Akciová spolecnost Telegrafia byla založena 18.10.1919. V ustavující listine této nové spolecnosti byla významná polostátnost podniku, t.j. 60% akcií vlastnil stát a zbylých 40% bylo vzato jako úcast zamestnancu na jmení podniku formou zakoupení a pridelování akcií. Jelikož první provozovna Telegrafie v Roztokách nebyla schopna plne krýt stále rostoucí požadavky ministerstva pošt a soukromého sektoru, bylo v lednu 1920 správní radou rozhodnuto o rešení této situace postupným vclenováním drobných podniku, vzniklých též po svetové válce pro podobné obory. Vzrustající požadavky státního a soukromého sektoru na dodávky telefonních ústreden a zarízení prerustaly v roce 1921 i tuto rozšírenou kapacitu Telegrafie, která zároven vítezí v soutežích na dodávku státních i soukromých ústreden a prichází se svými nabídkami i na zahranicní trhy (Bulharsko, Jugoslávie, Turecko), kde úspešne celí zavedené rakouské a nemecké konkurenci. Telegrafia a.s. proto hledá vhodný tovární objekt vetšího rozsahu s možností ubytování pro zamestnance.
V únoru 1922 byly zakoupeny v Pardubicích rozestavené objekty firmy ZEISL, urcené puvodne pro výrobu obuvi, a v letech 1922-23 dostaveny nákladem 858 tisíc Kcs. Koncem roku 1922 mel pardubický závod již 323 pracovníku a všechny 3 závody spolecnosti pak 488 pracovníku. Na mimorádné valné hromade bylo rozhodnuto prevést i sídlo z Prahy do Pardubic. Postupem doby vyrostla v Ceskoslovensku znacná výrobní konkurence a v Telegrafii se zacalo uvažovat o orientaci na nove vznikající obor - radiotelegrafii. Posléze byly vyrobeny první radioprístroje RADIOLA (1925) - v tomto roce byla výroba prevedena do olomoucké TELEKTRY, což znamená konec I. etapy radiovýroby v pardubické Telegrafii. V roce 1926 je výrobní program stabilizován a orientován na všechny druhy poštovních prístroju vlastního typu vcetne všech soucástek. Do roku 1930 se ceskoslovenský telefonní prumysl rozvinul tak prudce, že predstihl i ty zeme, které mely i více jak 40tiletou tradici, jako byly napr. Itálie, Švýcarsko, Dánsko a Polsko. Hospodárská krize ale zasahuje i Ceskoslovensko, v prvé rade investicní podnikání. Jsou omezovány státní zakázky na budování telefonních ústreden a i drobné podniky šetrí na investicních výdajích. Po hospodárské krizi se intenzivne pracovalo na svém vlastním vývoji; na trh byly dodávány každorocne 1-3 typy nových radioprijímacu. Celkem tato predválecná éra výroby zahrnovala 38 druhu radioprijímacu a pokracovala prakticky bez prerušení až do roku 1956. Okupace CSR nemeckou armádou a zacátek 2. svetové války znamená pro Telegrafii nejen obtížné prekonávání zhoršených hospodárských, materiálních a sociálních pomeru, ale i prevzetí další nucené výroby pro nemecké elektrotechnické závodní firmy MIX a CENEST, LORENZ a BERLINA.
Krome všech záporu vnesla vojenská výroba do podniku také zcela nové technologie, jako byly napr. opracování odlitku Al+Mg a firma LORENZ v roce 1941 zrídila v pardubické továrne i výrobu obrazovek a speciálních elektronek pro radary, takže tím byla osvojena i sklárská, vakuová a merící technika. Dne 31.12.1945 na základe dekretu o znárodnení je Telegrafie a.s. vclenena do nove ustaveného národního podniku TESLA slaboproudé a radiotechnické závody se sídlem v Praze.
Po válce, v prubehu roku 1945, byla v pardubickém závode zajištena celá rada dodávek pro telefonizaci kraju, zejména Slovenska. Dále byla plne obnovena výroba radioprijímacu a již v roce 1945 vešel na trh radioprijímac Liberátor, na tehdejší dobu výrobek velice technicky pokrokový, který získal 1. místo v souteži o národní prijímac a byl pod názvy Klasik a Kongres vyráben všemi tuzemskými výrobci. Objemy výroby neustále stoupaly hlavne v oboru speciálních radiostanic pro výzbroj csl. armády a od roku 1952 i v novém výrobním oboru radiolokacní výroby.
V civilní výrobe naplnovaly program povelové radiostanice s výkonem až 1000 W, gramorádia a hudební skríne, zesilovací prístroje a merící elektrotechnické prístroje.
V roce 1954 z rozhodnutí ministerstva všeobecného strojírenství byla do Tesly postupne prevádena výroba televizních prijímacu n.p. Tesla Strašnice vcetne vyvinutého a nákupne zajišteného prijímace Akvarel s obrazovkou o úhloprícce 43 cm. Na dalších deset let se pak stala výroba televizoru hlavním výrobním programem podniku.
