Z historie
Josef Shejbal (reditel v letech 1970 - 1978) a jeho žena Blanka. Foto: K. Vlach
Zlatý sál vídenského Musikvereinu (1987) (foto: M. Mikulecký)
Libor Pešek (foto: K. Vlach)
Koncertní život v jednotlivých místech byl již v 60-tých minulého století mnohde velmi bohatý. Pravidelné koncertní řady byly samozřejmostí nejen v tehdejším východočeském krajském městě Hradec Králové, či ve stejně velkých Pardubicích, ale s velkou intenzitou také v Chrudimi, Náchodě i dalších. Potřeba domácího profesionálního zázemí v podobě orchestru či operní scény byla už od poloviny minulého století velmi citelná a tehdejší úrady si to (zvlášte v uvolněnější atmosféře šedesátých let) začaly uvědomovat, samy tuto myšlenku prosazovat a s odborníky o tom zcela reálně diskutovat.
V Pardubicích bylo velké zázemí posluchačů, velký díl své práce zde v minulosti zanechala řada osobností, jež svou činností – především pedagogickou, ale i koncertní a organizační – pozvedly kulturní úroven města. Vyjmenovat všechny není možné, avšak vyberme přece jenom některé: ředitel hudební školy Jaroslav Lautner, pedagogové František Voves, Marcel Macháček, publicista Antonín Fryc, organizátor Otakar Bartoš, dirigenti Jan Douša, Miloslav Drahoš a samozřejmě ještě dlouhá řada dalších. Zcela zásadní roli při oficiálních jednáních sehráli tehdejší nejvýznamnejší představitelé pardubické hudby – varhaník Václav Rabas, pěvec Milan Stříteský (později první ředitel nového orchestru), pedagog a dirigent Luděk Lukeš a sbormistr Vlastislav Novák.
Předpokládala se tedy opera nebo symfonický orchestr. Výsledek asi očekával málokdo. Vznikl komorní orchestr jedinečného typu, který byl v Československu zastoupen pouze v Praze, a to bez dirigenta. Ovšem v Pardubicích už s dirigentem! Ani dnes po čtyřiceti letech nemohou Pardubičtí svým předchůdcům za tento šťastný nápad přestat být vděčni.
Ačkoliv díky malému obsazení bylo dáno omezení v dramaturgii, těžko mohl orchestr hrát Mou vlast, Novosvětskou symfonii, zase bylo možné slyšet komorní díla Mozarta, Haydna, ale i Bacha a Vivaldiho. Navíc je komorní sazba náročná na virtuozitu a preciozitu hudebního výkonu, takže se dal očekávat růst individuálního mistrovství členů. A zejména mladší posluchači takovéto zaměření orchestru vítali a očekával se tak i velký rozvoj zájmu o hudební školy.
V případě naší filharmonie se často hovorí o zlaté éře Libora Peška. Úplné začátky však byly pro všechny zúčastněné s menšími nebo žádnými zkušenostmi velmi složité, náročné a vyčerpávající. Ač pardubické i královéhradecké obecenstvo přijalo těleso velmi přátelsky, bylo zřejmé, že se teprve všechno rodí a to velmi těžce. V této době si bylo těžké představit, že z tohoto souboru vyroste koncertní ansámbl srovnatelný se zavedenými pražskými ci brněnskými tělesy. Nesmírně důležitou otázkou byly osobnosti, které by do nového souboru vložily svoje jméno a zaštítily jej svým uměleckým mistrovstvím a zkušenostmi. První dva dirigenti měli velmi obtížnou pozici, nicméně snahou a odhodláním se snažili řešit nečekané a těžké překážky pri provozu souboru. Absence dominantní a známé osobnosti však způsobila, že po opadnutí počátečního nadšení začaly být i výkony problematické, což se projevilo i na počtu abonentů. Příchodem významného a zkušeného hobojisty České filharmonie Josefa Shejbala (ač již v penzijním věku), který se ujal ředitelské a manažerské funkce s takovým nasazením, že se vše začalo obracet k lepšímu. Štastným krokem bylo představení prvního šéfdirigenta, již populárního mladého Libora Peška (tehdy šéfa Komorní filharmonie v pražském Divadle na Zábradlí). Hudbymilovnému publiku se tehdy ani nechtělo věřit, že tato mimořádná osobnost v Pardubicích vytrvá delší dobu. A v koncertním roce 1970 již hrál soubor s tehdejším názvem VčSKO (zkratka původního názvu Východočeského státního komorního orchestru, název Komorní filharmonie Pardubice se podařilo prosadit až o mnoho let později, v roce 1988) jako vyměněný. Spolu s dramaturgem Jiřím Pilkou zpusobili to, že VcSKO zazářil na československém hudebním nebi jako mimořádný ansámbl, se kterým bude nutné počítat. S orchestrem začala vystupovat řada významných hostů – dirigentů i sólistů - Milan Munclinger, Vladimír Válek, Josef Vlach jsou jen 3 vybraná jména.
