Nepokoušejte se vcítit do jeho pocitu, mohli byste dopadnout stejne. Dost možná tam nekde pod naplaveninami leží doposud nebo se mu podarilo uniknout? Kdo ví...
Svetlo - znamená život i a zde je základem úspechu, nejlepší je nejaká spolehlivá celovka. Mejte VŽDY alespon jedno záložní.
Boty a oblecení - na nohy gumáky, suchou nohou se nikam nedostanete. Oblecení je vhodné nejaké starší, zasvineníhodné.
Pocasí - jednoznacne nepodcenujte. NIKDY neprovádejte odlov pokud bude hrozit prutrž mracen. Pokud pozorujete behem výpravy náhlé zvyšování hladiny, okamžite se vratte. Jak muže vypadat prutrž mracen v nekterých oblíbených geovýpustech si mužete overit na videu zde.
Tým - NIKDY na odlov nechodte sami. Vždy minimálne ve dvou. Kdyby se neco stalo, parták pomuže, privolá pomoc.
Obyvatelé - pamatujte na to, že zde žijí ruzní živorichové. Pokud máte fóbii radeji nikam nelze. Pozor kam šlapete, at neco nezašlápnete. Potkani se zde bežne nevyskytují, presto na ne pozor! Mohou prenášet zákerné a nebezpecné nemoci, jako napr. leptospirózu.
Na výchozích souradnicích jsem nic nezanechal. Marne bys zde hledal mé stopy. Pouc se z mých chyb a aspon ty rekni tomu, komu duveruješ kam jdeš a co zde chceš delat. Nebud tak pošetilý jako já a nemysli si, že je to jen hra, nikdy nevíš, co se muže stát.
Kolik mostu + tunelu jsme podjeli cestou?
a) 3 (v)
b) 4 (x)
c) 2 (y)
d) 5 (z)
Kolik stanic melo v názvu nádraží?
a) 2 (k)
b) 1 (l)
c) 0 (m)
d) 3 (n)
Bylo mi špatne, protože...
a) jsem vypil neco divného. (o)
b) jsem snedl neco divného. (p)
c) jsem mel leptospirózu. (q)
d) jsem byl nemocný. (r)
Ten den bylo...
a) zataženo. (d)
b) sychravo. (e)
c) slunecno. (f)
d) snežilo. (g)
Jakou pametihodnost jsme videli cestou?
a) Barrandovské terasy (g)
b) Emauzy (h)
c) Faustuv dum (i)
d) Karluv most (j)
Postava tajemného eMa, který má stejné jméno jako ten z našeho příběhu, se poprvé objevuje v knize:
a) Stínadla se bouří (a)
b) Záhada hlavolamu (b)
c) Rychlé šípy ve Stínadlech (c)
d) Tajemství Velkého Vonta (d)
ZDE zadej tajný kód.
Additional Hints
(Decrypt)
geniremn