Tato cache je soucástí
série kostelu.
Poznamenejte si bonusové císlo pro získání klíce k bonusové
cache.
Tento
kostel je nejmladší církevní stavbou na území okresu
Rokycany. Pro jeho stavbu se rozhodli verící z Kareza, Cekova a
Karízku, kterí se v roce 1933 sdružili do Spolku pro postavení
katolického kostela v Kareze. Myšlenka na stavbu se objevila
již po první svetové válce (verící si stežovali na velkou
vzdálenost mýtského kostela) a dále jí rozvíjel predevším
knez František Prantner, rodák z Karízku. Úcelem spolku bylo
tedy postavit, vybavit a udržovat kostel v Kareze.
Nejvetší úskalí predstavovalo získání penez. Ty clenové
získali prostrednictvím sbírek, daru, clenských príspevku, z výnosu
kulturních akcí a cástecne si je i zapujcili. Zprávu o ustanovení
spolku a žádosti o financní podporu otiskly hned v roce 1933
noviny Národní politika, Ždár a Lid. V Karezu a okolí se také
konaly podomní sbírky, využívány byly i poute. Finance se
vybíraly i mezi krajany v USA. Dvema významnými financními dary
prispela spolku konzistor. Drevo na stavbu zdarma dodali Josef
Colloredo – Mansfeld a arcibiskupské lesy v Rožmitále.
Cement darovala Královodvorská cementárna a vagónem vápna prispela
firma Tomášek z Karlštejna. Královodvorská
železárna venovala ze zrušené nemocnicní kaple oltár,
zarízení do sakristie, lavice, klekátka a malovaná okna. Na cervené
plátno pro vnitrní výzdobu kostela poslala nejmenovaná paní z Brna
obnos 3 000 Kcs, zelené venovala predstavená sester sv. Karla
Boromejského z berounské nemocnice, fialové pak poskytla paní
Hofftichová ze Smíchova, vdova po rediteli dolu. Umelecké kování na
vstupních dverích a tepaný kríž jsou dílem bratrí Tausu,
majitelu umeleckého zámecnictví v Horních Mokropsích, rodáku z
Karízka. Ministerský rada Razim venoval kostelu obraz sv. Jana
Krtitele. Paní Marková darovala harmonium. Drobné bohoslužebné
predmety pochází vetšinou od neznámých dárcu. Kalich, bílé
plátno a vecná lampa byl dar plzenského arcidekana Aloise Cerného.
Díky jeho pomoci se clenum spolku podarilo koupit obraz sv. Jana
Nepomuckého v Plzni a zajistit renovaci obrazu na hlavní oltár.
Oltární obrazy byly až do roku 1947 uloženy ve
františkánském kláštere v Plzni.
Kostel byl postaven podle plánu architekta Josefa Kunce z Berouna,
který zároven vykonával stavební dozor. Stavbu zpocátku rídil
stavitel Josef Štochl z Olešné, po jeho zatcení
gestapem jí prevzal stavitel Karel Hrabák ze Zbiroha. Stavební
práce byly zahájeny 19. cervence 1940 svozem ornice. Za dva dny
nato, 21. 7., vysvetil základní kámen Msgr. J. Matejka. V zárí 1940
již stály obvodové zdi, sakristie byla v rovine pro
položení strechy. V srpnu 1941 se provádely betonárské práce
na kruchte a zacala se stavet kostelní vež. Prední stranu
kostela omítnuli zedníci v listopadu 1941. Severní cást strechy
byla definitivne upravena 4. kvetna 1942. Podle výnosu
ríšského protektora byly od kvetna 1942 zakázány
veškeré stavby, pokud pro ne nebylo vydáno zvláštní
povolení. Dve žádosti na dokoncení strechy byly zamítnuty,
teprve tretí žádost z února 1943 byla kladne vyrízena a v
srpnu 1943 mohla být strecha dokoncena. Pak se ale práce opet
zastavily. Teprve po osvobození v roce 1945 mohla stavba kostela
pokrocit. Kostel byl celý omítnut, dokoncen jeho interiér, tj.
kazetový strop, dláždené podlahy, vnitrní výzdoba,
žebríkové schody na vež apod. Hlavní oltár privezený z
Plzne 14. 5. 1947, se skládá z peti obrazu – sv. Anny, sv.
Josefa, sv. Lidmily, sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. Dne 16. 5.
1947 se uskutecnila kolaudace kostela. Celkem si stavba
vyžádala 750 000 Kcs. V dobe kolaudace cinil dluh spolku 150
000 Kcs. Kostel byl vysvecen v nedeli 18. 5. 1947 v 10 hodin
prelátem a generálním vikárem Bohumilem Opatrným (rodák z Mýta) za
asistence vikáre Františka Pavlícka, kaplana
Františka Prantnera a mýtského dekana Václava Šimka.
Svecení kostela se zúcastnili také funkcionári místního národního
výboru. Hojné návštevníky mše uvítala družicka
Lidmila Zmeškalová z Cekova, poté prednesl básen k patronu
sv. Janu Nepomuckému synovec Františka Prantnera.
Následující den ráno se v kostele sloužila mše za
dobrodince a cleny spolku, jíž se zúcastnilo okolo 70
lidí.Clenové spolku se ješte pokoušeli vybudovat v
Kareze hrbitov, to se jim však nepodarilo. I po
rozpuštení spolku na konci roku 1954, se verící o svuj
kostel starali a sami si financovali opravy. Dne 16. prosince 1956
byl vysvecen zvon o hmotnosti 32,5 kg. Madarský nápis na zvonu lze
preložit takto Dej Pane vecný odpocinek, zemrelým verícím, at
jim vecné svetlo svítí. Z príspevku Szatymázských verících roku
1929 nechal odlít Valser Ferens v
Budapešti.
Na úvodních
souradnicích najdete kostel Svatého Jana Nepomuckého v Karezu. Zde
zjistíme také všechno co potrebujeme k nalezení cache.
Obejdeme si kostel a všimneme si nekolika drobností.
Pocet malých bocních
oken na budove kostela(u postraního schodište,ne na
veži) = A
Pocet piliru jedne strany kostela = B
Kolik schodu je z boku kostela = C
Pocet vsech velkych oken na strane u bocniho schodiste,mezi piliri
= D
Pocet soch u hlavniho vchodu do kostela = E
Pocet schodu u hlavniho vchodu do kostela = F
No vida, je to jednoduché. Tak honem pro cache.
N 49° 49 . (A+1) B
(C+2)
E 13° 47 . D E F
Happy geocaching
prejí Pohodárí :-)