V dobách Peškovy éry se prostě VcSKO zařadil mezi renomovaná česká tělesa a připravil si do budoucna pevnou půdu i pro výboje do světa. První vystoupení na Pražském jaru 1972 způsobilo další zvýšení kreditu pardubického orchestru v Československu.
Bylo štěstím nového managementu koncem sedmdesátých let, ale i těch dalších v následujících desetiletích, že se rozhodly v úspěšném trendu Shejbalovova týmu pokračovat i nadále. Zásadní formující osobností byl ve všech dobách šéfdirigent. Už v době zrodu bylo zcela zřejmé, že v případě tohoto typu „haydnovského“ orchestru musí kromě běžného dirigentského řemesla a umělecké erudice plnit jednu specifickou podmínku – umět pracovat s komorním ansámblem. Takových osobností nebylo mnoho a dnes je jich ještě méně! Josef Vlach zkoušel už na počátku svého stálého hostování po vzoru svého Českého komorního orchestru systémem nácviku v malých komorních seskupeních. Šéfdirigentského žezla se v roce 1978 ujal ten, kdo prováděl první konkursy – Libor Hlaváček – práce s komorními orchestry byla přímo jeho doménou. Po něm nastoupil o devět let později do čela Petr Altrichter a v roce 1989 se v této funkci na několik měsíců mihl i Bohumil Kulínský. Po malém šéfovském vakuu v roce 1990 získal v roce 1991 orchestr dalšího šéfa, jemuž byla práce s komorním souborem velmi blízká – Petra Škvora. Žel tragická nehoda předčasně ukončila jeho uměleckou dráhu a Komorní filharmonie ztratila možnost delší spolupráce. Po tříletém období Róberta Stankovského potom přišla éra Leoše Svárovského, doposud v historii orchestru nejdelší (1997 – 2009). V současnosti vstoupil na šéfovský stupínek příslušník další generace – Marko Ivanovič.
Inspirace se vždy očekávaly i od všech spolupracovníků, jejichž počet byl v každé sezóně poměrně velký a naděje, že jejich hostování bude mít smysl, vzrůstala. Naplňovala se zvláště u stálých hostů, mezi které patřili zvláště István Dénes a Douglas Bostock.
Současnost
KFP je jediným profesionálním hudebním tělesem v regionu, pořádá koncertní cykly, koncertuje v celé republice, účastní se řady nejvýznamnějších festivalů, jakými jsou Mezinárodní hudební festival Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Janáčkuv máj Ostrava, Mezinárodní hudební festival Ceský Krumlov, Concentus Moraviae, Moravský podzim Brno, Festival duchovní hudby Olomouc, Hudební slavnosti Emy Destinnové České Budějovice ci Talichův Beroun.
Od roku 2009 do roku 2014 stál v čele orchestru jako šéfdirigent Marko Ivanovic, vystřídán byl původně hlavním hostujícím dirigentem Peterem Ferancem.
Komorní filharmonie spolupracuje a účinkuje s významnými dirigenty světového jména v čele s Jiřím Bělohlávkem, Marcem Armiliatem a Marrisem Jansonsem; u dirigentského pultu se však vystřídali i další významní čeští i zahraniční dirigenti: Josef Vlach, Vladimír Válek, František Vajnar, Jiří Stárek, Ondřej Kukal, Petr Vronský, Jaroslav Krček, Albert Rosen, István Dénes, Emin Chacaturjan, Juozas Domarkas, Arnold Katz, Gérard Oskamp, Martin Lebel, Hilary Griffiths, Peter Feranec a mnozí další.
