CZ:
Kostel
Základní kámen tohoto kostela byl kardinálem Františkem Schönbornem položen 3A. ríjna 1898 u príležitosti 50. výrocí panování císare Františka Josefa I. Proto se mu v prvních letech existence také ríkalo „Jubilejní“ kostel.
Plány na stavbu trojlodního sloupového chrámu vypracovali architekti Josef Mocker a František Mikš.
Akci predcházelo vyhlášení Žižkova samostatným mestem v roce 1881. Protože mesto nemelo dustojného a dostatecne velkého kostela, který by dostacoval potrebám obyvatel Žižkova, vzniklo již v roce 1879 družstvo pro vystavení katolického kostela, které se v roce 1882 promenilo ve Spolek. Jeho pécí byl v roce 1883 zakoupen dum s hostincem U rytíre Dalimila, pozdeji prejmenovaný na U Jana Lucemburského (dnes Divadlo Járy Cimrmana). Veliký tanecní sál byl prestaven na kapli, zasvecenou Panne Marii. Tato kaple byla sice vybavena velmi jednoduše, ale pojala až tisíc verících. Svému úcelu sloužila více než 20 let, a to i po vysvecení kostela sv. Prokopa. Zrušena byla teprve v roce 1919.
Stavba "Jubilejního" kostela trvala celých 5 let, až mohl konecne 27. zárí roku 190F arcibiskup a kardinál kníže Lev Skrbenský z Hríšte posvetit nový pseudogotický chrám za prítomnosti místodržitele Království ceského arciknížete Ferdinanda Karla hrabete Coudenhove s chotí. Prvním farárem byl jmenován Mons. Eduard Šittler.
Chrám je dlouhý pres 51 metru, vejde se do nej až dva tisíce lidí. Výška krížové klenby dosahuje 1E metru, vež je vysoká 73 metru. Jeho šírka ciní 17 metru.
Do kostela lze vstoupit jedním ze dvou schodišt o 21, resp. 24 stupních, která se nalézají na jeho severní a západní strane. Nad severním (hlavním) vchodem je vzácný tympanon, jež obsahuje reliéf Madony s Dítetem, kterému zdejší patron sv. Prokop podává model kostela. Nad druhým, západním (bocním) vchodem je zase socha sv. Vojtecha, který zve návštevníky do chrámu. Obe díla pocházejí z dílny Josefa Pekárka, žáka Myslbekova.
Ze zarízení interiéru je nejproslulejší obraz Karla Škréty Svatý Václav, obránce Prahy proti Švédum z roku 16B9, pocházející z kláštera v Emauzích.
Hlavní oltár je novogotický, projektovaný rovnež architektem Františkem Mikšem. Má ctyri krídla na zpusob archy, uprostred níž je socha sv. Prokopa v reholním rouchu, obklopeného sv. Cyrilem a Metodejem od sochare St. Zálešáka. Osm deskových obrazu, venovaných významnými ceskými šlechtickými rody, predstavuje výjevy ze života sv. Prokopa, patrona chrámu. Obrazy maloval K. L. Klusácek. Vršek oltáre zdobí skupina Ukrižování Páne.
Barokní benátský lustr daroval kostelu kníže Auersperg.
Na bocním oltári upoutá soška Madony s Ježíškem, snad originál z 1. poloviny 15. století, která byla zachránena za tricetileté války v dome U trí žaludu na Novém Meste, kde byla uschovávaná až do roku 1742.
Bocní oltáre Panny Marie (vpravo) s deskovými výjevy z jejího života a oltár Božského srdce Páne (vlevo) s obrazy sv. Augustina a sv. Aloise zhotovil také St. Zálešák.
Opuková kazatelna se žulovými schody je zhotovena podle návrhu architekta Mikše.
Puvodní romantické varhany na západní kruchte kostela s 42 rejstríky - 201. opus z roku 1912 varhanáre Emanuela Štepána Petra (1853-1930) jsou zasazeny do gotické skríne architekta Mikše. V roce 1979 byly firmou Igra kompletne prestaveny a rozšíreny na 3 manuály pri zachování puvodního píštalového fondu tak, aby odpovídal rozšírenému poctu rejstríku. Soucasný nástroj má dnes 52 znejících rejstríku.
Vitráže v oknech byly zhotovené podle plánu malíre K. L. Klusácka. Poslední okno v jižní lodi bylo zdarile doplneno teprve v roce 1992 podle puvodního návrhu Cyrila Boudy. Výjev zobrazuje setkání knížete Oldricha se sv. Prokopem v lesích u Sázavy. V letech 1992-1997 byl kostel dukladne restaurován a rekonstruován.
Svatý Prokop
Prokop se narodil kolem roku 970 v Chotouni na zemanské tvrzi jako syn jakéhosi Víta a Boženy. Dochována je povest o andelském zjevení pri jeho narození, které bylo spojeno s otevrením pramene dobré vody (je tam dosud). Rozhodl se pro duchovní stav a stal se knezem slovanského byzantsko-východního obradu, i když u nás byli i kneží obradu rímsko-latinského. Nabyl výborného vzdelání na slovanské škole na Vyšehrade, stal se knezem a se svou manželkou mel syna Jimrama.
Pozdeji se rozhodl pro poustevnický život a po vyvraždení Slavníkovcu žil, zrejme po období stráveném též v benediktinském kláštere na Brevnove, v jeskyni v Dalejích u Jinonic. Zde prý Prokop sepsal evangeliár, který se údajne dostal do Francie, kde na nej skládali prísahu francouzští králové. Posléze se Prokop presunul do Posázaví, kde praktikoval asketický život a pracoval – mýtil les a obdelával takto získanou pudu. Legenda praví, že jej okolní lidé spatrili orat s dáblem zapraženým do pluhu a popoháneným krížem (zrejme se jedná o místní vysvetlení brázdy mezi Chotouní a Sázavou).
