Tato drive-in
keš vás zavede do malebné obce Volanice, která leží v
Královéhradeckém kraji, približne 15 km jižne od Jicína.
Vesnicku protíná naucná stezka, která mírí z Cešova do
Vysokého Veselí. Místní obvatelé se zde rozhodne nenudí, nebot jsou
velmi cinorodí. Každorocne se v obci konají nezruznejší
aktivity: jako napr. plesy, zábavy, karnevaly, volejbalové turnaje,
hasicské souteze a kolem 21. cervna se zde porádá tradicní akce s
názvem "Volanický slunovrat". Obec má od roku 2009 také vlastní
mažoretkový soubor, který si ríká Volanické mažoretky. A
která místa byste si urcite nemeli nenchat ve Volanicích ujít? 1)
volne prístupné detské hrište s radou herních prvku za
obecním úradem; 2) pozdne barokní zámek z 18. století; 3) rybník na
okraji obce
A nyní trocha z historie. První písemná zmínka o Volanicích
(puvodne také Olanice i Volanici) pochází z roku 1325, kdy zde
sídlil Stojislav z Volanic. Samotné jméno Volanice zrejme pochází z
oznacení ves lidí Volanových.
V roce
1353 náležely Volanice Hynkovi z Valdštejna na Skalách,
který téhož roku nechal zapsat plat klášterum v Hradci
a Turnove.
V roce 1423 se zúcastnil pán z Volanic, s pánem Cunkem z Veselí,
pán Sulkem z Kozojed, pánem Žlunickým, Sekerickým a
Cešovským bitvy na poli „Vražedník a
Kravkov“ proti Žižkovi, který zvítežil, tvrze
poboril a odtáhl k Bydžovu (táboril na Valech u
Cešova).
Od roku 1490 patrily Volanice jako príslušenství Kozojed
bratrím Purkartovi a Jindrichovi Kordulum ze Sloupna.
Príslušenstvím Kozojed byly Volanice po celé16. stol. V roce
1612 byly Volanice v držení Rudolfa Trcka z Lipé a v roce 1621
po složení vernosti císari Ferdinandovi II prešly na
majitele Dymokur Albrechta Václava Smirického ze Smiric.
Príslušenstvím dymokurského panství zustaly Volanice až
do poloviny 18. stol.
Svobodný
dvur byl v držení Volanských z Volanic. Rod Volanských byl
ceský vladycký rok z Volanic, jenž pocházel ze vsi Volanic u
Nového Bydžova. Rod se pripomíná od 16. stol. do doby Bílé
hory. Svobodný dvur byl v držení Volanských až do roku
1631, kdy byl zkonfiskován a stal se príslušenstvím panství
Valdštýnskému. V 17. století potom rod zanikl v chudobe. Od
starobylého vladyckého rodu „Volanských“ si obec
navždy podržela své jméno Volanice jakož i potok
Volanka.
Pred rokem 1757 koupil Volanice jako samostatný statek Bernard
Zumsande ze Sendberku. Jedním z dalších majitelu Volanice
byl Tobiáš Grätzel Gränzenteina, který dal kolem roku 1780
vybudovat pri dvore, pravdepodobne na míste drívejší tvrze,
barokní zámek, který vytvoril výraznou dominantu vsi. K jeho stavbe
bylo použito materiálu ze zboreného jezuitského zámku v
nedaleké Sberi. Odtud pochází též karyatidy nesoucí prucelní
balkón. Zámek se v témer puvodní podobe zachoval dodnes.
Gränzensteinové vlastnili Volanice až do roku 1841, kdy je
koupil Jan Urfuss. Ten prodal roku 1870 volanický velkostatek,
cítající stávající dvur, Nový dvur a samotu Patrín (myslivna),
majiteli Vysokého Veselí knížeti Karlu Paarovi. V zámku byla
po r. 1870 umístena správa dvora a byty úradníku.
Po roce 1918 byl velkostatek zabrán Státním pozemkový úradem a
posléze po cástech rozprodán. Zámek a stávající dvur v roce 1923
zakoupil vysloužilý kapitán ruských legií Otta Drábek, Nový
dvur Josef Kucera a zbytek byl rozprodán místním a prípadným
zájemcum.
Po roce 1949 se zámek se statkem stal majetkem státu. Postupne se v
jeho správe vystrídalo nekolik zemedelských podniku. Do roku 1997
byl užíván JZD Volanice. Prostory zámku byly využívány
jako kanceláre zemedelského družstva, byty zamestnancu a
závodní kuchyne.
V soucasné dobe je zámek se statkem majetkem obce Volanice.