Stejně tak se s orchestrem představila plejáda špičkových sólistů, např. klavíristé Lazar Berman, Ivan Moravec, Eugen Indjic, houslisté Vladimir Spivakov, Josef Suk, Václav Snítil, houslistka Isabelle van Keulen, kytarista Angel Romero, kytaristka María Isabel Siewers, trumpetista Ludwig Güttler, hornisté Peter Damm, Herrmann Baumann, Zdenek Tylšar, pěvkyně Helen Donath, Dagmar Pecková a řada dalších vynikajících umělců.
Komorní filharmonii znají posluchači v mnoha významných koncertních sálech v Evropě i zámoří. Z prestižních evropských pódií jmenujme např. Concertgebouw v Amsterodamu, Festspielhaus v Salcburku, sál Spolku přátel hudby (Musikverein) ve Vídni, Meistersingerhalle v Norimberku, oba hlavní mnichovské sály (Herkulesssaal, Philharmonie im Gasteig), Casino v Basileji, Auditorium v Dijonu, Hudební a kongresový palác ve Štrasburku ci Auditorium v Barcelone. Komorní filharmonie je příležitostně zvána k operním projektům (Teatro La Scala Piccola a operní sály ve Španělsku). Hraje často i v pražském Rudolfinu a ve Smetanově síni Obecního domu. Mimo Evropu koncertovala v řadě míst Japonska a absolvovala rozsáhlé turné po Spojených státech amerických.
Komorní filharmonie má na svém kontě desítky úspěšných nahrávek pro domácí i zahraniční hudební vydavatelství.
English (short version)
The Czech Chamber Philharmonic Orchestra Pardubice is one of the leading Czech orchestras; it is a small symphonic "Mozart-Haydnesque" body. As the only professional orchestra in the Pardubice region it plays a highly important role in the musical life of this region. It organises a series of cycles in Pardubice, performs in other cities in the region and around the country, regularly appears at the most important festivals in the Czech Republic and is also recognised by audiences in many prestigious concert halls in Europe and beyond.
The Chamber Philharmonic Orchestra was established in 1969, and its first Chief-conductor was Libor Pešek, under whose baton the orchestra soon reached remarkable level of artistic attainment. Since August 2009 the orchestra has a new Chief-conductor. Marko Ivanovic comes after Leoš Svárovský to this post. Peter Feranec becomes the Chief-guest conductor from the 2009-2010 concert season.
The Chamber Philharmonic Orchestra has collaborated and performed under leading world-renowned conductors (Jirí Belohlávek, Marco Armiliato, Marris Jansons and many others); additionally a plethora of leading solists (Lazar Berman, Ivan Moravec, Eugen Indjic, Vladimir Spivakov, Josef Suk, Isabelle van Keulen, Angel Romero, María Isabel Siewers, Dagmar Pecková and many other excellent artists) have performed with the orchestra.
The Czech Chamber Philharmonic Orchestra Pardubice is valued for its stylistic interpretation and the extraordinary quality of its orchestral sound, and it is rightly ranked amongst the world's leading representatives of Czech musical culture.
Zdroje/Sources:
www.muzikus.cz
www.kfpar.cz
Ke keši
Je to nano keš v kriticky zamudleném prostredí, proto je vyšší obtížnost, lovte ze schodů. Není tužka a nevejdou se razítka, prosím o opatrné zacházení. Nocní odlov bude asi pohodlnejší. A slibuji – je to poslední nano keš, kterou zakládám.
A běžte si neco poslechnout do Sukovy sine v Dome hudby, po rekonstrukci akusticky výrazne získala, nejlépe nejaký varhanní koncert, nové varhany mají velmi impozantní zvuk.
Aktualizace:
18.1.2015 22:00 Dočasná (doufejme) změna souřadnic, aktualizujte své stroje.
12.11.2015 12:00 Po ukončení revitalizace Tyršových sadů návrat keše na lepší místo poblíž původních souřadnic, mění se souřadnice a hint, aktualizujte své stroje.
31.9.2019 21:00 Malý posun a změna umístění, mění se souřadnice a hint, aktualizujte své stroje.
3.7.2022 19:00 Posun na jiné místo z důvodu častého vymudlení. Mění se hint i způsob umístění.