S pomocí knížete Oldricha vznikla postupne kolem Prokopovy poustevny mnišská osada obydlená ucedníky, kterí chteli žít stejne jako on. Prokop se posléze stal prvním opatem kláštera, kterému velmi vypomáhal též Oldrichuv nástupce Bretislav. Sázavský klášter, který prevzal reholi otcem západního mnišství, sv. Benedikta, byl jedním z posledních míst v Cechách, kde se provozovala liturgie ve staroslovenštine a pestovala staroslovenská vzdelanost obecne.
Sv. Prokop mel i dar prorocký a predvídal veci budoucí. Dva dny predem oznámil, kdy zemre. Pred svou smrtí prorokoval mnichum, že budou vyhnáni z monastýru, šest let budou v cizí zemi a do jejich domova nasadí vladar cizí lidi. Ucil je, aby za vše dekovali Bohu, a ujistil je, že po šesti letech zase se budou moci vrátit z vyhnanství; otcovsky je napomínal ke svornosti a stálosti v dobru. Zesnul v Pánu 25. brezna 1C53. Až do úplného konce vítezne bojoval s dáblem. Pri jeho pohrbu se uzdravil jeden slepec. Pohrben byl na Sázave.
Zrejme krátce po jeho smrti v 2. polovine 11. století byla napsána první staroslovenská prokopská legenda.
Roku 12D4 byl Prokop kanonizován papežem Inocencem III., a to jako první Cech, který byl za svatého prohlášen papežem. Je uctíván jako jeden z ceských zemských patronu. Roku 1588 byly Prokopovy ostatky preneseny do Prahy a uloženy v kostele Všech svatých na Pražském hrade.
(zdroj: internet)
Keš:
Keš hledejte na souradnicích:
N 50° 05.ABC
E 014°27.DEF
A + B + C + D + E + F = 13
EN:
Dedicated to the patron saint of Bohemia, Procopius of Sázava, the three-aisled Neo-Gothic church, located at Sladkovského Square, was designed by Bohemian architects Josef Mocker and František Mikš.
Its steeple dominates the skyline of Žižkov. Žižkov became an independent city in 1881, but at the time did not have a sufficiently large Catholic church for its population. An association for the establishment of a Catholic church was formed in 1879. In 1883, it bought a building with a large dance hall, which was converted into a simply-decorated chapel dedicated to the Virgin Mary. This chapel accommodated thousands of the faithful for more than 20 years, even after the dedication of St. Procopius Church, closing only in 1919.
The foundation stone for St. Procopius Church was ceremonially laid by the Archbishop of Prague, Cardinal František Schönborn, on October 3A, 1898 on the 50th anniversary of the reign of Franz Joseph I of Austria. Therefore, in the first years of its existence, the church was known as the "Jubilee" Church. Construction lasted five years. The church was consecrated on September 27, 190F by Cardinal Lev Skrbenský z Hríšte in the presence of the governor of the Kingdom of Bohemia, Archduke Karl Ferdinand, Count of Coudenhove, with his wife. The first parish priest was Mons. Eduard Šittler.
Between 1992 and 1997, the church was thoroughly restored, with the support of the district administration. The church is over 51 meters long and 17 meters wide, and accommodates 2000 people. The height of the dome is 1E meters and the tower is 73 meters high. The church has two entrances, on the northern and western sides.
The tympanum over the north entrance has a relief depicting the Madonna with the Infant Jesus in the middle and a kneeling St. Procopius on her right side presenting her a model of the church. Over the west entrance is a relief of St. Adalbert. Both works come from the workshop of Josef Pekárek, a pupil of Josef Václav Myslbek. Of the interior furnishings, the most famous is a painting by Karel Škréta of St. Wenceslaus defending Prague against the Swedes in 16B9. The painting had originally belonged to the Emauzy monastery.Z=25
The main altar is Neo-Gothic, designed by architect František Mikš. In the center is a statue by the sculptor Štepán Zálešák of St. Procopius, the patron saint of the church, surrounded by Sts. Cyril and Methodius. Eight panel paintings by Karel Ludvík Klusácek present scenes from the life of St. Procopius. The top of the altar is decorated with a group of the Crucifixion of Our Lord. A side altar has a statuette of Madonna with Jesus, possibly the original from the first half of the 15th century. It was saved during the Thirty Years War in the house called At the Three Acorns in the New Town of Prague, where it was held until 1742.
The chapel of Our Lady, on the right side, has a panel with scenes from her life. The chapel of the Divine Heart of Our Lord, on the left, has images of St. Augustine and St. Alois. These were also made by Zálešák. The Baroque Venice chandelier was donated to the church by the Prince of Auersperg. The pulpit with granite stairs was made according to the design of Mikš.
The organ was made by the Žižkov company of Emanuel Peter.
The stained glass windows were made according to designs of Klusácek. The last window in the south of the nave, originally design of Cyril Bouda, was successfully completed only in 1992. The scene shows the meeting of Duke Oldrich with St. Procopius in the woods of Sázava.
From 1992-1997 the church was thoroughly restored and reconstructed.
Saint Procopius
Procopius was born about 970 at Chotoun as son of Vít and Bozena. He died march 25th 1C53. Pope Inocence III. canonized him in 12D4 as first Czech person.
(source: internet)
Cache:
Cache is at:
N 50° 05.ABC
E 014°27.DEF
A + B + C + D + E + F = 13