Od roku 1955 pristoupila Tesla Pardubice k rozvoji dalšího oboru, a to komercních magnetofonu. Obor radiostanic, dríve pouze speciálního charakteru pro potreby MNO, postupne prechází pocínaje rokem 1962 na vývoj a konstrukci nové rady civilních radiostanic pro potreby hutnictví, stavebnictví, zemedelství, dopravy a jiných. Obor radiolokace zaznamenává snižující tendenci, presto jsou vyvinuty a do výroby pripraveny další modifikace lokátoru typu RP 2 a RL 2 a pripravován je i rícní lokátor.
V roce 1969 koncí Orchidea a o rok pozdeji experimentální výroba prenosných televizních prijímacu Camping. Další výroba vcetne vývoje je prevedena do n. p. Tesla Orava. Stejný osud postihuje i vývoj magnetofonu, který se koncentruje do závodu Prelouc a závod Pardubice pokracuje dále až typem S 41. Další zájem výroby a odbytu se proto koncentruje na vývoj, projekci a výrobu radiostanic všech typu, jako byly napr. v roce 1966 obcanské PETRA; 1967-69 mobilní, vozidlové, základnové a povelové radiostanice pro prenos signálu dálkového návestí, merení a ovládání.
Novou cestu nastupuje Tesla Pardubice v oboru pocítacu, kde ve spolupráci s VÚMS Praha dokoncuje v roce 1967 vývoj páskových pametí pro digitální pocítace. V kvetnu 1968 po dlouhých jednáních dochází k uzavrení licencní dohody s firmou BULl-Paríž na výrobu digitálního pocítace "BULL-GAMA 140", címž Tesla Pardubice a soucasne i celý ceskoslovenský obor automatické pocítacové techniky preklenul technické zpoždení, který mel až dosud v tomto oboru za svetovou úrovní. V roce 1968 jsou k temto licencním pocítacum pripojovány páskové jednotky vlastní koncepce, vyvinuté v Pardubicích. Tesla Pardubice do roku 1989 vyrábela prevážne vojenskou techniku. Mezi nejznámejší a dnes již legendární, patrí pasivní lokátor TAMARA. Tento systém se právem zapsal do dejin, protože je jediným systémem, který ostre konkuruje americkému systému AWACS. TAMARA pracuje na jiném principu, ale výsledky sledování prostoru jsou stejné. Dnes již existuje následovník BORAP.
Mezi posledními komercními výrobky se objevily satelitní prijímace, stolní a prenosné kazetové magnetofony.
Posledním z vyrábených kotoucových magnetofou byl ctyrstopý monofonní model B90 vyrábený v letech 1973-1976 a jeho novejší nástupce stereofonní B93 vyrábený v letech 1975-1978. Tím éra kotoucových magnetofonu v Pardubicích skoncila. Další vyrábené magnetofony byly už kazetové a v kooperaci s Polským podnikem ZRK (Zaklady Radiowe im. Marcina Kasprzaka w Warszawie) a to radiomagnetofon Diamant a pozdeji lehce zmodernizovaný Safír (Tesla vyrábela pouze radioprijímac a veškerou elektroniku a polský výrobce dodával mechaniku a plastové výlisky.
Po roce 1989 nebyl o tyto výrobky zájem, protože mely znacku TESLA. Paradoxem je, že dnes zahranicní obchodní firmy nakupují používání znacky TESLA a tuto znacku lepí na výrobky, které se vyrábí Turecku, na Taiwanu a dováží se do Cech. Ceský obcan tak kupuje zahranicní výrobek se starou osvedcenou ceskou znackou.
Pri úklidu jsem doma našel dva magnetofonové pásky. Jeden s písnickama znacky Emgeton, už ani nevím, co na nem presne je, jen vím, že jsem si ho nahrál na devadesáttrojce v tehdy nejlepší možné kvalite. Dokonce je ješte v originální krabicce. Druhý pásek je merící pásek (merící pásek je nahrávka nekolika tónu vysokých frekvencí a sloužil k nastavení kolmosti snímacích hlav), který mi zbyl z mé první letní brigády v Tesle, když jsem chodil ješte do školy. Dokonce si pamatuji, že se psal rok 1976. Je to nejaký NoName a jen pár závitu na cívce. Jak mi ta cívka vypadla z ruky, rozkutálelo se to po podlaze, tak jsem ho rozmotal a schválne zmeril, kolik ho tam bylo (stejne je mi už k nicemu) Nameril jsem necekanych 10 metru a kus, no ten kus je 60,5 centimetru. To se vubec nezdalo.
Keš hledejte na: N 50°x a E015°y
Rešení mužete overit zde Geochecker.com.